Minulou středu se Portoriko konečně dočkalo. Americký Kongres po několika měsících divokých diskuzích schválil kompromisní zákon Republikánů a Demokratů, který by měl ostrov topící se v problémech zachránit.

Výsledný zákon zřizuje speciální sedmičlennou Radu fiskálního dohledu, jež by měla řídit restrukturalizaci obřího dluhu a zároveň zpracovat reformní plán do budoucnosti. Ve čtvrtek novou legislativu schválil prezident Barack Obama, nic by tak nemělo zabránit, aby Rada od 1. září fakticky převzala kontrolu nad zbídačelou zemí.

"Leží před vámi nejlepší a dost možná jediný způsob, jak pomoci Portoriku," nechal se před klíčovým hlasováním v americkém Senátu slyšet jeho republikánský předseda Mitch McConnell.

Zdaleka ne pro všechny je ale taková forma pomoci vítaná. Senátor Luis Guttierez z Illinois označil přijatý zákon za "neuvěřitelně nedemokratický" a obvinil americké zákonodárce z "dosazení junty"; junta je španělské slovo znamenající "radu" ale zároveň má historicky značně negativní konotace.

Senátor za New Jersey Robert Menendez zase v plamenném čtyřhodinovém projevu prohlásil: "Zákon, který máme jako Kongres před sebou, je nejvyšší forma neokolonialismu. Zachází s občany Portorika jako s poddanými."

Další koloniální experiment?

Především mnoho Portoričanů samotných vidí "juntu" jako další koloniální experiment, proti kterému proběhlo v posledních dnech v hlavním městě San Juan několik demonstrací. Jejich požadavkem se stal "Prexit", tedy hlasování o opuštění Spojených států a vyhlášení nezávislosti. Většina obyvatel ostrova a dvě ze tří hlavních politických stran pak podporují podle výsledků referenda z roku 2012 alespoň nějakou změnu statutu Portorika v rámci USA.

Přestože má tři a půl milionu obyvatel a je tak větší než dvacet plnohodnotných států, Portoriko je od dobytí roku 1898 pouhým "nezačleněným územím" federace. Což znamená, že jeho obyvatelé jsou americkými občany, nemají však například právo volit v prezidentských volbách, nemají své zástupce ani v jedné komoře Kongresu a přestože platí stejně vysoké federální daně, dostávají za ně výrazně menší prostředky přidělené z rozpočtu.

Fakt, že Portoriko není plnohodnotným státem federace, má mimochodem svoji praktickou souvislost se současnou krizí – nezačleněné území nesmí podle federálního práva za žádných okolností vyhlásit bankrot a zahájit tak restrukturalizaci masivního nahromaděného dluhu momentálně převyšující 70 miliard dolarů.

Těžko ale říct, jestli by případné získání státnosti v rámci federace nebo dokonce získání nezávislosti mohlo výrazně změnit prudce sestupnou trajektorii portorikánské ekonomiky. Pro představu: Portoriko zdaleka netrápí jen masivní dluh, mimochodem vyšší než 100 procent hrubého domácího produktu.

Těžká bída 

Na ostrově panuje nejvyšší nezaměstnanost v celých Spojených státech, téměř polovina obyvatel žije pod hranicí chudoby a země má za sebou deset let nepřetržité ekonomické recese. Portorikánci masivně odchází z ostrova na pevninu, především pak mladší generace a profesionálové, takže se populace smrskla o 9 procent za jedinou dekádu – experti míru úbytku obyvatelstva označují srovnatelnou jedině s vymíráním indiánů.

Na ostrově zbývají převážně důchodci, což spolu se zadlužením a nedostačujícími prostředky ve státním rozpočtu enormně tlačí na už tak podfinancované zdravotnictví, které nyní kolabuje i pod vlivem prudce se šířícího viru zika.

"Ve srovnání s ekonomickými problémy Portorika vypadá New York v 70. letech nebo Texas za dob ropné krize v 80. letech jako procházka růžovým sadem," popisuje situaci ekonom z Harvardské univerzity Lawrence Summers.

Vina za tuto krizi až biblických rozměrů přitom v první řadě leží na bedrech volených místních politiků ze všech hlavních stran, ne na "koloniální" americké administrativě. Ostrovní ekonomika dlouhou dobu závisela na rozsáhlých daňových pobídkách z amerického rozpočtu, díky kterým se podařilo přilákat farmaceutický a zpracovatelský průmysl.

Politici, kteří propadli půjčkám

Když ale poslední pobídka roku 2006 vypršela a americký Kongres neschválil peníze na další, vlády Portorika se nerozhodly restrukturalizovat ekonomiku – sázky na příliv turistů se nenaplnily a dodnes se turistická infrastruktura nemůže srovnávat se "sousední" Dominikánskou republikou.

Místo toho politici situaci řešili prostřednictvím masivních půjček za stále méně výhodných podmínek. Aby nalákali věřitele, dokonce se rozhodli přijmout zákon upřednostňující splátku půjček v rámci státního rozpočtu před jakýmikoli jinými závazky, včetně veřejné dopravy, školství nebo zdravotnictví. To vše v situaci, kdy země jako taková nemohla bez pomoci amerického Kongresu vůbec vyhlásit bankrot.

Je pravda, že k obzvlášť mizernému vedení země se přidalo několik přírodních a těžko ovlivnitelných katastrof: loňské extrémní sucho a pokračující problém jménem virus zika, jenž by se měl podle odhadů federálního Centra pro kontrolu nemocí (CDC) rozšířit až mezi čtvrtinu celé populace. Nicméně ani s těmito problémy se volené vlády nedokázaly vypořádat a dnes například hrozí, že brzy nezbydou prostředky na prevenci nebezpečného viru v podobě kontroly vodních zdrojů.

Tvrdé utahování opasků

V tak krizové situaci už se jen těžko hledá jiné řešení než přísný dozor "junty" a "záchrana" přímo ze Spojených států za cenu určitého omezení demokratických mechanismů. Slovy poslankyně Nydia Velázquez původem z Portorika: "Není to legislativa, pod jakou bych se podepsala. Ale je to v současnosti jediný způsob, jak udržet Portoriko naživu."

Problémem do budoucna zůstává, že kvůli odporu amerických republikánů kontrolujících obě komory Kongresu se do zákona optimisticky zvaného PROMESA (španělsky "slib") nedostala žádná nabídka finanční pomoci, tedy žádný vládní bailout, jakým Obama zachraňoval třeba americké automobilky.

Zbídačené Portoriko tak v nejbližších letech čeká politika přísných škrtů a další snižování životní úrovně, které bezpochyby posílí volání po nezávislosti a urychlí už tak bezprecedentní odchod místních obyvatel do pevninských Spojených států.