Miloš Zeman je prezident. A k tomu vrchní velitel.

No řekněte, kdo je víc? Taková persona se přece nenechá rozházet nebo vydírat nějakou ústavou.

Zeman na to upozornil minulý týden v rozhovoru pro MF Dnes, ve kterém odpověděl na otázku, zda nepřekračuje své pravomoci, otázkou: "Kdo je tady prezident?"

Takže, čučkaři – hlavně vy ze sociální demokracie, k poctě zbraň a naslouchejte rozkazům!

Ještě nevypil poslední slivovici

Před lety jsem napsal, že Miloš Zeman je představitel Aristotelem popisovaného druhu zóon politikon (ζῷον πολιτικόν), což se nejčastěji překládá jako "politické zvíře". Proto také nedodržel svůj slib z roku 2001, že dá veřejnosti pokoj, s politikou skončí a jednou provždy bude objímat stromy na Vysočině.

V Zemanově případě se přitom patří připomenout úvahu, kterou na téma zóon politikon napsal Karel Čapek: "Myšlenka (že člověk je politické zvíře) je náramně moudrá. Není jenom docela jasno, mínil-li tím Aristotelés, že člověk je podivné zvíře, které dělá politiku, nebo že člověk, který dělá politiku, je s odpuštěním zvíře."

Mám za to, že Miloš Zeman jednoznačně spadá do druhé Čapkovy kategorie. Ukázal to jako premiér a potvrdil jako prezident.

Ti, kteří ho volili na Pražský hrad v domnění, že všechny, které chtěl urazit, už urazil, všem, kterým se chtěl pomstít, se už pomstil a všechnu slivovici už vypil – ti všichni se zle přepočítali.

Zeman s prezidentskou slivovicí | zdroj: Profimedia

Zeman má kupu nevyřízených účtů z časů, kdy vedl sociální demokraty i z doby, kdy se poprvé ucházel o prezidentské křeslo a kdy ho straničtí lídři potopili. Se svým opovržením k 'blbečkům' z liďáku se proto netají ani ve zmíněném rozhovoru pro MF Dnes.

(Mimochodem, prezidentův mluvčí Ovčáček ho avizoval s jemu vlastním křupanským vkusem na twitterovém účtu. Pověsil na něj fotografii tygra, který si pochutnává na ovci - viz hlavní foto.)

Jen blbec ctí své zásady

Možná si vzpomenete, že před dvaceti lety, když byl Zeman premiérem, Václav Havel na něj naléhal, aby jmenoval ministrem zahraničí někoho jiného než Jana Kavana. Zeman okřikl tehdejšího prezidenta, aby nezdržoval, splnil svou povinnost a neporušoval ústavu.

"Z ústavy jasně vyplývá, že se nemůžeme ptát, kdo se komu líbí a kdo se komu nelíbí," pravil tehdy Zeman a upozornil, že 'personální veto ústava neumožňuje' a ministr musí být jmenován 'bez prodlení '.

Havel vyjednával, nakonec ustoupil a Kavana ministrem vskutku jmenoval. Zeman-prezident však později nejmenoval Miroslava Pocheho, kterého do čela diplomacie nominovala sociální demokracie.

Jako prezident se pasoval na panovníka, který rozhoduje o pravidlech politické soutěže a kibicuje do složení a politiky vlád.

Teď se přátelům a přítelkyním z Lidového domu chystá vetovat Michala Šmardu, nominovaného do čela kultury.

Šmarda má nahradit Antonína Staňka, který si nedokázal sjednat respekt v kulturní obci. Zato ukojil Zemanovu pomstychtivost, když vyhodil z čela Národní galerie Jiřího Fajta. Toho Fajta, který si dovolil šéfa státu žalovat za to, že ho nejmenoval profesorem.

Prezident odmítl Staňkovu demisi přijmout a dosud nevyhověl ani návrhu na jeho odvolání, který na konci května poslal předseda vlády.

Ve vládě tak zůstává jeden z nejtrapnějších ministrů (ne-li nejtrapnější vůbec), který nezná rozpočet vlastního rezortu, a přitom tvrdí, že jeho úkolem je posílit financování kultury. Politickou sesli si drží socánek, který se ve sněmovně přirovnal ke Karlu IV. a dělal píár křtu knihy o církevních restitucích 'Ve znamení kříže' komunistického poslance Miroslava Grebeníčka.

O co se Zeman v téhle hře snaží? O nepřátelské převzetí sociální demokracie, ke které má majetnický vztah.

Poté, co z jejího vedení odstoupil Bohumil Sobotka, doporučil socánkům, aby si za šéfa zvolili jeho lidi, Jaroslava Foldynu, nebo Jiřího Zimolu. Jenže oni neposlechli a vybrali Honzu Hamáčka, který neposlouchá rady nejvyššího, koho vzít do vlády, a koho nechat dřepět doma.

Do roztrhání těla?

Je patrné, že Zeman není tím, kdo bude na úterní schůzce s Andrejem Babišem a Janem Hamáčkem tahat za nejkratší konec provazu.

socánek | zdroj: tisková zpráva

Pravda, šéf ČSSD napíná svaly a dává na odiv rozhodnost. "Pokud by sociální demokracie nemohla rozhodovat o tom, kdo budou její ministři, nemá smysl být ve vládě," řekl při příchodu na pondělní jednání vlády. Jenže sociální demokraté o svých ministrech nerozhodují už od loňského léta, kdy Zemanovi ustoupili s Pochem.

Předčasných voleb se přitom bojí jako čert kříže – a mají proč. Kromě toho, pokud by jejich vedení rozhodlo, že strana opustí vládu, zůstal by v ní renegát Staněk a nejspíš také ministr zemědělství za ČSSD Miroslav Toman.

Ani s podporou Andreje Babiše nemůže Hamáček kalkulovat. Premiér sice tvrdí, že bude na úterní schůzce v Lánech bojovat za právo sociálních demokratů obsadit dohodnuté ministerské pozice jejich lidmi. Nepochybně ho však nebude hájit do roztrhání těla.

Zeman je pro něj důležitější figurou než Hamáček. Bude ho potřebovat při případné rekonstrukci vlády, kdyby kabinet doplňoval prezidentovými lidmi za Hamáčka a spol.

Miloš Zeman to dobře ví. Proto si může dovolit šikanovat sociální demokraty a znovu rozehrávat partii, ve které – poměřováno prezidentskými kompetencemi – by nikdy neměl obstát.