Pošťák vždycky zvonil... dvanáctkrát

V 19. století, kdy ještě nebyly telefony, dálnopisy a podobné vymoženosti, bývalo v některých částech britské metropole naprosto běžné, že pošťáci roznášeli dopisy i dvanáctkrát denně. Díky tomu bylo například možné ráno poslat pozvání, odpoledne na něj obdržet odpověď a už večer přijmout hosty. Zvlášť když ve viktoriánské Anglii bylo považováno za neslušné, pokud se na dopisy neodpovědělo obratem.

Takových vymožeností ale bylo jinak pomálu a každodenní život v té době asi pro většinu lidí nebyla žádná procházka růžovým sadem. Temže byla páchnoucí stokou, protože do roku 1860 do ní kvůli neexistenci kanalizace proudily tisíce tun fekálií. Hrůza pomyslet, že byla zároveň hlavním zdrojem pitné vody. Ulice byly plné odpadků, téměř polovina dětí se nedožila pátých narozenin. Doba s sebou nesla i spoustu morbidností, jako bylo třeba fotografování mrtvých lidí naaranžovaných tak, aby vypadali jako živí.

Sama královna Viktorie si potrpěla na dobré jídlo, ale z duše prý nenáviděla ostrou kořeněnou stravu. Přesto jakožto císařovna Indie trvala na tom, aby vždy bylo k dispozici čerstvě připravené kari – kdyby náhodou musela nečekaně přijmout návštěvníky z Orientu.

A když už je řeč o orientální stravě: Slavný přírodovědec Charles Darwin nejen zkoumal exotická zvířata, ale také je s oblibou konzumoval. Už během studií na univerzitě v Cambridge byl předsedou sdružení nazvaného Glutton Club, jehož členové se zaměřili na pojídání podivného masa. Na vědcově talíři tak končili jestřábi, bukači, sovy, veverky, červi či pásovci. A mlsnému jazýčku zakladatele evoluční biologie neunikla ani puma, leguán či nandu.