Podle předsedy sociální demokracie Jana Hamáčka se ČSSD odrazila ode dna, protože ve srovnání se sedmým místem v loňských sněmovních volbách se dá čtvrté místo z hlediska počtu zastupitelů měst a obcí a třetí místo ve volbách do Senátu pokládat za solidní výsledek.

Pravda, vždycky záleží na tom, co s čím srovnáváme. Čtvrté místo oproti sedmému je pěkná věc, ale když v jedněch komunálních volbách získáte 3 474 mandátů (a obsadíte druhou příčku) a v dalších 1 834 (a příčku čtvrtou), tak to ani při nejlepší vůli nelze považovat za odraz ode dna.

Nemluvě o tom, že ztráta zastupitelů v hlavním městě či některých krajských městech má větší váhu, než zisk mandátů jinde. Některá místa v zastupitelstvech jsou zkrátka významnější a viditelnější než jiná. Co se týká Senátu, bude dobré počkat, zda si ČSSD zmiňované třetí místo udrží i po druhém kole voleb.

Plzeňský hejtman za sociální demokracii Josef Bernard má na výsledek strany jiný názor než předseda Hamáček. Označil ho za "debakl, a pořádný". S tím nelze než souhlasit. ČSSD se ode dna neodrazila a dál se navzdory všem svým volebním debaklům vrhá střemhlav do propasti. Přitom první varování dostala už v roce 2010, kdy ve volbách do sněmovny získala jen 22,08 procenta hlasů oproti 32,32 z předchozích voleb.

Přesto není namístě spekulovat o konci sociální demokracie a jejím úplném zániku. Jde o stranu s natolik dlouhou tradicí a známou značkou, že není pravděpodobné, že by zcela zmizela. Může nějakou dobu přežívat pouze na komunální úrovni s několika desítkami zastupitelů. Pro zajímavost třeba taková Strana zelených má dnes 120 míst v zastupitelstvech měst a obcí, Strana svobodných občanů 74, Strana soukromníků České republiky 58 a Strana Práv Občanů ZEMANOVCI krásných 32.

Báječné nápady z Lidového domu

Sociální demokraté tak mají stále kam klesat. A i kdyby se náhodou někdy v budoucnu ČSSD rozpustila a přestala existovat, což ještě zdaleka není na pořadu dne, dříve či později ji někdo obnoví, jak už se to ostatně v minulosti stalo.

Otázka je, kam se nyní pod tlakem volebních výsledků posune, a někam to zřejmě bude. Vůči současnému směřování sociální demokracie se na své facebookové stránce vymezil i Bernard, když napsal: "Program a cesta pro tuto zemi opravdu není pouze v tom, že vymyslíme ty báječné nápady, jak zase pumpneme státní rozpočet něčím zadarmo, ostatně od toho jsou tu jiní, kteří to udělají za nás, aby získali pro ně to nejdůležitější, tedy vstřícné zákony a dotace pro sebe."

Zajímavé je, že něco podobného ve své povolebním komentáři uvedla i platforma Zachraňme ČSSD v čele se statutárním místopředsedou strany Jiřím Zimolou: "Neslibujme nereálné a nepodbízejme se sliby všeho zadarmo či marketingovými závody ve výdajích veřejných rozpočtů pro jednotlivé profesní či sociální skupiny, ale prezentujme se promyšlenou národohospodářskou a sociální politikou".

Platforma tak vyzývá k tomu, aby sociální demokracie připravila pro březnový sjezd takový stranický program, který by byl základem pro příští evropské, krajské i sněmovní volby. Zároveň není náhoda, že nepřejala Hamáčkovu formulaci o tom, že se ČSSD odrazila ode dna, ale drobně, a přitom významně ji upravila na "pro sociální demokracii musí dnešek znamenat odraz ode dna a nový začátek". Tím se vyhnula jakémukoliv pozitivnímu hodnocení výsledku voleb.

Vypadá to, že už nyní se pomalu formují Hamáčkovi vyzyvatelé, kteří se s ním utkají o post předsedy. Na minulém sjezdu proti sobě kandidovali především Hamáček, Zimola a Milan Chovanec (bývalý plzeňský hejtman). Na tom nadcházejícím to dost možná bude Hamáček, Zimola a Josef Bernard (současný plzeňský hejtman). Pokud se tedy šéf strany nebude volit přímo, jak by rád Zimola.

