Oblíbená herečka z Ulice prošla peklem: "Tak těžké období jsem ještě nezažila"

Poctivé pracovní nasazení je jedna věc, ale čeho je moc, toho je příliš.
Nebudeme předstírat, že drtivá většina z nás nezná pořádný pracovní nápor. Občas se to prostě potká, jedna nepříjemnost se sesnoubí s druhou, přijde přeháňka nevítaných náhod a najednou panuje takový chaos, skluz a stres, že člověk neví kam dřív skočit a nejradši by se jenom schoval pod postel a čekal, až se všechno přežene.
Zároveň by lidem bez zkušeností s herectvím mohlo přijít, že to vlastně není až taková práce, že to jde úplně bez námahy. Opak je pravdou. Stačí se podívat na rozvrh a denní režim, se kterým se musela poprat oblíbená Linda Rybová. Sympatická herečka hraje v Ulici (a to tak dobře, že ji občas lidé radí, aby se šla léčit, byť alkoholismem trpí jen její postava, nikoliv ona sama), ve filmu Moře na dvoře, v divadle, v Ordinaci, k tomu natáčí druhou řadu Zákonů vlka...
„Loni jsem se vrátila na pár měsíců do Ordinace v Růžové zahradě, točím Ulici a přišel film, o kterém mluvíme. Do toho dvanáctkrát až čtrnáctkrát v měsíci hraju v divadle. Musím přiznat, že takhle náročné čtyři měsíce, co mám za sebou, jsem ještě nezažila," popisuje.
„Je to někdy opravdu šílené. Občas to zvládáte, pak vás to po čase zase semele. Je samozřejmě dobré si čas a věci lépe plánovat. Což zrovna v mé profesi moc nejde. Není to zkrátka ve vašich rukách," pokračuje Linda.
A hrát co druhý den divadlo a zároveň zvládat seriály neznamená, že člověk musí jenom dorazit na plac a zatancovat před kamerou. Všechny role je samozřejmě potřeba se naučit ještě pěkně doma, což znamená, že do pracovní nasazení probíhá také před očima rodiny: „Samozřejmě že mě vidí, jak jsem utahaná, nosím si texty domů a učím se je, vstávám ve čtyři ráno a padám do postele pozdě večer," přiznává odevzdaně.
Rodinu se ale zároveň snaží kvůli práci neignorovat: „Do toho musím uvařit a být s dětmi. Naštěstí mám jindy zase volno a můžu je někam vzít. Nemám stabilní práci, stabilní angažmá, je to jako na houpačce. Nejsem ale typ herce, který by sám sebe nějak vážně prožíval. Rodina to myslím zvládá. Holkám je už dvacet a jedenadvacet, Františkovi sedmnáct, je to pro ně snazší, než když byli malí,"