Národní garda bude mít prakticky stejné pravomoci, jakými dosud disponovala takzvaná vnitřní vojska ministerstva vnitra. S tím rozdílem, že ta byla podřízena šéfovi resortu, gardu ale bude řídit přímo prezident. 

Nová silová struktura spolkne jak vnitřní vojska, tak obávané jednotky OMON nasazované při demonstracích a také SOBR, útvar rychlého nasazení určený pro boj s organizovaným zločinem a terorismem.

A právě ten má být také hlavním úkolem Národní gardy, stejně jako rozhánění nepovolených protestů. Kromě obušků a slzného plynu smí používat i střelné zbraně – oficiálně jen tehdy, když po nich začne někdo střílet jako první nebo v případě útěku podezřelého. Není těžké si ale představit, že dokázat gardistům neodůvodněnou střelbu bude prakticky nemožné. 

Na první pohled se sice může zdát, že vznik gardy značně komplikuje život ruské opozice a ještě více svazuje občanská práva Rusů, je nutné si ale připomenout, že s potlačováním opozičních aktivit a protestů neměl Putinův režim nikdy problém. K vytvoření Národní gardy ho nesystémová, politická opozice nepopudila. 

K čemu tedy bude Putinovi jeho osobní armáda? Důvodů jejího vzniku je více.

Nezanedbatelným faktorem, který sehrál roli v restrukturalizaci ministerstva vnitra, je ekonomická situace Ruska, která není nejrůžovější. Stát musí šetřit a to logicky i v silových strukturách – ideálně tam, kde se práce jednotlivých orgánů částečně překrývá. 

Nejde navíc o narychlo spíchnutou novinku. O vytvoření Národní gardy se začalo debatovat po masových protestech na moskevském Bolotném náměstí po parlamentních volbách na přelomu 2011 a 2012, mimochodem největších od rozpadu Sovětského svazu nebo přinejmenším za uplynulých deset let.

Nové volby čekají Rusy letos v září, o ně ale až tak nejde. "Není to ani tak o volbách, jako o neutěšených sociálně-ekonomických vyhlídkách, které mohou vést k sociálním protestům," upozorňuje ruský politolog Alexej Makarin a historie mu dává za pravdu.

Zatímco politika většinovou společnost v Rusku (vycvičenou ještě z komunistických časů metodou "o nás, bez nás") příliš nezajímá, sociální situace je něco, co by opravdu mohlo Rusy zvednout z křesel a vyhnat do ulic.  

Demonstrace na Bolotném náměstí sice přilákaly nevídané davy lidí, stále však šlo spíše o měšťanské představitele střední třídy žijící v relativním dostatku. Skutečnou hrozbu představuje pro Kreml chudá a rozhněvaná šedá masa. 

Jistě jde také o reakci na mezinárodně-politický vývoj a obavu Kremlu z teroristů a "cizáckých agentů", kteří by se mohli pokusit otřást se stabilitou režimu. "Ukazujeme tím mohutnou pěst, na kterou narazí pokusy vnějších sil destabilizovat situaci," dodává další politolog Alexej Makarkin.

Obdobně mluví i opoziční politik Gennadij Gudkov, který v 80. letech pracoval v sovětské KGB. "Vláda se připravuje k otřesům, které jsou vzhledem ke krizi nevyhnutelné," vysvětluje. Do ulic podle něj tentokrát nevyjdou intelektuálové požadující svobodu, ale obyčejní lidé, kteří nemusí tak ochotně dodržovat zákony.

V takové situaci by pak policie nebyla příliš spolehlivým nástrojem, protože "přece jen jedná alespoň s nějakým ohledem na ústavu a zdaleka ne každý z policistů je připraven k tomu, aby se z něj stal četník", jak soudí Gudkov a dodává, že právě proto potřeboval Putin útvar, který bude ochotný splnit prakticky jakékoli jeho přání.