Náprstek patřil k osobnostem činným v českém vlasteneckém hnutí, které přišly na svět s německým jménem. Původně se jmenoval Adalbert Fingerhut. Pocházel z dobře zajištěné, zajímavé rodiny. Jeho matka Anna Náprstková byla houževnatá a významná osobnost a jedna z nejbohatších pražských podnikatelek. Na Vojtův život měla zásadní vliv.

Původně mlynářská dcerka zažila těžký start. Poté, co se její otec utopil, rodina zchudla a Anna musela jít sloužit k příbuzným, kteří byli, slušně řečeno, lakomí.

Později přešla do jiné, též příbuzné rodiny, kde si osvojila umění obchodu, když spravovala jejich krámek na Novém městě. To, co se naučila, bohatě využila během svého dlouhého a neobvyklého života.

Poprvé se vdala v devatenácti letech - a vůbec ne špatně. Se svým mužem Janem Novákem začala vést hostinec, později si pronajali podnik na pražské Invalidovně, což bylo velice lukrativní místo. Vzala si k sobě matku i dvě sestry a dále pilovala své dovednosti ve fochu.

V roce 1811 se rodina v důsledku státního bankrotu dostala na pokraj chudoby, úspory se ztenčily. Museli začít znovu, v nově pronajatém pivovaru, otřes však ustáli. Po dvanácti letech manželství Anna ovdověla a zůstala nějakou dobu sama se třemi dětmi. Jejím druhým mužem se o pár let později stal sládek Anton Fingerhut.

Fingerhut pocházel z české rodiny, jeho jméno však do matriky jako jediné zapsali německy. Rodina tak dlouho používala německou verzi příjmení Náprstek. Provozovala hostinec na Havelském náměstí a zakoupila také dům na Betlémském náměstí. A to krátce poté, co se malý Adalbert - Vojtíšek 17. dubna 1826 narodil.

Po devítiletém manželství Anna ovdověla podruhé, její podnikatelskou dráhu však ani další osobní tragédie nepřetnula a po celý svůj život se hodně angažovala i v charitě.

Dbala též na to, aby její synové Ferdinand a Adalbert dosáhli dobrého vzdělání. Ferdinand se dal na techniku. Adalberta sice už během studia na gymnáziu zajímala orientalistika a daleké kraje, nakonec ale poslechl matku a začal studovat práva. Ostatně z maminky měl prý po celý svůj život značný respekt.

Do světa nakonec musel

Vojtěch od mládí působil ve vlasteneckém hnutí, už na studiích si také počeštil jméno (příjmení Náprstkovi později začali používat i Anna a Ferdinand). Podílel se na vydávání českého časopisu, dopisoval si s Karlem Havlíčkem Borovským. Poprvé byl zatčen v roce 1847 - bez udání důvodu.

Rok nato se zapojil do revolučního dění, což mu radikálně změnilo život. Aby se vyhnul zatčení, uprchl se svou přítelkyní Tinkou Krákorovou do Hamburku, odkud odpluli do Ameriky. V Praze zanechal dluhy, které zaplatila zámožná maminka.

Počátky v Americe byly těžké. Hluboce věřící Anna Vojtěcha kvůli jeho soužití "na psí knížku" odmítla podporovat. Náprstek tak začínal v dělnických profesích. Nakonec se však vzmohl a založil v Milwaukee ve Wisconsinu knihkupectví, které vynášelo. Vydával i časopis pro krajany a postupně se stal v komunitě respektovanou osobností.

Kuriózní je i jeho účast ve vládní delegaci vyjednávající mír s indiány kmene Dakota. Náprstek se naučil jejich jazyk a pronesl v něm úvodní řeč, což na ně prý dost zapůsobilo. Dary, které od nich dostal, se později staly prvními sbírkami muzea, které založil.

Poté, co Náprstka opustila jeho přítelkyně, zlepšily se jeho vztahy s matkou. Ta také v Praze nakonec díky svému vlivu a majetku zařídila pro synka amnestii. Vojta se tak po dlouhých deseti letech mohl vrátit domů. I nadále však udržoval kontakty s krajanskými spolky v zahraničí a cestoval.

Společnost umělců a vědců

Po svém návratu do Prahy Náprstek - opět za matčiny podpory - postupně změnil dům u Halánků, kde sídlil rodinný pivovar a palírna, v jedno z center české inteligence. V domě s bohatě rostoucí knihovnou se scházeli umělci, intelektuálové i cestovatelé. Náprstek tu pořádal přednášky i pravidelné čaje.

