Dvanáctá německá konference o islámu (DIK) v Berlíně měla minulý týden především podpořit lepší integraci muslimského obyvatelstva. Ne že by si kdokoliv dělal iluze a doufal, že půjde o přelomovou akci, která udělá díru do světa. Ale přece jen by člověk čekal, že hlavními tématy bude třeba antisemitismus, integrace, násilí vůči ženám, xenofobie nebo terorismus.

Všechno ale zastínila zdánlivá – s odpuštěním – volovina, když pořadatel konference, tedy německé ministerstvo vnitra, nabídl účastníkům jako občerstvení vedle více než desítky dalších jídel i známý německý Blutwurst, čili něco jako naše jelita. A skandál byl na světě, protože pro muslimy je taková dobrota hned dvojnásob tabu: víra jim zakazuje jíst nejen vepřové maso, ale i potraviny obsahující krev.

Auf der #Islamkonferenz gestern in Berlin gab es wieder Schweinefleisch auf dem Buffet. Es wurde Blutwurst serviert. İnşallah halal.
Welches Zeichen will Seehofers Innenministerium damit setzen?
Ein wenig Respekt vor Muslimen, die kein Schweinefleisch essen, wäre angebracht. pic.twitter.com/HMsMAzOiZ6

— Tuncay Özdamar (@TuncayOezdamar) 29. listopadu 2018

Nikomu z účastníků to přesto zjevně nijak zvlášť nevadilo, dokud reportér veřejnoprávní televize WDR Tuncay Özdamar na lapsus neupozornil na Twitteru. "Chtělo by to trochu respektu vůči muslimům," rozčiloval se a rovnou se zeptal, co tím jako chce ministerstvo demonstrovat.

A pak už to jelo. Předseda německé Ústřední rady muslimů Ayman Mazyek požadoval, aby ministerský protokol ve všeobecném zájmu absolvoval příslušné intenzivní školení. Věc se rozvířila v médiích a na sociálních sítích, kde se to hemžilo výrazy jako "neúcta", "nedostatek respektu", "urážka", "skandál", "provokace" a bůhvíco/alláhvíco ještě. Moc přitom nepomohlo, že se ministerstvo následně omluvilo.

Poněkud nezvyklý, ovšem legitimní catering

Pro některé přehnaně agilní muslimy už se mezitím stal Blutwurst symbolem německého kulturního rasismu a pro druhou stranu se naopak požadavek servírovat halal potraviny stal dalším důkazem postupující islamizace Německa.

Blutwurst | zdroj: Profimedia Na jedné straně je fakt, že jelita na rautech nepatří právě k běžnému občerstvení, a je proto otázka, proč se servírují ausgerechnet na islámské konferenci.

Ale na druhé straně: Proč by občerstvení nemělo být odrazem tolik požadované pestrosti německé společnosti? A proč by se v Německu neměly nabízet typicky německé speciality? Když notabene v případě konference nejde o výhradně muslimskou akci, ale o setkání, které si dalo do štítu dialog a vzájemné porozumění.

Pouhá přítomnost jelita přece nezamoří celé pohoštění, zvlášť když se v jeho rámci nabízely i halal potraviny. Jistě – možná by bylo fajn označit krvavou pochoutku cedulkou, aby si někdo omylem nezakousl a nezpronevěřil se své víře. Účastníci tvrdí, že se nic takového nestalo, ministerstvo to ovšem vidí jinak.

Islám k Německu patří-nepatří-patří

Konference přitom byla poprvé za dvanáct let své existence něco víc než jen diskusním klubem, v jehož rámci zástupci muslimů planě žvaní, vydávají vágní prohlášení a většinu času promrhají tím, že se rozčilují nad projevy nenávisti vůči islámu.

Ministr vnitra Horst Seehofer, který se netají svým odmítavým postojem k nelegální migraci a ještě na začátku roku hlásil, že islám nepatří k Německu, volil na konferenci o hodně smířlivější tón. Zdůraznil, že muslimové patří k Německu a mají samozřejmě stejná práva a povinnosti jako všichni občané země. A o tom podle něj nemůže být pochyb.

Konferenci poprvé svolal v roce 2006 tehdejší ministr vnitra Wolfgang Schäuble právě s tím, že islám patří k Německu a k Evropě. Z tohoto pohledu to tedy vypadá, že se za 12 let vlastně nezměnilo ani ň. Ale od té doby, co islamisté, džihádisté a kazatelé hlásající nenávist na straně jedné, a stoupenci hnutí Pegida, rasisté a kazatelé hlásající nenávist na straně druhé zarazili mezi Němce a muslimy klín, zaznívají smířlivé tóny na obou stranách čím dál tím řídčeji.

O tom svědčí i klobásový spor uvnitř vládních konzervativců kancléřky Angely Merkelové (CDU). Hamburský politik kurdského původu Ali Ertan Toprak označil diskusi kolem buřtů za směšnou. Skutečným skandálem podle něj není žádné jelito, ale fakt, že tři nejvýznamnější kritiky islámu muselo na konferenci hlídat 15 bodyguardů, protože jim extremisté vyhrožovali smrtí. Jeho partajní kolega Mehmet Ünal jej za to nazval islamofobní krysou, podporovatelem teroristů a navrch ještě šeredným tlusťochem, za což si od své domovské CDU v Brémách vykoledoval vyhazov ze strany.

Krvavá jelita pro muslimy? A není to buřt?

Jaký je tedy závěr dvoudenní konference? Muslimové jsou lidé jako já a ty, akorát že holt nebaští jelita. Anebo alespoň ne oficiálně.

To je přece jen trochu málo, zvlášť když se to se zásadami stravování u různých náboženství nesmí brát zase tak doslova a leckterý muslim nebo žid musí tu a tam přimhouřit oko a slevit. Vypráví o tom koneckonců nejedna židovská anekdota a u Karla Maye ani Hádží Halef Omar neodolá vůni šunky.

Muslimů žije v Německu kolem čtyř milionů (tedy zhruba jako počet obyvatel Moravy a Slezska). Jak by takové kvantum lidí chtělo bez problému a v souladu s vírou přežít v zemi, kde většina stánků s kebabem neprodává certifikované halal potraviny? A co mají dělat židé, když košer nevaří ani restaurace v berlínském židovském muzeu? A že sem každoročně zavítají desetitisíce židovských návštěvníků...

Závěrem je třeba říct, že hostiteli nepochybně slouží ke cti, pokud bere ohled na city svých hostů. Lze si asi jen těžko představit, že by se třeba na konferenci o křesťansko-židovské spolupráci servírovala vepřová pečeně.

A mimochodem: vepřové se podávalo už na zmíněné první konferenci o islámu v září 2006. Tehdy ale všichni drželi zobák – možná i proto, že ještě nebyli na Twitteru. V době konání konference totiž existoval teprve půl roku.