Už když byl Tändzinu Gjamcchovi, jak zní skutečné jméno 14. dalajlámy, malý, fascinovaly ho všechny mechanické hračičky. Rád rozebíral a zase montoval dohromady vše mechanické, dalekohledy, radia, ale i hodinky.

Své první dostal už coby osmiletý v roce 1943, a to od amerického prezidenta Franklina Delana Roosevelta. Malému Tändzinu, který byl ve dvou letech vybrán k tomu, aby se stal novým dalajlámou, zlaté hodinky Patek Philippe předali dva agenti s osobním dopisem od prezidenta. "Byl jsem nadšený. Byl to velice krásný a chytrý model. Stále je ještě mám a fungují," nechal se dalajláma slyšet.

Nyní jeho sbírka čítá podle odhadů znalců zhruba patnáct kousků luxusních hodinek těch nejznámějších značek. Možná jich je ve skutečnosti mnohem víc, ale mnich na dotazy směřované na tohle téma, příliš neodpovídá.

Známé jsou tak kromě zmíněných Patek ještě dvoje Rolexky, které nosí nejčastěji.  U nich ale už původ známý není, ale zřejmě bude stejný, jako u zbytku – šlo o dar.

Oba zmiňované modely toho mají už hodně za sebou, co neopravil sám (ve svých knihách se k amatérské hodinařině opakovaně přiznal), zvládli hodináři ve Švýcarsku.

Zapomeňte však na to, že by hodinky nosil tak, jak se na jejich hodnotu "sluší". Luxusní stroj mívá otočený ciferníkem k sobě a používá ten nejlevnější roztahovací řemínek. Že jde o modely z limitovaných kolekcí tak poznají jen znalci…

Takže vysvětlení je prosté – i dalajláma potřebuje vědět, kolik je hodin a váží si řemeslného zpracování něčeho ta dokonalého, jako je hodinový stroj. A že jde zrovna o Rolexky? Politickým, potažmo náboženským vůdcům se holt levné hodinky nedávají a někdo s úctou k řemeslu nevyhodí dárek jen kvůli značce…