Jak donutíte děti baštit zeleninu? Naservírujte ji v mekdonalďácké kapsičce od hranolků a nakydejte na ni hory kečupu. A i tak je úspěch velmi nejistý.

Pravda je, že malé děti si na zeleninku zrovna dvakrát nepotrpí, zvlášť ne na tu nahořklou, jako je třeba právě špenát nebo kapusta. Dětské chuťové receptory jsou totiž citlivější a ve srovnání s dospělými je jich více, drobotina proto vnímá hořkou chuť mnohem intenzivněji. A protože hořkost je zpravidla charakteristická pro nepoživatelné, či dokonce jedovaté potraviny, děti se tváří v tvář špenátu a podobným pochutinám staví instinktivně na odpor. S tím toho mnoho nenaděláme, je to evolučně dané a koneckonců to pomohlo lidstvu přežít.

Nahořklou chuť špenátu sice pomůže neutralizovat mléko či smetana, nicméně kdekteré dítě nesnáší ani to. Nepříliš úspěšné byly i pokusy ponouknout malé strávníky ke konzumaci tím, že se vymyslel animovaný hrdina Pepek námořník, kterému špenát dodává nadlidskou sílu.

Nikdo nepopírá, že špenát je zdravý, ale s tím obsahem železa v něm to zase tak slavné není. Ještě koncem 19. století se mělo za to, že ve špenátu je desetkrát více železa, než tomu bylo ve skutečnosti. Před druhou světovou válkou pak studie prokázaly, že špenát obsahuje jen tři miligramy železa na 100 gramů, čili zhruba stejně jako jakákoliv jiná listová zelenina. Navíc v sobě má spoustu kyseliny šťavelové, která správnému vstřebávání železa naopak brání.

Chutě ale máme koneckonců různé, a to nejen v dětském věku. Jsou samozřejmě malí jedinci, kteří by se po zelenině mohli doslova utlouct a spořádají klidně i tu brokolici nebo špenát. Zvlášť když si mohou vybrat mezi listovým a onou namletou hmotou podivné barvy a neznámých příměsí, která ještě před pár lety byla v podstatě jedinou formou špenátu, jež tu byla k mání. Proti gustu zkrátka žádný dišputát.