"Kachny… kachny… kachny…," hlásí ve filmu Rozpuštěný a vypuštěný Zdeněk Srstka, když provází inspektora Trachtu a jeho praktikanta Hlaváčka po místní farmě. Něco podobného asi zaslechl z břehu australský veslař a olympijský vítěz Henry Robert (Bobby) Pearce (1905-1976) na hrách v Amsterdamu v roce 1928.

Pearce byl první skifař, který dvakrát po sobě vybojoval olympijské zlato – po  Amsterdamu ještě v roce 1932 v Los Angeles. Nesmrtelným se ale stal především díky gestu, kterým si získal srdce diváků a které mu vysloužilo označení sportovec-gentleman.

V amsterdamském čtvrtfinále si vypracoval úctyhodný náskok, náhle ale uslyšel ze břehu volání. "Zaslechl jsem, jak diváci podél kanálu křičí a ukazují mi někam za záda. Ohlédl jsem se a spatřil jsem kachní rodinku, která si to namířila před mou lodí z jednoho břehu na druhý," vzpomínal později.

Pearce nezaváhal ani vteřinu. Čert vem zlato, kachna s kachňátky jsou důležitější, blesklo mu hlavou. Zastavil a nechal křižující ptačí rodinku v klidu přeplavat. Jeho hlavní soupeř Vincent Saurin z Francie využil situace a získal náskok šesti lodních délek. Pearce se ale znovu opřel do vesel a závod nakonec vyhrál s půlminutovým náskokem. Ve finále pak získal zlato a vytvořil nový olympijský rekord. 

V době velké hospodářské krize byl Bobby nezaměstnaný, přestěhoval se proto natrvalo do Kanady, kde dostal nabídku pracovat jako prodejce whisky. Po roce 1932 začal veslovat profesionálně a získal za novou vlast třikrát titul mistra světa. Za druhé světové války sloužil jako dobrovolník u kanadského vojenského námořnictva, zemřel v roce 1976 na srdeční selhání. Jeho úžasné gesto z Amsterdamu jej ale učinilo nesmrtelným a zajistilo mu místo v síni slávy australského i kanadského sportu.