O tomto kousku se hovořilo už před první světovou válkou, kdy také deník Daily Mail vyhlásil odměnu 10 tisíc liber pro odvážlivce, který přelet absolvuje za méně než 72 hodin. Nakonec na něj však došlo až po ukončení krvavých bojů.

Ostatně z Newfoundlandu odstartoval 14. června 1919 právě upravený vojenský bombardér a jeho posádka - Alcock jako pilot a Brown v pozici navigátora - měla též válečné zkušenosti.

Brit Alcock po návratu ze zajetí a odchodu z Královského letectva (RAF) začal pracovat pro firmu Vickers, z jejíž továrny stroj pocházel. Brown, který se narodil v Glasgow do rodiny Američanů, se u Vickers ucházel o zaměstnání a byl požádán, aby již vybranému Alcockovi navigoval.

Stroj se vznesl 14. června ve 13:45 z východního okraje ostrova Newfoundland. Piloti netušili, jak dramatickou cestu mají před sebou, byť obavy ohledně počasí panovaly už před startem. Podle meteorologické předpovědi se však mělo vylepšit, tudíž pokus zdárně započal.

Během následujících hodin se oba zřejmě řádně zapotili, neboť nad Atlantikem je obávaná slota zahnala do úzkých. Přes hustou mlhu nebylo vidět, později přišly i déšť a kroupy. Letci se též potýkali s turbulencí i námrazou na křídlech letadla, která jim znemožnila plně ovládat stroj, ale později naštěstí roztála.

V samotném závěru je překvapilo i přistání, kdy místo na pevné zemi nedaleko irského Clifdenu skončili v močálu. Ovšem i tentokrát při nich stálo štěstí. Let zvládli a přežili. Měli za sebou 3 190 kilometrů a necelých 16 hodin letu. Winston Churchill, v té době ministr války a letectví, jim předal slibovanou finanční odměnu. Týden nato král Jiří V. oba již velice slavné piloty vyznamenal.

Příliš brzký konec

O několik měsíců později však po úspěchu následovala tragédie. Osmnáctého prosince pilotoval John Alcock jednomotorové obojživelné letadlo Vickers Viking, mířil na první poválečnou leteckou výstavu v Paříži. Nedaleko Rouenu se však dostal do husté mlhy a havaroval.

S frakturou lebky ho převezli do nemocnice v Rouenu, ale z bezvědomí už se nikdy neprobral. Zemřel v pouhých sedmadvaceti letech.

Brown pracoval v leteckém průmyslu, za druhé světové války nějakou dobu opět působil v RAF, ale v roce 1943 odešel kvůli zhoršujícímu se zdraví. Rok nato jej zdrtila smrt jediného syna - pilota RAF, který nepřežil havárii v Nizozemsku.

Brown zemřel v roce 1948, bylo mu 62 let.