Náhodná zpoždění? Možná vás zachránil osud, stejně jako tyto lidi...
23. 4. 2025 – 12:57 | Magazín | Veronika Borská

Zaspali jste. Nestíháte. Všechno se vám hroutí pod rukama a den vypadá jako jeden velký průšvih. Ale co když to celé má jiný smysl? Co když právě to ranní zpoždění, ztracené klíče nebo fronta na kafe nejsou náhoda? Možná vás právě tahle smůla zachránila před něčím, o čem ani netušíte.
Měli být na místě tragédie, pak se stalo něco, co změnilo celý jejich život
Psal se 11. září 2001, běžné úterní ráno v New Yorku. Lidé mířili do práce, provoz na Manhattanu houstl.Nikdo ani v nejmenším netušil, že právě tohle datum se navždy zapíše do světové historie jako den největšího teroristického útoku na území Spojených států.
Krátce po osmé hodině ranní místního času narazila dvě unesená letadla do dvou věží Světového obchodního centra. Zemřelo téměř tři tisíce lidí. A tisíce dalších přežily jen díky neuvěřitelným náhodám nebo zpoždění.
Později mnozí zaměstnanci, kteří tehdy unikli smrti, vypovídali, že je od příchodu do kanceláře zdržely naprosto obyčejné věci. Někdo si doma zapomněl peněženku, jiný se vrátil pro batoh, někdo se zase zdržel v kavárně, protože zrovna byla fronta. A právě tyhle nevinné okolnosti se ukázaly jako rozhodující.
Kevin Cosgrove měl být v devět hodin v kanceláři ve 102. patře jižní věže. Jenže ráno si polil košili kávou. Rozhodl se, že si cestou koupí novou. Když vycházel z obchodu, s hrůzou sledoval, jak do věže narazilo letadlo.
Také Liz Thompson měla být už v kanceláři ve 103. patře severní věže. Vzpomněla si ale, že nechala doma batoh s dokumenty. Vrátila se a zdržela o několik minut. Ve chvíli, kdy letadlo zasáhlo její patro, byla hluboko v metru, naprosto netušíc, jak těsně unikla smrti.
John Abruzzo měl jako každé ráno chuť na kávu a koblihu. Ten den však byla v kavárně nezvykle dlouhá fronta. Když konečně zamířil k výtahu, budovou otřásl výbuch. Díky zdržení stihl uprchnout ještě před zhroucením věže.
Další náhody osudu? Možná….
Zachránění nejsou jen ti z New Yorku. Podobné příběhy se odehrály i jinde ve světě.
V roce 1971 přežila sedmnáctiletá Juliane Koepcke pád letadla nad peruánskou džunglí. Byla připoutaná k sedačce a její místo v letadle, dané shodou okolností, jí dalo šanci přežít. Po pádu z výšky tří kilometrů strávila jedenáct dní v divočině, než ji zachránili.
Slavný DJ Deadmau5 nestihl let, který měl původně absolvovat, protože se zpozdil na cestě na letiště. Letadlo havarovalo. On díky několika minutám navíc žije.
Brazilský zdravotník Adriano Assis si na letišti místo odbavení šel koupit kávu. Když se vrátil, letadlo bylo již zavřené. Později se dozvěděl, že havarovalo. Až při zpětném pohledu pochopil, co pro něj obyčejná káva znamenala.
Když vás život zpomalí, možná je za tím něco víc
Zamysleli jste se někdy, co se vlastně děje ve dnech, kdy se nic nedaří? Spěcháte, ale pořád vás něco zdržuje. Chcete být včas, ale všechno se zpožďuje. V tu chvíli jste podráždění a bezmocní.
Ale co když to není náhoda?
Co když je to tichý signál, že se máte na okamžik zastavit? Ne proto, že byste měli selhat. Ale proto, že vás něco chrání.
Možná nad námi skutečně existuje něco většího. Něco, co nevidíme, ale co jemně zasahuje do našich plánů. Něco, co nás nenápadně odklání z cesty, která by mohla bolet, směrem k cestě, kde máme být.
V těch drobných zdrženích, zapomenutých klíčích, zmeškaných vlacích se možná skrývá cosi vyššího. Příště, když se opozdíte, zkuste se nezlobit. Možná právě teď žijete tu jedinou minutu, která vám jednou zachrání život.