Francouz Louis Braille (1809-1852) přišel ve třech letech o zrak poté, co si poranil oko šídlem z dílny svého otce sedláře. Do rány se mu dostala infekce a následně úplně oslepl. Počátkem 19. století navštěvoval v Paříži v té době jedinou školu pro nevidomé na světě – Institution Royale des Jeunes Aveugles (Královský institut pro slepou mládež). Děti se tu hmatem učily číst pouze vystouplá písmena, nemohly však psát, protože výroba takových textů byla poměrně náročná.

Jedenáctiletý Louis se na škole seznámil s tak zvaným nočním písmem, což byl dost složitý systém využívaný armádou pro komunikaci ve tmě. Začal jej proto zdokonalovat a původních dvanáct používaných bodů snížil na šest – dvou horizontálně a tří vertikálně, což umožnilo 64 různých kombinací. V roce 1824 v patnácti letech vytvořil Braillovo písmo pro nevidomé, slabozraké a pro lidi se zbytky zraku. Systém jeho písma se využívá dodnes a funguje na principu vystupujících bodů, které čtenář vnímá pouze hmatem.

Braille se nakonec stal ve slepeckém ústavu učitelem a v roce 1829 napsal svou první příručku pro nevidomé. Později pro ně dokonce vymyslel notový zápis a v roce 1847 představil psací stroj pro své písmo. Šestého ledna 1852 zemřel na tuberkulózu, v témže roce se v jeho písmu začaly tisknout první knihy.

Velkého uznání se ovšem Braille za svého krátkého života nedočkal, a dokonce se ani pořádně neví, jak vypadal: jeho jediná známá podobizna byla vytvořena z posmrtné masky. Braillovo písmo bylo oficiálně uznáno jako písmo pro nevidomé až dva roky po smrti svého vynálezce.

Sto let po Braillově smrti byly jeho ostatky převezeny do pařížského Pantheonu – po bok Voltaira a Marie Curie-Skłodowské.