Už počátkem 60. let tak na této adrese vzniklo Průmyslové muzeum, kde Náprstek referoval o technických novinkách i dobových trendech v podnikání. Vše, co ho zajímalo a bavilo, chtěl zpřístupnit i širší veřejnosti.

Jeho sbírky, které dlouhá léta doplňovali i známí cestovatelé, včetně Emila Holuba či Josefa Kořenského, se rapidně rozrůstaly. Pár let nato už původní prostory nestačily, a Náprstek tak musel rozšířit prostory na rodinných pozemcích na Betlémském náměstí.

Náprstek se také velice angažoval v podpoře ženského hnutí. Byl zastáncem toho, že ženy by měly mít právo na vzdělání i úlevu od těžkých domácích prací.

V lednu 1865 se opět v domě U Halánků konala přednáška o astronomii vedená Františkem Studničkou. Dorazily samé ženy, včetně spisovatelky Karolíny Světlé. Tehdy se začala psát historie takzvaného Amerického klubu dam, prvního tuzemského spolku v rámci ženského hnutí.

Spolek, v němž se do konce 80. let 19. století vystřídaly stovky žen, pořádal osvětové přednášky z mnoha oborů, zároveň se ale jeho členky věnovaly charitativní činnosti a mnohé akce spolku byly zaměřeny i čistě prakticky.

Právě na Betlémském náměstí tak poprvé v českých zemích Náprstek představil například šicí stroj, bubnovou pračku a další spotřebiče a pomůcky, které měly v domácnosti ušetřit ženám čas a síly. Ty pak mohly využít k vzdělávání a dalším ušlechtilým činnostem. Přednášky se nicméně konaly v nedělní dopoledne, byly tak dostupné především pro ženy a dívky z rodin, kde mohla oběd obstarat služebná.

Slavnými členkami klubu se během jeho existence staly vedle zmíněné Světlé třeba spisovatelky Sofie Podlipská, Věnceslava Lužická-Srbová, Eliška Krásnohorská, Růžena Jesenská a Růžena Svobodová, svobodomyslná malířka Zdenka Braunerová, houslistka Anna Laubová, ale i herečka Otýlie Sklenářová-Malá či první na Karlo-Ferdinandově univerzitě promovaná lékařka Anna Bauerová. Z některých žen, které klub navštěvovaly, se staly první úřednice či studované učitelky.

Počet členek postupně rostl, ženy si návštěvu klubu navzájem doporučovaly. Během přednášek navíc v místnosti nemohli být, kromě samotného Náprstka, přítomni žádní muži, aby si dívky nezadělaly na špatnou pověst. Protože však obsah přednášek zajímal i mnohé muže, scházeli se ve vedlejší místnosti a poslouchali skrze okénko.

Mimochodem, Náprstek měl patrně vliv i na růst popularity vánočních stromečků. Nechával je totiž pravidelně stavět v opatrovnách, kde členky klubu pořádaly charitativní akce.

Dlouhý a utajovaný vztah

Sám Náprstek zůstal dlouho svobodný, starý mládenec to však nebyl. Jeho osudovou ženou se stala Josefa Křížková, původně zaměstnaná u jeho matky. Chodili spolu 16 let, vztah prý před paní Annou tajili a vzali se až dva roky po její smrti - v polovině 70. let.

Chytrá a pracovitá Josefa byla nepostradatelnou spolupracovnicí svého muže, angažovala se jak v budování sbírek Průmyslového muzea, kde postupně začaly převažovat sbírky etnografické, tak i aktivitách Amerického klubu dam a vychovala několik sirotků. Vlastní děti však s Vojtěchem neměli.

Náprstek působil i v komunální politice a zabýval se především oblastmi školství, zdravotnictví a zlepšení životních podmínek v Praze. Později se stal také funkcionářem Sokola a v roce 1888 se podílel na založení Klubu českých turistů.

Pokroku i jisté provokaci zůstal věrný i po své smrti. Netajil se totiž tím, že si přeje být jako bezvěrec zpopelněn, kremace však v Rakousku-Uhersku nebyly legální. Přání mu vyplnili až v Sasku. Urna s popelem Náprstka i jeho ženy Josefiny, která ho přežila o 13 let, jsou dodnes uloženy v muzeu, které dlouhá léta rozvíjeli a odkázali mu i svůj majetek.