Nečekaný počin mladé premiérky

MAGAZÍN - Magazín autor: Šárka Novotná

Novozélanďanka Jacinda Ardernová udělala pozoruhodnou věc: otěhotněla a porodila. Že je to celkem obyčejné? Možná. Jenže Ardernová je tamní premiérkou a těhotenství počátkem roku 2018 oznámila jen pár měsíců poté, co nastoupila do úřadu. 

Jacinda Ardern s manželem představili svou dceru

Jacinda Ardern s manželem představili svou dceru,zdroj: Profimedia.cz

To ostatně není její jediná zvláštnost. Šéfka novozélandských labouristů se na podzim 2017 stala také nejmladší premiérkou v historii ostrovní země a v pomyslné soutěži o nejmladšího šéfa vlády vůbec je také v první pětce.

Mladé lidi také oslovuje. Kromě příslibu uspořádání referenda ohledně legalizace marihuany pro vlastní potřebu je pozoruhodné i to, že do svých 25 let byla mormonkou, avšak církev opustila především kvůli odporu souvěrců k LGBT komunitě.

Ardernová jako první tamní šéf(ka) vlády kráčela letos v březnu v pochodu hrdosti, zasazuje se též o dekriminalizaci potratů.

Ardernová sama sebe rozhodně definuje jako feministku. A fakt, že své prvorozené dítě přivedla na svět právě během svého funkčního období, je mnohými, včetně samotné premiérky, vnímáno též jako feministický akt.

Je druhá na světě

Ardernová je totiž teprve druhou šéfkou vlády, která udělala něco takového. Prvenství jí sebrala Bénazír Bhuttová. Slavná pákistánská politička jako premiérka 25. ledna 1990 porodila své druhé dítě - dceru Bachtavar.

Přitom ani Bhuttová tehdy nebyla v úřadu příliš dlouho - jen něco přes rok. I jí bylo 37 let a zajímavou perličkou je i to, že dcerka Ardernové přišla na svět 21. června, tedy v den, kdy by Bhuttová oslavila 65. narozeniny.

Jsou tu však i odlišnosti, a to markantní. Na rozdíl od Ardernové, která své těhotenství v pohodě oznámila už v jeho první půlce, je Bhuttová tajila. A to nejen před veřejností, ale i před svými kolegy. Jednak žila v zemi, kde se o těhotenství příliš nemluvilo, a pak vládla v komplikované politické situaci, takže na sdílení mateřských radostí se světem neměla ani pomyšlení.

profimedia-0221193790

Bénazír Bhuttová v roce 1988,zdroj:Profimedia.cz

Zatímco Ardernová si po porodu vybere "celých" šest týdnů mateřské dovolené a bude se věnovat jen dceři, Bhuttová odešla do nemocnice v Karáčí inkognito, její gynekolog provedl rychlý císařský řez a už druhý den, dle svých pozdějších vzpomínek, pracovala v kanceláři.

Až později se prý dověděla o svém prvenství, což vnímala jako velice pozitivní příklad pro mladé ženy dokazující, že lze mít dítě a práci ve vysoké vládní pozici. Nebo spíš děti, protože Bhuttová nakonec byla trojnásobnou matkou.

profimedia-0362020125

Bakhtawar Bhúttové je 28 let,zdroj:Profimedia.cz

Když Ardernová mluví o svém mateřství, je její poselství podobné tomu, co napsala Bhuttová. Už krátce po oznámení svého těhotenství například řekla: "Nejsem první matka, která má vícero úkolů, nejsem první žena, která pracuje a má dítě." Po porodu pak dodala: "Doufejme, že to, co je v současnosti novinkou, nebude jednoho dne nic nového." Ostatně i přes její optimistická slova je rozhodnutí mít potomka i na Západě něco, co dobře postaveným ženám může stále převrátit kariéru vzhůru nohama.

Narazit na zeď

Deník New York Times například nedávno zveřejnil článek o tom, že vedle firem snažících se vyjít matkám vstříc, ať už firemními školkami, možností štědřejší mateřské dovolené nebo flexibilní pracovní dobou, jsou tu firmy, a nikoliv neznámé, které dělají naprostý opak.

Tedy to, že pokud jejich zaměstnankyně otěhotní, "šoupnou ji na druhou kolej". Což může mít mnoho podob. Zatímco těžce manuálně pracující ženy, které se musí na čas zřeknout těžké fyzické práce, se bojí, že zůstanou na dlažbě, u těch dobře postavených se diskriminace dávkuje jinak. Najednou zjistí, že jsou odstaveny z prestižních projektů, na nichž dosud bez problémů pracovaly, jsou vyloučeny z pracovních schůzek, přeřazovány na horší pozice, ošizeny o bonusy a odměny.

Když si stěžují, čeká je - nikoliv zlatý - padák. "Některé ženy narazí na mateřskou zeď mnohem dřív, než dosáhnou skleněného stropu," okomentovala to známá právnička a feministka Joan C. Williamsová, mimo jiné profesorka na Kalifornské univerzitě. 'Skleněným stropem' je označován bod, kdy je ženě, ač má stejné vzdělání a zkušenosti jako její mužští kolegové, znemožněno nebo ztíženo postoupit výše kvůli předsudkům vůči ženám.

Williamsová přitom nemluví o ženách, které po otěhotnění nebo porodu samy a dobrovolně zvolí kariérní pauzu, ale o těch, které hodlají zůstat při mateřství na téže pozici. Mají podporu, vzdělání i mraky zkušeností, předpojatost vůči matkám je však mnohdy paradoxně zažraná i u firem a institucí, které na svých stránkách oslavují "odvážné, silné a moderní ženy". Outěžek je pro ně však obrovský problém už ve chvíli, kdy se "dosud bezproblémové" zaměstnankyni zabydlel v břiše.

