Zdravotníci v nemocnicích dostanou odměny za nasazení během koronavirové pandemie. V rozpočtu je na ně přes vyčleněno 12 miliard korun, řekla ve videu na twitteru a následně na tiskové konferenci ministryně financí Alena Schillerová.

Kdo by nechtěl žít v nejšťastnější zemi na světě? Něco jiného ale patřilo ke štěstí před sto lety, něco jiného před rokem a něco odlišného je štěstí dnes v době koronavirové pandemie. Mění se kritéria, podle čeho člověk posuzuje svoje štěstí, a zároveň s tím se mění i koncept nejšťastnější země. 

Zdravotní postižení je samo o sobě těžká životní zkušenost. A je o to horší, když se handicapovaným lidem kvůli nedomyšleným zákonům krátí příspěvky. Jedna z takových demotivujících norem se od března změní k lepšímu.

Vzpomínáte si, jak si Rowan Atkinson v epizodě Trable pana Beana sám opravoval zuby? O více než čtvrt století později něco trochu podobného udělala jistá Američanka z Nashvillu – jenže v reálu. Podle hesla udělej si sám porodila v hotelovém pokoji v Turecku a stačilo jí k tomu málo: chytrý telefon, ručník, tkaničky, rychlovarná konvice, hrníček a kapesní nůž.

Medicínská škatulata jsou v plném proudu. Na Západ míří stále více lékařů z Česka nebo Polska, k nám zase třeba z Ukrajiny nebo z Afriky a Asie. Na tom by nebylo nic divného: lidské tělo je všude stejné a není nejmenší důvod pochybovat o odborné způsobilosti pánů doktorů z ciziny. Ale jak je to s jejich jazykovými znalostmi? Nehrozí kvůli nedorozumění těžké přehmaty, které mohou v krajním případě skončit i smrtí pacienta?

Právník Jakub Tomšej, který vede právní poradnu při České společnosti AIDS pomoc, v rozhovoru pro Tiscali.cz hovoří o případech diskriminace HIV pozitivních u lékaře a v pracovněprávní oblasti a dalších problémech, kterým tito lidé čelí.

Na kterého lékaře se dnes lidé obracejí nejčastěji? Nepochybně to je "Dr. Google" – ať se nám to líbí, nebo ne. Podle Googlu se každý dvacátý dotaz týká právě zdraví. Digitalizace zkrátka mění i oblast zdravotnictví a je klidně možné, že díky aplikacím v chytrých telefonech bude brzy návštěva u doktora nadbytečná. No a když bude nejhůř, zavoláte si ho k sobě prostě taxíkem.

"Konečně mohu umřít, děkuji." Tuto jednoduchou větu slýchá nizozemský řidič sanitky Kees Veldboer téměř denně. Už osm let jeho charitativní organizace Stichting Ambulance WENS plní poslední přání nevyléčitelně nemocným lidem. On a další dvě stovky dobrovolníků vozí smrtelně nemocné pacienty k moři, na svatby či do galerií.