První školní den nebývá jen o nové aktovce a nových pastelkách. Je to okamžik, kdy se dětský svět proměňuje z bezpečného přístavu domova vstupuje do prostoru pravidel, povinností a očekávání. Není divu, že adaptace na tak velkou změnu může trvat i několik týdnů. Vzpomeňte si na sebe: jaké to bylo usednout poprvé do lavice, rozhlížet se po třídě a zkoumat tváře spolužáků i učitelky? Mnozí dospělí přiznávají, že si připadali jako v úplně jiném vesmíru.

Na první pohled jsou jen kulisou, ale ve skutečnosti barvy působí na váš mozek rychleji než slova. Každý odstín funguje jako spouštěč emocí a dokáže změnit náladu, chování i rozhodování během pár vteřin. Červená vám zrychlí tep, modrá vás uklidní, žlutá rozjasní mysl a zelená navodí harmonii. A to není všechno – barvy rozhodují o tom, jak vás vnímá okolí, kolik utratíte v obchodě nebo zda večer usnete v klidu.

Zase ho nachytáte, jak má prstík tam, kde by být neměl  a ještě ten výraz, jako by šlo o neškodnou zábavu! Šťourání v nose je zkrátka oblíbená "kratochvíle“ mnoha dětí. A přiznejme si, že někteří dospělí na tom nejsou o moc lépe. Proč to děti dělají tak rády a jak z toho neudělat zlozvyk, který přetrvá až do dospělosti?

Někdy to s dobrem přeženeme. A pak místo harmonie přichází frustrace. Proč některé ctnosti, jindy obdivované, působí v nadbytku jako vlezlý parfém?

Křik, slzy, roztřesené ruce. Člověk, kterého milujete, právě prožívá hysterický záchvat a vy nevíte, co dělat. „Uklidni se!“ nezabírá. Máte pocit bezmoci. Vysvětlíme, co se v takové chvíli odehrává v psychice člověka a jak ho navrátit zpátky do reality, klidně i přes telefon.

Kolikrát jste si už něco přáli a doufali, že se to splní? Možná to bylo tajné přání vyslovené při padání hvězdy. Možná tiché zašeptání v duchu těsně před usnutím. A možná i seznam snů napsaný na papír a schovaný pod polštář. A přesto… nic. Místo vysněné práce přišlo odmítnutí. Místo lásky další zklamání. Proč? Možná v tom není nic složitého prostě si  přejete špatně.

Říká se, že oknem do duše jsou oči. Znáte ale ten moment, kdy se někdo jen ozve a vy hned víte? Jedno „ahoj“ a je jasné, že má špatnou náladu. Nebo že se zamiloval. Nebo že plakal. Ani se nemusíte dívat, stačí poslouchat. Ne co říká, ale jak. Barva hlasu, rytmus, melodie, výška i chvění dokážou prozradit mnohem víc, než bychom řekli konkrétními slovy a nemusíme být fonetičtí experti.