"Cítím se být potrestán za to, že se snažím fungovat co nejsamostatněji a být platným a užitečným členem společnosti. Do práce se nedostanu bez automobilu, přitom právě kvůli práci je mi výrazně krácen příspěvek na jeho pořízení," říká Vojtěch Bureš, vozíčkář z Prostějova, který se brzy po úrazu míchy vrátil zpět ke své práci ve státní správě. Jeho povzdechnutí se týká příspěvku na pořízení motorového vozidla pro zdravotně postižené osoby. Paradoxní a demotivující situace se ovšem od března změní: hranice příjmů, od níž začíná krácení příspěvku, se zvýší na dvojnásobek.

O tom, jak vysoký příspěvek vozíčkář dostane, rozhodne výše příjmů postiženého a případně dalších, s ním posuzovaných osob vzhledem k násobkům životního minima (počítaného také samozřejmě buď pro jednu, nebo více společně žijících osob). V tom tkví jeden problém stávající situace. Mnoho vozíčkářů žije v domácnosti s někým zdravým (přítel/přítelkyně, rodiče atd.) Jejich příjem pak zásadně ovlivní příspěvek na auto pro postiženého, třebaže mohou mít například rodiče a postižený syn nebo dcera zcela oddělené hospodaření s penězi.

S rodiči se bydlí, když bezbariérový byt zkrátka není

Zákony bohužel neřeší, že někdo takto bydlí víceméně proto, že musí. Buď potřebuje asistenci, nebo třeba nesehnal potřebné bezbariérové bydlení (například z důvodu nedostatku vhodných bytů). Ale svoje finance vůbec nemusí mít se spolubydlícím nijak sdílené. Vozíčkáři proto vítají alespoň úpravu hranice pro příspěvek na automobil, protože jde často o desítky tisíc korun, které mohou rozhodnout o tom, zda je pro vozíčkáře mobilita dostupná, nebo ne.

Druhý problém je, že hranice osminásobku životního minima (pro jednotlivce 27 280 korun), po níž již následuje krácení o 20 000 korun, je velmi nízká. A čím vyšší je mzda, tím více se příspěvek krátí. Do příjmů se počítá i invalidní důchod.

"Třebaže moje mzda rozhodně není nijak vysoká, příspěvek na pořízení motorového vozidla mi byl vždy krácen. Naposledy jsem získal pouze 120 000 Kč z možných 200 000 Kč. Měsíční výdaje na dopravu do zaměstnání mám cca 6500 Kč. Auto potřebuji větší a dražší, aby se mi do něj vešel vozík a vše potřebné," upozorňuje na dosavadní paradox Vojtěch Bureš.

Hranice bude podstatně vyšší

Od března 2020 sice zůstane mechanismus výpočtu stejný, ale částka se bude snižovat teprve od šestnáctinásobku životního minima. Limit příjmu 54 560 korun u jednotlivce umožní pobírat mzdu pohybující se okolo průměru a s ní invalidní důchod, a přitom neztratit nárok na příspěvek v plné výši. Změna nastane s účinností zákona č. 228/2019 Sb. Ten novelizuje mimo jiné zákon o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a dotkne se i příspěvku na pořízení motorového vozidla.

"Být osobou se zdravotním postižením je těžká životní zkušenost. Můžeme své snahy vzdát a přežívat. Nebo sebrat všechny síly a znovu se aktivně zapojit do života. Není možné, aby ti, kteří se navzdory těžkému postižení aktivně vracejí do práce, nedosáhli na maximální výši příspěvku na auto. Vždyť obvykle právě díky němu mohou do svého zaměstnání dojíždět, a odvádět tak zpět státu daně a odvody. Velmi mě těší, že se nám podařilo prosadit změny v zákoně o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a upřímně děkuji paní poslankyni Olze Richterové za spolupráci," uvedla ředitelka České asociace paraplegiků – CZEPA Alena Jančíková, sama dlouholetá vozíčkářka.