Tato svérázná Angličanka se narodila 3. dubna 1791 do rodiny venkovských šlechticů v Halifaxu. Z šesti dětí se dospělosti dožila jen ona a její sestra Marian. Anne byla už v dětství trochu tomboy a rodina ji brzy poslala do dívčí internátní školy. 

Tam učitelky znepokojovala svým rebelantským chováním. Jako dospívající slečna ve škole v Yorku pak začala navazovat vztahy. Ten úplně první měla s Elizou Rainovou, dívkou z velice bohaté rodiny, která část svého dětství prožila v Indii. 

Anne právě tehdy začala intimní detaily a myšlenky, které měly potenciálním čtenářům zůstat psát šifrovaně do svého deníku. Kód byl kombinací řeckých a latinských slov, matematických symbolů, interpunkčních znamének a odkazů ke znamením zvěrokruhu. Rande, které obě dívky mívaly, byly označovány slovem "felix" - což latinsky znamená štěstí.

Deník se pro inteligentní dívku stal celoživotním společníkem a kromě šifrovaných tajemství do něj velice podrobně psala i úplně běžné věci - v kolik šla spát či co se naučila, neboť vědomosti nasávala jak houba. Zaznamenávala si i údaje o vycházkách a výletech. A to až s obsesivní podrobností. 

Nakonec Anne svou první lásku poslala k vodě. Elizu to hluboce zranilo, nikdy se ze zklamání úplně nevzpamatovala a skončila v sanatoriu pro duševně nemocné. 

Nevázaná a divoká 

Zato Anne se pustila do dalších milostných dobrodružství. Stala se z ní sebevědomá svůdnice, která okouzlila řadu žen. Pak však přišla jedna, která dostala Anne "na kolena". Mariana Lawtonová byla dcerou lékaře v Yorku a Anne se do ní zamilovala. 

Později absolvovala náročné cesty z Halifaxu do Yorku, aby spolu mohly být, jak jen to bylo možné. Panovala mezi nimi čilá korespondence. Navzdory dobovým konvencím si Anne, která mínění ostatních už tehdy nepřikládala příliš velkou váhu, se svou přítelkyní plánovala společnou budoucnost. 

Jenže v roce 1815 přišla rána, Mariana se vdala za bohatého vdovce. Naštvaná a zklamaná Anne ve svém deníku Marianu nazvala dokonce "legální prostitutkou". Později však tajně udržovala vztah i s vdanou paní. Vážná trhlina přišla až v roce 1823, patrně kvůli nápadu, který se nepovedl. 

Aby nepřišla do řečí... 

Mariana tehdy cestovala za Anne - dostavníkem. Ta ji chtěla překvapit a vyrazila "napřed", lijáku navzdory. Když spatřila dostavník, vlezla dovnitř a lehla si vedle spící Mariany. Ta se po probuzení vyděsila. Ve voze byla i její komorná, sestra a další cestující. Bála se pomluv a vztah po tomto incidentu značně ochladl. Přesto Mariana v životě Anne zůstala ještě dlouhá léta. 

Listerová však měla vedle žen ještě další velkou vášeň - cestování. První výlet absolvovala, se svou  starší tetou stejného jména, ve 28 letech. Strávily tehdy dva měsíce ve Francii. Anne si Paříž zamilovala a později se do ní pravidelně vracela. 

Vyjela také do Itálie, Švýcarska, Belgie, Německa a řady dalších zemí, později doprovázená svými přítelkyněmi. I v zahraničí zažívala různé románky, nejvíce na ní však zapůsobila Vere Hobartová, sestra hraběte z Buckinghamshire .

Navíc milovala i výlety extrémnějšího rázu - oblíbila si náročné výpravy do hor, což byla v té době aktivita pro ženu dost neobvyklá. 

Od půli 20. let poté, co zemřel její strýc, se také starala o panství Shibden Hall. Právě příjmy z výnosů a pronájmů své výlety financovala.

Listerová ovšem skrze své přátelé okusila i svět vysoké aristokracie, který ji fascinoval a do kterého chtěla vstoupit natrvalo. Vdavky za muže ji ovšem nezajímaly. 

Trápily ji vysychající zdroje peněz. Bylo jí 41, vrátila se do Halifaxu a začala spřádat podnikatelské plány. Průmyslová revoluce byla v rozkvětu a s ní i poptávka po uhlí. Anne chtěla znovu otevřít uhelné doly. Dostala se mezi místní uhelné podnikatele, pro vlastní akci však potřebovala pořádnou finanční injekci. Tu se jí později také podařilo získat a nechala tak rozběhnout své plány. 

