"Čtyřiačtyřicet procent zaměstnanců (nevládní organizace) Halo Trust, kteří pracují v minových polích, jsou ženy. Z nich 62 procent je hlavním živitelem rodiny a 37 procent má příbuzné, kteří byli zraněni, zabiti nebo zmizeli během občanské války. K 31. lednu 2019 společnost Halo na Srí Lance odstranila 309 354 min a nevybuchlé munice," říká fotografka Allison Joyceová, která tamilské hledačky min fotografovala.

Podle Damiana O’Briena, projektového manažera Halo na Srí Lance, by mohla být země (nejen) díky těmto odvážným ženám bez min do konce roku 2020.

Občanská válka mezi armádou a povstaleckými Tamilskými tygry (Tygři osvobození tamilského Ílamu - LTTE) trvala dlouhých 26 let. Válka začala v červenci 1983 povstáním LTTE, kteří se snažili na severu a východě Srí Lanky obývaných menšinovými Tamily vytvořit samostatný stát. Tygři jsou považováni za jednu z nejkrutějších povstaleckých armád, mimo jiné jsou to oni, kdo byli průkopníky sebevražedných útoků. Měli svá letadla, ponorky, lodě…

Milion a půl nevybuchlých min

Během bojů byly zpustošeny stovky vesnic, statisíce lidí musely opustit své domovy, podle odhadů stála válka život až 100 tisíc lidí. A mimo jiné zanechala na území Srí Lanky mezi 1,3 až 1,5 milionu min, z nichž bylo dosud – po deseti letech – odstraněno a zneškodněno více než 600 tisíc.

Žádná mapa ani plány nejsou k dispozici, každý pohyb v bývalé válečné zóně tak může znamenat smrt. V roce 2015 například našli pracovníci Halo Trust za jeden jediný den 403 nevybuchlých granátů. Přestože je to nebezpečné a pomalé, ruční vyhledávání je nejspolehlivější.

Hledači min jsou vybaveny tlustými kalhotami, košilemi s dlouhými rukávy, pevnými rukavicemi, pevnými vysokými botami a polstrovanými vestami. "Máme veškerou možnou ochranu," řekla serveru Al-Jazeera jedna z pracovnic Halo Trust Vimalasweran Gunamalaová. Pevné vysoké boty je nechrání jen před granáty, ale i před jinými nebezpečími – každý měsíc nejméně dva "čističi" končí v nemocnici po uštknutí hadem či bodnutí od škorpiona.

Gunamalaová sice během války neovdověla, její manžel však už 13 let trpí chronickým onemocněním jater a je upoutaný na lůžko. Rodinu se třemi dětmi tak musí život ona. "Prostě se o ně chci postarat," vysvětluje, proč denně riskuje život.

Plat od organizace je jedna z mála jistot, co má. Jsou to ale tvrdě vydřené peníze, kvůli kterým vstává denně ve dvě ráno, aby skloubila zaměstnání s péčí o rodinu.