Proč bychom měli mít strach z Karly Šlechtové

KOMENTÁŘ - Aktuality autor: Alina Holušová

Věra Jourová je snad prvním politikem, jehož odchod do Bruselu provází v Česku taková pozornost. Víření vln kolem bývalé ministryně pro místní rozvoj přitom zakrývá zásadní věc – další odpolitizovávání politiky, o které se zasazuje ministr financí Andrej Babiš a jehož negativní aspekty si možná uvědomíme až ve chvíli, kdy už bude pozdě. 

Nastupující ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová

Nastupující ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová,zdroj: Isifa.com

Jourová v pátek slíbila, že na štos doplňujících otázek, které jí položili europoslanci po jejím nepřesvědčivém projevu před výbory europarlamentu, stihne odpovědět včas. Europoslanci jí dali termín do neděle. Na odpovědích pilně pracuje s poradním týmem.

Přestože definitivní jmenování komisařů je formalitou, unijní výbory se snaží tvářit seriózně a přičinlivě, a tak Jourové lehce a spíše na oko vyplísnily za to, že její odpovědi během takzvaného "grilování" byly příliš obecné. Kromě ní ovšem dostali doplňující otázky i další kandidáti na eurokomisaře. Když už se mají díky luxusnímu bruselskému postu doživotně obohatit, tak ať se také trochu snaží. 

Obecně vzato kauza s připomínkami europoslanců k Jourové není nijak mimořádná a vzrušuje zřejmě jen Českou televizi, která tvář budoucí eurokomisařky v posledních dnech zarputile ukazuje v pravidelných intervalech a uměle vytváří napětí kolem jmenování její nástupkyně do čela ministerstva pro místní rozvoj.

Žádné překvapení se konat nebude. Jourová křeslo eurokomisařky dostane, Zeman úřednici se vzhledem transvestity, kterou Babiš vytáhl na denní světlo z temných vod vládního odboru evropských fondů, nakonec jmenuje.

Jediné zásadní téma, které by se kolem toho všeho mělo řešit a nakonec vůbec neřeší, je skutečnost, že slovenský podnikatel pokračuje v depolitizaci politiky, na které jsme se rozhodně celospolečensky nedohodli, dokonce jsme o ní ještě ani nezačali debatovat. Nástup Šlechtové do čela ministerstva pro místní rozvoj přitom ničím jiným není.

Nastupující ministryně se sice brání nařčení z toho, že je kariérní úřednicí, a připomíná, že léta pracovala v byznysu, právě to je ale problém. Řídit stát by totiž neměli lidé, kteří vzešli z podnikatelských sfér a k prosazování (svých) zájmů se uchylují ke zcela jiným nástrojům, než jaké využívá politika.

Jediná skutečně podstatná otázka, kterou bychom si v rámci kauzy "odchod Jourové do Bruselu a nástup Šlechtové na její místo" měli položit, tak je, co je vlastně politika? Před nadcházejícími komunálními volbami by to bylo dokonce víc než záhodné. Odpověď je nasnadě, stačí prolistovat běžnou středoškolskou učebnici ZSV.

Politika je metoda, jak prosazovat potřeby různých skupin NENÁSILNĚ tak, aby se mezi sebou nepovraždily. A to je něco, co se podnikatelé s ostrými lokty z podstaty svého profesního postižení nejspíš nikdy nenaučí. 

Tagy: Česko Evropská unie evropský parlament vláda ČR ČR Evropská komise česká politika eurokomisaři

Zdroje: Vlastní