Je známo, že například papež Pius XII., od jehož smrti uplynulo před týdnem 60 let, se u hollywoodských komedií s chutí odreagovával od náročné celodenní agendy – zvlášť v době, kdy musel katolickou církev provést těžkým obdobím druhé světové války.

Svatý otec s asketickou vizáží si tak prý nejméně jednou do měsíce nechával pustit grotesky nesmrtelného dua Laurel & Hardy, jak nyní odhalil italský historik Benedetto Gemma. Pro svou novou knihu směl dělat rešerše ve vatikánských archivech a narazil zde na řadu zajímavých skutečností.

Oba komici přijeli v roce 1950 do Evropy – konkrétně do Francie – natáčet film Laurel a Hardy zdědili ostrov. Oba byli v době natáčení nemocní a snímek byl jejich poslední společný. Oliver Hardy zemřel v roce 1957, Pius XII. rok po něm. Stan Laurel svého filmového partnera přežil o necelých osm let.

Jako by to Pius XII. tehdy tak nějak tušil, chtěl se s nimi prý "za každou cenu" setkat. Obratem byli oba slavní komici pozváni na soukromou audienci do Vatikánu.

Zvláštní na tom všem je, že se z audience u papeže nedochovaly žádné fotografie ani písemný záznam. Gemma z toho usuzuje, že veškeré materiály ze schůzky nechal Svatý stolec zlikvidovat. Důvodem by mohlo být to, že hollywoodští herci nebyli z pohledu církve žádní svatoušci a opakovaně porušili svátost manželství.

Dva nešikové a sukničkáři

V roce 1950 byl Laurel už popáté ženatý, tentokrát s ruskou herečkou Idou Kitajevovou. Třebaže na plátně působil dojmem mouly, který neumí do pěti počítat, měl za sebou v té době čtyři rozvody, četné aféry a avantýry, kupu dětí (dokonce se kdysi objevily nepodložené fámy, že jedním z jeho potomků je i Clint Eastwood) a povést nenapravitelného sukničkáře. Hardy byl tou dobou ženatý sice teprve potřetí, ale zase byl členem svobodných zednářů. To všechno byl dostatek důvodů k tomu, aby Vatikán tuto víceméně humornou papežovu životní epizodu pro jistotu ututlal.

U Svatého otce jsou totiž na tyhle věci dodnes obzvláště citliví. Režisérovi filmu Andělé a démoni z roku 2009 Ronu Howardovi například zatrhli natáčení v prostorách Vatikánu. Divoká směsice ezoteriky, akce a konspiračních teorií podle románu Dana Browna totiž rozhodně nesměla znesvětit svatá místa.

Ono to nakonec je i s tím Piem všelijaké a jeho role za války a holocaustu je stále sporná. Vytýká se mu, že ve snaze zůstat neutrální se nepostavil dostatečně razantně proti nacistickému pronásledování Židů, svými neveřejnými aktivitami a podporou podzemní činnosti církevních struktur jich přitom ale tisíce zachránil před smrtí.

A pokud jde o onu Piovu tajnou lásku k hollywoodské produkci, tak v té rozhodně nebyl tehdy sám. Dlouho po smrti Josifa Stalina v roce 1953 vyšlo najevo, že i sovětský diktátor zval své věrné nohsledy na dlouhé filmové večírky do Kremlu. Promítaly se snímky z dílny třídního nepřítele: americké kovbojky, kriminálky a gangsterky, které Rudá armáda ukořistila v Berlíně z pozůstalosti po Josephu Goebbelsovi. Stalinovými oblíbenci byli podle britského historika Simona Sebaga Montefiora především Spencer Tracy a Clark Gable, i když není známo, že by je někdy zvali do Kremlu. A americkou filmovou produkci si zamilovali i pozdější despotové – například severokorejský diktátor Kim Čong-il.