Nováček reformující stranický program

Bernardova kandidatura by byla zajímavá a pro Hamáčka a Zimolu by podobná konkurence byla prospěšná, i kdyby se Bernard předsedou nakonec nestal. Jeho výhodou je, že nepatří mezi staré známé sociálnědemokratické tváře. V lednu to budou teprve čtyři roky, co vstoupil do ČSSD, kdežto Hamáček v ní působí od roku 2001 a Zimola ještě o rok déle. Jejich stranická historie je tak oproti té Bernardově předlouhá. Pokud by strana chtěla začít další etapu své novodobé existence, s plzeňským hejtmanem by mohla mít šanci.

V jeho prospěch může hrát i to, že v sociální demokracii to po volbách nespokojeností jen bzučí. Dokladem paniky, která zde zavládla, bylo i zmatečné počínání Jaroslava Foldyny, který nejprve chtěl rezignovat na post stranického místopředsedy, aby si to následně rozmyslel a zařadil zpátečku. Rozladění sociálních demokratů tak může přispět i k výměně předsedy.

Důležité je, že před sjezdem ČSSD není ve hře jen to, kdo stranu povede, ale i její programové vymezení. V platném dlouhodobém programu, který byl schválen na sjezdu v březnu 2017, se píše například to, že sociální demokracie prosazuje účinnou regulaci globálního i národního kapitálu a moci velkých korporací na úrovni mezinárodních organizací, Evropské unie i národní úrovni.

Ponechme stranou, do jaké míry jde o pouhé deklarace, či nakolik se předseda Hamáček jen snaží zalíbit voličům, když říká, že ČSSD se pere za zájmy zaměstnanců, penzistů a mladých rodin s dětmi, kteří nepatří k privilegovaným vrstvám, nikdy nedostali nic zadarmo a každou korunu si vydělali tvrdou prací.

Z Bernardových výroků je patrné, že by chtěl změnit vnímání sociální demokracie a reformovat její program, aby už nadále nebyla považovaná za stranu, která si kupuje voliče rozdáváním ze státního rozpočtu. Něco na ten způsob zřejmě chce i Zimolova platforma. Znamená to odmítnout zvyšování důchodů a rodičovské a ustoupit od proplácení prvních tří dnů nemoci a zkrácení pracovní doby na 7,5 hodiny při zachování stávající mzdy, které ČSSD prosazovala doposud?

Mantinely manažerského řízení

Už loni po volbách do sněmovny Bernard zveřejnil třináct bodů, které by podle něj měla ČSSD naplnit, aby získala zpět důvěru voličů. Vyzdvihoval význam školství. Ohledně zaměstnaneckých práv napsal: "Braňme práva zaměstnanců od soustružníka po inženýra. Nebraňme ale lajdáky!" Co se týče daní, zdůraznil: "Lidé musí začít důvěřovat, že daně, které platí, jsou také efektivně vynakládány."

Plzeňský hejtman říká, že stačí, když se sociální demokraté budou držet "základních mantinelů svoboda, demokracie, solidarita a prosperita". Není to ale k uzoufání málo? Bernard by mohl plnit roli krizového manažera, kdy sociální demokracii hrozí, že vypadne z dolní komory a že časem bude moci být ráda za několik desítek zastupitelů ve městech a obcích podobně jako SPOZ. Sebevědomou levicovou politiku, ve které bude místo pro odvážné vize, však od něj - stejně jako od Zimoly - očekávat nelze.

Ani záchrana ČSSD pomocí manažerského řízení ovšem nebude snadná. Bernard byl stejně jako poslanec za Plzeňský kraj a zdejší předseda ČSSD Milan Chovanec proti vstupu sociální demokracie do vlády, ale odchod z ní poté, co si ho sociální demokraté slavně schválili ve stranickém referendu, by stranu ještě více poškodil.

Přičemž změny, které by chtěl Bernard uskutečnit, se při účasti na vládě budou provádět jen těžko. Zvlášť když jako předseda strany zdědí programové prohlášení vlády a koaliční smlouvu, které vyjednalo předchozí vedení a na kterých se nepodílel, a ministerskou sestavu, na jejíž výběr neměl vliv.

Z toho všeho plyne, že ČSSD sama sebe uvrhla do pasti. Nastoupila cestu, která ji poškozuje a ze které se velmi špatně uhýbá. A už je jedno, zda v jejím čele bude Hamáček, Zimola či Bernard. Třetí z nich dává alespoň malou naději, cenou za to je však programový úkrok do středu. O tom, že by se sociální demokracie skutečně odrazila ode dna, si tak pořád může nechat jen zdát. Zatím se k tomu ani zdaleka neschyluje.