Její příběh vyšel na světlo až po více než století. Byl zaznamenán v četných dopisech adresovaných rodině, které skončily schovány v podkroví.

Wakemanová se narodila 16. ledna 1843, jako nejstarší z devíti dětí chudého farmáře v Aftonu nedaleko New Yorku. Tam také nějakou dobu pracovala jako služka. Jako osmnáctiletá se však vydala do New Yorku - snad proto, aby ulehčila rodině, která na tom nebyla finančně nejlépe, a našla si lepší zaměstnání.

Najít si lepší job

V New Yorku začala pracovat na lodi, už v přestrojení za muže, neboť velice brzy přišla na to, že jako pradlena či hospodyně si příliš nevydělá.

Na lodi také potkala několik vojáků a kývla na nabídku vstoupit do armády. Kvůli tomu zfalšovala nejen své jméno, ale i věk. Tvrdila, že jí je jednadvacet, ačkoliv byla zhruba o dva roky mladší. Ale jak v případě platu, tak i náborové odměny šlo o peníze, které zřejmě nedokázala odmítnout. Byla maličká, měla jen něco málo přes 150 centimetrů, ale přijali ji. Stala se vojínem roty H 153. newyorského dobrovolnického pluku.

Brzy nato ji převeleli do Alexandrie ve Virginii a dle dopisů, které samozřejmě nepodepisovala plným jménem, se do své nové práce zakousla a snažila se vyrovnat dalším členům roty. Rosetta, neboť právě toto jméno prý kdysi používala nejčastěji, též posílala domů peníze.

V roce 1863 přitom zažila poněkud absurdní událost, když pracovala jako strážce v jisté washingtonské věznici. Jednu z pouhých tří žen, které v ní byly drženy, totiž zatkli proto, že se rozhodla bojovat v unijní armádě.

Zkušenost líté bitvy

Do války se "vojín Wakeman" vydal v únoru 1864. Jednotka absolvovala stovky mil dlouhou cestu, aby se připojila k tažení v Louisianě. Svého prvního - a zřejmě také posledního - boje se zúčastnila 9. dubna - šlo o bitvu u Pleasant Hill. Přežila.

Rodině pak popisovala, jak se svými druhy strávila hodiny pod palbou a na bojišti zůstala i v noci. Děkovala Bohu, neboť byla hluboce věřící, že ji ochránil.

Nedlouho poté ji a mnohé další vojáky začaly sužovat těžké průjmy. Diagnóza? Úplavice. Nebylo divu. Vojáci se potýkali se špatnými hygienickými podmínkami a pili vodu znečištěnou mrtvolami tlejících zvířat.

S nemocí se potýkala dlouhé týdny, nejdřív ve špitále v Alexandrii, koncem května ji přesunuli do nemocnice v New Orleans. Byla čím dál slabší a v New Orleans také 19. června 1864 v pouhých 21 letech zemřela.

Její pravá identita zřejmě během pobytu ve špitálech ani po smrti nevyšla najevo. Náhrobek na hřbitově v Chalmette nese nápis "Vojín Lyons Wakeman". Její rodině zbyly vedle dopisů i fotografie a prsten, který nosila.

Odhaduje se, že v americké občanské válce bojovalo 400 až 700 žen - jak na straně Unie, tak v konfederační armádě. Získat přesné údaje je samozřejmě nemožné. Příběh Wakemanové je obzvlášť pozoruhodný právě tím, že její dopisy celkem podrobně popisují zkušenost ženy, která se převlékla za vojáka.

Tisíce dalších žen se pak války zúčastnily například jako ošetřovatelky a na dalších podobných pozicích.