Svou vášeň pro letadla objevila dcera německo-amerického právníka Amelia Earhartová (1897-1937) na konci první světové války jako armádní zdravotní sestra v Torontu. V roce 1920 dostala první příležitost se proletět v letadle a už tři roky nato obdržela jako šestnáctá žena v USA pilotní licenci od Mezinárodní letecké federace (FAI). Ve dnech 17.-18. června 1928 jako první žena přeletěla bez mezipřistání Atlantik, ovšem zatím jen jako spolucestující. "Možná to jednou zkusím sama," prohlásila.

Dvacátého května 1932, tedy přesně pět let poté, co Charles Lindbergh uskutečnil první sólový let přes Atlantik, se Amelii sen splnil. Velkou louži překonala v upraveném letadle Lockheed Vega 5B. Kvůli špatnému počasí a technickým problémům však nedorazila podle plánu do Paříže, ale po letu dlouhém 14 hodin a 56 minut přistála 21. května poblíž severoirského Londonderry. Po Lindberghovi byla teprve druhým člověkem, který přelet zvládl sám.

Earhartová létání milovala a okamžitě zahájila přípravy na sólový přelet Pacifiku. V lednu 1935 zvládla trasu z Honolulu do Oaklandu v Kalifornii a v témže roce uskutečnila sólový let z Mexika do Newarku v New Jersey.

Amelia Earhartová | zdroj: Profimedia

Jedenadvacátého května 1937 odstartovala z Miami ve dvoumotorovém letounu Lockheed L-10E Electra k letu kolem rovníku. Do konce června urazila se svým navigátorem Fredem Noonanem po zastávkách v Jižní Americe, Africe, Indii a jihovýchodní Asii již tři čtvrtiny vzdálenosti. Měli za sebou 35 000 kilometrů a zbývalo jim 11 000 km. Etapa z Nové Guineje měla vést 2. července přes Tichý oceán na Howlandův ostrov, kde byla plánována poslední zastávka. Sem však nikdy nedorazili. Asi po 1300 km se přerušilo rádiové spojení a letadlo se již nikdy nenašlo.

Americká vláda okamžitě zahájila rozsáhlou záchrannou operaci, do níž se zapojilo 64 letadel a osm válečných lodí. Po marném hledání byli Earhartová a Noonan prohlášeni za mrtvé. Jejich osud je od té doby předmětem mnoha teorií a spekulací.