Když Alfred Hitchcock nechal ve svém thrilleru Psycho efektně ve sprše ubodat Marion Craneovou, byl k ní alespoň natolik milosrdný, že vraždící psychopat Norman Bates předtím odhrnul závěs. Ano, onen protivný kus vikslajvantu, který se nám při sprchování neustále lepí na tělo. Je to k vzteku, ale co se dá dělat, když si nemůžeme dovolit pořádný sprchový kout a zároveň nechceme mít v koupelně povodeň?

Ne, opravdu neděláme nic špatně, to je zkrátka příroda, konkrétně takzvaný Bernoulliho princip. Stručně lze tento jev objevený švýcarským fyzikem popsat asi takto: Tam, kde tekutiny a plyny proudí rychleji než v blízkém okolí, je tlak vzduchu ve srovnání s tímto okolím nižší. Vlastně je to podobný princip, na jehož základě se letadla udrží ve vzduchu (vzduch nad nimi proudí rychleji) nebo kvůli němuž bychom měli ve stanicích udržovat dostatečný odstup od kolejí.

Když tedy pustíme sprchu, proud vody s sebou strhává vzduch. Ten se pohybuje rychleji než v nejbližším okolí, vzniká podtlak a "vcucává" závěs – bohužel právě do míst, kde stojíme. Všechno to je ještě posíleno tím, že v dolní části vodního proudu se kapky tříští a malé vzduchové víry tu vytvářejí dodatečný podtlak. Kapilární jev a adheze pak způsobují, že závěs zůstává pevně přilepený na pokožce. Obojí je totiž působením vody hladké a krásně to drží u sebe.

Je to protivné, ale dá se tomu zabránit. Mokrý závěs se dá přilepit na mokré dlaždičky, případně zevnitř na vanu. Anebo lze do lemu našít závažíčka, potažmo magnety. Anebo se prostě smířit s tím, že jsme při sprchování zamotaní do plastiku. Pořád lepší než být ubodán psychopatem, který se převléká za svou mrtvou matku.