Princezna Aiko: Dcera císaře, která nikdy nesmí vládnout
24. 6. 2025 – 10:35 | Magazín | Jana Szkrobiszová
Narodila se jako jediná dcera současného japonského císaře Naruhita a vyrůstala pod přísným dohledem palácového protokolu. Obklopená tradicemi a ceremoniemi, které většina Japonců zná jen z televize, se stala miláčkem veřejnosti a symbolem naděje pro moderní monarchii. Přesto má její příběh trpkou linku, tato princezna zřejmě se na Chryzantémový trůn nikdy neposadí. Víte proč? Poznejte přísná pravidla nejdéle trvající císařské dynastie světa.
Tento národ je sice o dva, možná i více kroků před námi, pokud jde o technologie, ale v otázkách tradic zůstává pevně zakotven v minulosti. Podle zákona o císařské domácnosti z roku 1947 může na trůn usednout pouze mužský potomek v přímé mužské linii.
Princezna Aiko, jediná dcera císaře Naruhita, tak už od narození nese tíhu svého postavení – je milovaná, obdivovaná, ale nikdy nebude vládnout. A nejen to. Pokud by se zamilovala a provdala za muže mimo šlechtu, automaticky ztrácí svůj titul a odchází z císařské rodiny jako pouhý civilista. Její život je tak balancováním na hraně dvou světů: jeden ji staví na piedestal, druhý ji svazuje pravidly, která ji z něj kdykoliv mohou shodit.
Co to znamená pro mladou ženu v 21. století, která je vzdělaná, inteligentní a vyrůstá v nejstarší monarchii světa? A jak se mění pohled Japonců na to, kdo má právo vládnout? Příběh princezny Aiko otevírá fascinující kapitolu o konfliktu mezi modernitou a tradicí.
Princezna, kterou národ miluje, ale zákon ji přehlíží
Aiko není první japonskou princeznou, kterou zákon postavil mimo dění. Ale je první, u níž to veřejnost začíná zpochybňovat nahlas. Podle průzkumů by více než 81 procent Japonců podpořilo změnu zákona, která by ženám umožnila stát se císařovnou.
Navzdory tomu zůstává realita nemilosrdná – v hierarchii se s Aiko nepočítá. Oficiálním dědicem je její bratranec Hisahito, syn korunního prince Fumihita. Ač je teprve v pubertě, podle zákona je jediným „dostatečně oprávněným“ mužským členem rodu, který může zajistit pokračování císařské linie.
Zákaz ženského nástupnictví v japonské císařské rodině není otázkou dávné mytologie, ale mnohem novější politické volby. Po restauraci Meidži v 19. století se Japonsko modernizovalo podle západních vzorů a spolu s nimi převzalo i pruský model nástupnictví, který ženy z trůnu výslovně vylučoval. Co dříve řešila polygynie a širší rodová síť, to po válce svázal nový zákon o císařské domácnosti z roku 1947 do přísných linií: jen muži, jen z jedné větve, žádné výjimky, žádné adopce.
Aiko, byť o několik let starší, veřejností oblíbená a mediálně výraznější, zůstává mimo trůn kvůli jedinému faktoru – svému pohlaví.
V zemi robotiky a inovací platí pro dcery císaře pravidla stará desítky let
Zvláštní paradox tkví v tom, že právě Japonsko, technologická supervelmoc, národ, který vyniká v inovacích a kultuře s globálním dosahem, zůstává v otázce nástupnictví hluboko v minulosti. Možná by se dalo spekulovat, že ještě více než Velká Británie. Tato dichotomie je čím dál zřetelnější.
Příběh Aiko tak není jen osobním příběhem ženy narozené do „nesprávného“ pohlaví v monarchii. Je to odraz společnosti, která si už dávno umí představit ženy v čele firem, univerzit či vládních struktur, ale bohužel ne na trůnu. Zní to až ironicky, protože dnešní kralování nemá žádnou výkonnou moc, pouze moc symbolickou.
A možná právě proto je ten symbol tak důležitý. Protože zatímco zákony nemluví jazykem emocí, lidé ano. A stále víc z nich se ptá, proč by měl být někdo tak schopný, lidský a připravený, jako princezna Aiko, vyloučen jen proto, že se narodila jako dívka.
Jak si krásně uvázat šátek: 10 elegantních způsobů, které si prostě zamilujete v každém věku
Chryzantémový trůn a 2600 let tradice
Podle dávné šintoistické legendy je japonská císařská rodina přímým potomkem bohyně slunce Amaterasu, která seslala svého vnuka Ninigiho-no-Mikoto na Zemi, aby vládl a přinesl světlo a řád. Právě od něj se odvozuje celá císařská linie – a její poslání není jen světské, ale téměř božské.
Tato mytická posloupnost dělá z japonského císaře víc než jen státní symbol. Je ztělesněním kontinuity, posvátnosti a jednoty národa. Chryzantémový trůn, pojmenovaný podle znaku císařské pečeti, tak není pouhým trůnem, ale živoucí legendou, která přetrvala tisíciletí válek, reforem i moderních převratů.
Dnes je japonská císařská rodina považována za nejdéle nepřetržitě vládnoucí dynastii na světě, s více než 126 císaři zapsanými do dějin. A přestože se jejich role dávno změnila, posvátná aura zůstává. Každý nový císař je korunován v rituálu, který je směsicí ticha, tradice a odkazu na božský původ.
A právě proto je otázka, kdo smí usednout na Chryzantémový trůn, stále tak citlivá. Není to jen rozhodnutí právní – je to dotek legendy.