Historie netradičního manželství 

Listerová totiž navázala vztah s Ann Walkerovou. Byla to devětadvacetiletá, poměrně plachá žena - a především bohatá dědička. Obě ženy se letmo znaly už z minulosti a Ann, které zemřeli rodiče i snoubenci, se do starší výstřední dámy zamilovala velice rychle.

Začaly spolu žít, jejich vztah překlenul i krátkou krizi a nakonec se zasnoubily a na Velikonoční neděli 1834 v kostele Svaté Trojice v Yorku také symbolicky vzaly. Anne předtím o svých plánech informovala své příbuzné - starou tetu, otce i sestru Marian. Údajně nebyli překvapeni. 

Anne byla ostatně známa svým výstředním stylem. Chodila oblečená v černém, mužským stylem inspirovaném oblečení a klobouku, což jí vynášelo posměšky, drby a přezdívku Gentleman Jack. Tak se ostatně jmenuje i seriál, který pojednává o období po návratu Anne do Halifaxu, natočen. 

zdroj: youtube.com

Manželství dvou žen s kompletně odlišnými charaktery nebylo jednoduché. Navíc stále čelily řadě hrubých narážek a vtipů ze strany místních. Ann nakonec s jistou nelibostí nesla i náklady, které padly například na renovaci panství, přesto spolu zůstaly. Anne se věnovala byznysu, Ann spíše domácím záležitostem. 

Koncem 30. let se společně vydaly na velkou cestu. Navštívily Francii, Dánsko, Švédsko a nakonec i Rusko, o čemž Anne dlouho snila. Viděly Petrohrad, Moskvu. Vydaly se i na Kavkaz, což bylo v té době velké dobrodružství i pro muže ze západní Evropy, natožpak dvojici žen.

Domů se však živá vrátila jen jedna. Dvaadvacátého září 1840 Anne Listerová v Kutaisi, městě na území dnešní Gruzie, podlehla horečce. Bylo jí 49 let.

Ann nechala její tělo nabalzamovat. Trvalo sedm měsíců, než s ním přicestovala zpátky do Halifaxu, kde byla Anne nakonec pohřbena. Podle poslední vůle Listerové měl Shibden Hall připadnout Walkerové, ale dlouho tam nezůstala. Začaly ji prý sužovat psychické problémy a nakonec skončila v yorském sanatoriu - stejném, kde tehdy stále pobývala Eliza Rainová, první partnerka její zemřelé ženy. Shibden Hall získali vzdálenější příbuzní Anne Listerové. 

Deníky, které málem shořely 

V roce 1890 se letité deníky dostaly do ruky Johnu Listerovi, poslednímu obyvateli Shibden Hall. Společně se svým přítelem, učitelem Arthurem Burrellem rozlouskli komplikovaný kód - a byli šokováni tím, co jim deníky vyjevily. Burell dokonce doporučoval Listerovi všechno spálit, ten však, naštěstí, neposlechl. Ukryl deníky v sídle a tam zůstaly až do jeho smrti v roce 1933. 

Deníky se později dostaly do knihovny v Halifaxu, kde k nim v roce 1982 zasedla Helen Whitbreadová. Dvaapadesátiletá učitelka nedávno dostudovala historii a hledala, do čeho by se mohla pustit. Deníky ji pohltily. Později získala i kopii poznámek z dešifrování, do kterého se před téměř stoletím pustili Lister s Burrellem. 

Zpracování materiálů bylo nesmírně náročné. Za 34 let Anne napsala 26 deníků, šest z nich bylo šifrovaných, a navrch ještě 14 zápisníků z cest. Deníkům z let 1817 až 1824 se Helen věnovala pět let, v roce 1988 vydala knihu, která způsobila senzaci. Zbylým deníkům i biografii Listerové se pak věnovaly i další akademičky. 

Popisy vztahů a avantýr z pera Anne se na hony vymykaly takzvanému "romantickému přátelství", nad kterým byly v minulosti přivírány oči. Listerová bez příkras popsala temperamentní životní styl lesby, která byla promiskuitní, divoká - a hlavně, nebyla "v tom" sama.

Deníky této inteligentní, odvážné, leč zároveň snobské a komplikované ženy tak jsou dost pozoruhodné jak z hlediska historie sexuálních menšin, tak i ženské emancipace. Mimochodem, na stěně kostela, kde se Anne a Ann kdysi vzaly, je umístěna duhová plaketa, která tuto událost připomíná.