Giovanni Battista Bugatti (1779-1869), jehož hrdý titul Maestro di giustizia (Mistr spravedlnosti) si Římané překřtili na „Mastro Titta“, byl po téměř sedm dekád oficiálním katem papežského státu. Bylo mu pouhých sedmnáct, když 22. března 1796 poprvé popravil člověka. Vykonání trestu smrti se stalo jeho životním posláním a tento úkol úspěšně splnil 516krát. Zvládal všechno - od stínání, věšení, ubíjení palicí (mazzatello) až po čtvrcení.

Vatikánská tradice vylepšená o moderní techniku

Popravy byly v papežském Římě tradicí, a to ani ne tak v souvislosti s inkvizicí, jako spíše kvůli uvolněným mravům tamních obyvatel. V době renesance se papež Sixtus V. snažil omezit zločinnost politikou nulové tolerance. Přesto se počet poprav držel v určitých mezích a prudce vzrostl až koncem 18. století.

Za Napoleona se pak do Říma dostala moderní vymoženost pro vykonávání hrdelních trestů - gilotina. Poprvé s ní byla v roce 1810 popravena žena, která otrávila svého nevěrného manžela. Po obnovení papežského státu Vídeňským kongresem v roce 1815 se s novým popravčím nástrojem seznámil i Bugatti a 2. října 1816 se poprvé popravovalo gilotinou ve jménu papeže. Konstrukce třímetrové gilotiny se od té francouzské lišila tím, že měla rovný, nikoli šikmý břit.

Bugatti bydlel v ulici Borgo Sant'Angelo číslo 120 a čtvrť Trastevere směl opustit pouze v den popravy. Tehdy vyrazil ve svém šarlatovém úboru na druhý břeh Tibery a okřídlené zvolání „Mastro Titta se vydal přes most“ lákalo obecenstvo na krvavou zábavu. Jeho proslulý katovský úbor je dodnes k vidění v římském muzeu kriminologie, stejně jako papežská gilotina.

Mastro Titta překročil most

Bugatti pobíral od kurie stálý plat a za provedenou popravu dostával pouze symbolickou odměnu, aby nikdo nemohl tvrdit, že papežův kat pozabíjel spoustu lidí jen proto, aby si co nejvíc vydělal. Bugatti si přivydělával zdobením deštníků, na které maloval portréty papeže a prodával je jako suvenýry pro turisty.

Veřejné popravy měly být především morální lekcí. Rodiče sem přiváděli své děti, a jakmile padla odsouzencova hlava, vlepili jim pořádnou facku, aby si to drobotina zapamatovala a vyvarovala se v budoucnu kriminálních činů.

Mastro Titta se stal jakousi bizarní římskou atrakcí, kterou popisovali s údivem a jistým posměchem ve svých dílech i lord Byron nebo Charles Dickens. Mistr popravčí byl svědomitý a byl přesvědčen o tom, že slouží vyšší spravedlnosti. Vždy před popravou se vyzpovídal, často nabízel odsouzencům poslední špetku šňupacího tabáku. Do svého notýsku si pečlivě zaznamenal všech 516 rozsudků smrti, které během svého působení vykonal. Přesněji řečeno jich bylo 514, protože jeden odsouzenec byl zastřelen a jednoho popravil Bugattiho pomocník.

Sedmnáctého července 1864 poslal Pius IX. pětaosmdesátiletého Bugattiho do penze. Jeho pomocník pak pokračoval v jeho díle až do onoho 24. listopadu 1868, kdy se v papežském státě konala poslední poprava.

Mastro Titta během 68leté služby zažil šest papežů. Poslední záznam v jeho notýsku se zapsanými popravami zní: „Zde končí Bugattiho seznam. Kéž by seznam jeho nástupců byl kratší.“

Papežská gilotina v římském muzeu kriminologie | zdroj: Profimedia