Dnes je pátek 19. dubna 2024., Svátek má Rostislav
Počasí dnes 1°C Oblačno

Při investigativní novinařině šlo o krk už před 92 lety

Při investigativní novinařině šlo o krk už před 92 lety
Carl von Ossietzky (uprostřed) během procesu. Vedle něj právníci Alfed Apfel (vpravo) a Rudolf Olden. | zdroj: Profimedia

Novináři, kteří vytahují na světlo tajné věci z armády, jsou jednou nohou v kriminále, zaznělo u soudu před 92 lety. A příklady Chelsea Manningové, Juliana Assange nebo Edwarda Snowdena dokazují, že to platí dodnes.

V Lipsku začal 30. března 1931 proces s německým novinářem, spisovatelem a pozdějším nositelem Nobelovy ceny za mír Carlem von Ossietzkým (1889-1938). Osudným se mu stal článek, který v berlínském politickém časopise Die Weltbühne otiskl už dva roky předtím.

Ossietzky se narodil v roce 1889 v Hamburku v německo-polské středostavovské rodině. Navzdory zájmu o literaturu mu to ve škole moc nešlo a skončil jako soudní zapisovatel. V devatenácti se přihlásil k pacifismu a brzy nato začal jako novinář publikovat články, které byly často kritické vůči armádě a vojenství vůbec. Byl shledán neschopným vojenské služby, přesto musel v letech 1916–1818 na západní frontu jako sapér.

Od roku 1919 žil v Berlíně a novinářská práce mu horkotěžko stačila na živobytí. Až v roce 1927 získal trvalé zaměstnání, když nastoupil na místo zesnulého vydavatele a šéfredaktora časopisu Die Weltbühne Siegfrieda Jacobsohna. Pod Ossietzkého vedením se z Weltbühne stal levicově zaměřený, ale stále nezávislý časopis, do něhož přispívala řada významných intelektuálů.

Exemplární trest

Dvanáctého března 1929 zveřejnila Die Weltbühne článek, který vágně naznačil některá veřejná tajemství týkající se německého zbrojení. Každý, kdo se trochu zajímal o politiku výmarské republiky, samozřejmě věděl, že reichswehr tajně cvičí vojenské piloty a buduje ozbrojené letectvo, i když mu to Versailleská smlouva zakazovala. Obsah článku nebyl nijak překvapivý ani pro vítězné mocnosti první světové války. Jediný zajímavý detail, totiž informaci o úzké spolupráci Německa se sovětským vojenským letectvem a výcviku německých pilotů v Sovětském svazu, Ossietzky pro jistotu vyškrtl.

Přesto mu to nebylo nic platné. Byl obviněn ze špionáže a vyzrazení vojenského tajemství. Po půlročním uzavřeném soudním jednání byl v listopadu 1931 odsouzen k 18 měsícům vězení. Ossietzky označil rozsudek za směšný (což opravdu byl), nicméně v květnu 1932 nastoupil do výkonu trestu. Odmítl nabídku vycestovat do Švýcarska s odůvodněním, které lze volně přeložit jako slavné Jánošíkovské „keď ste si ma upiekli, tak si ma aj zjedzte“. Počítat nemohl ani s milostí od prezidenta Paula von Hindenburga, protože jej dva měsíce předtím v jednom ze svých článků označil za „politickou nulu, před kterou bude teprve potřeba dosadit nějakou konkrétní veličinu“.

Cílem procesu bylo v podstatě exemplární potrestání. Jak uvedla obžaloba, novináři jsou vždy jednou nohou ve vězení, pokud se kriticky vyjadřují o reichswehru.

Po 227 dnech za mřížemi byl Ossietzky na základě amnestie krátce před Vánocemi roku 1932 propuštěn na svobodu. O dva měsíce později byl ale po požáru Říšského sněmu znovu zatčen pruskou policií, která byla tou dobou už v rukou nacistů. Tentokrát jej ovšem nečekalo obyčejné vězení, ale byl předán SA, která známého Hitlerova odpůrce držela v koncentračních táborech Sonnenburg a později Esterwegen.

Na záchranu již bylo pozdě

Před olympijskými hrami v Berlíně v roce 1936 zorganizovala Ossietzkého manželka Maud mezinárodní kampaň, díky níž byl vážně nemocný Ossietzky převezen z koncentráku do nemocnice v Berlíně. V té době byl vážně nemocen tuberkulózou a v nemocnici byl pod stálým dohledem gestapa. V listopadu 1936 mu byla díky kampani zorganizované emigrantem a pozdějším západoněmeckým kancléřem Willy Brandtem zpětně udělena Nobelova cena za mír za rok 1935, nedostal ovšem povolení k cestě do Osla, kde si ji měl převzít. Adolf Hitler následně vydal nařízení, že v budoucnu už nesmí přijmout Nobelovu cenu žádný říšský Němec.

Kvůli podlomenému zdraví, jež bylo důsledkem věznění a mučení v koncentračním táboře, Ossietzky nakonec 4. května 1938 v Berlíně v 48 letech zemřel. Jeho manželce a dceři bylo poté povoleno emigrovat do Švédska.

Carl von Ossietzky je od 80. let uznáván jako jeden z nejvýznamnějších novinářských odpůrců nacistů, rehabilitace se ale z čistě formálních důvodů dosud nedočkal, a rozsudek z listopadu 1931 tak stále platí.

Německá Mezinárodní liga pro lidská právě uděluje od roku 1962 medaili pojmenovanou právě po Ossietzkém. Jejími nositeli jsou například Günter Grass, Heinrich Böll nebo Edward Snowden. 

Zdroje:
Vlastní, Die Welt