Jak se bude jmenovat?

A právě proto je příklad novozélandské premiérky fajn, byť samozřejmě ne všespásný. Je dobré vidět ve veřejném prostoru pracující matky, a to i na náročných pozicích. A pečující otce, neboť po odchodu premiérky do práce převezme velkou část péče o dítě její muž, televizní moderátor Clarke Gayford. Protože proč by měli být v 21. století respektováni převážně pouze úspěšní muži s "pečujícími" manželkami?

Ano, představa, "odchodu" od dítěte po šestinedělí není pro každého, což je též v pořádku. Existují však ženy, které si svůj život vybudovaly jinak, není jich málo a je třeba respektovat i jejich kroky, které navíc neznamenají naprosté odtržení od rodiny. Dítě má zpravidla dva rodiče a je na nich, jak se o péči o potomky podělí.

Ostatně netřeba opakovat, že v mnoha zemích není rodičovská dovolená dlouhá ani štědrá, Francouzky se do práce vracejí často 16 týdnů po porodu, někde pak plošné zajištění rodičovské chybí úplně. A přímo na Novém Zélandu také není příliš dlouhá. Placená, tak zvaná rodičovská dovolená je tu 18 týdnů. A právě Ardernová loni slíbila, že letos stoupne nárok na 22 a za dva roky dokonce na 26 týdnů.

Pro spoustu kritiků a kritiček, zvlášť z konzervativních kruhů po celém světě, je bezpochyby šéfka vlády a další podobné ženy "krkavčí matkou". Připomeňme si třeba pokračující, emocemi nabitou tuzemskou diskusi o tom, zda dvouleté (!) děti patří do školek.

Není však člověk ten, který by se zalíbil všem, a příklad Ardernové zas trochu rozvířil vody, což je jedině dobře. Stejně tak jako je přínosné, že její rozhodnutí bude někomu ležet v žaludku a jiné naopak inspiruje a dodá odvahy ženám i mužům na méně lukrativních pozicích. I mnohé české mámy by o "čočce", kterou dostaly od dalších matek za to, že daly dítě do jeslí, mohly vyprávět.

Premiérku a jejího muže, kteří jsou lidem na očích a už při nedělním vystoupení před novináři prohlásili, že "jsou s manželem nevyspalí, ale šťastní", bezpochyby čeká náročné období, stejně jako mnohé novopečené rodiče. Jsou však velice slušně zajištění a vypadá to, že se umějí domluvit, což dělá víc než dost.

Gratulace od královny

Navíc se "prime miniature", jak se miminku přezdívalo, dostalo přivítání, které bylo pro Bénazír i Bachtavar, která novozélandské premiérce též gratulovala, před lety nemyslitelné. Ze světových státníků poslal Jacindě blahopřání třeba kanadský premiér, Justin Trudeau, který jí doporučil, že děti perfektně uspí předčítání zápisků z jednání. Jako trojnásobný otec patrně ví, o čem mluví.

A přidala se i britská královna Alžběta, sama matka čtyř potomků, které porodila v rozmezí šestnácti let. Ostatně zabrousíme-li k panovnicím a do historie, tak její praprababička královna Viktorie, přezdívaná babička Evropy, měla dětí devět, a "u nás", neboli v někdejším Rakousku, nelze opomenout císařovnu Marii Terezii, jež byla šestnáctinásobnou matkou.

Ač způsob, jakým ke své funkci přišly, byl jiný a doba také, je dobré to připomínat - nejen jako kuriozitu. Je fuk, kolik zaměstnávaly chův, nakolik se lišily dobové výchovné styly nebo zda (ne)kojily.

Pokud se vrátíme do současnosti - a Británie - tak ta během posledních dvaceti let zažila také "mimino narozené ve funkci". Manželka Tonyho Blaira Cherrie Blairová porodila v roce 1999 syna Lea. V Británii to bylo první dítě po 150 letech, narozené do rodiny premiéra v době jeho úřadu.

profimedia-0020466816

Cherie Blairová a Tony Blair krátce po narození syna Lea,zdroj:Profimedia.cz

David Cameron pak v roce 2011 nastoupil, když jeho dcerce Florence nebyl ani rok. Jak Blairová, tak Cameronová se však staly nejen čtyřnásobnými matkami, ale též ženami, které si vybudovaly kariéru. Zatímco Cherie je právničkou, Cameronová pracovala pro módní společnost Smythson.

A nutno podotknout, že právě s nimi jsou spjaty i smutné mateřské věci, o nichž je někdy stále trochu ožehavé veřejně diskutovat. Cherie Blairová totiž čekala i páté dítě, ale v roce 2002, ještě v době, kdy byl její manžel premiérem, potratila. Manželé Cameronovi zase nedlouho před nástupem Camerona do Downing Street přišli o první dítě.

profimedia-0293997938

Cameronovi v roce 2016,zdroj:Profimedia.cz

Syn Ivan trpěl mozkovou obrnou a těžkou epilepsií a zemřel jako šestiletý. Přes veškerou tíži je třeba, aby i tato témata zazněla a byla viditelná ve veřejném prostoru, pokud už k takové tragédii dojde. Pomoci to může i některým "neznámým", které stihl stejný, nebo podobný osud.

Ale zpátky na Nový Zéland a dcerce paní premiérky. Tamní nejvyšší budova Sky Tower na oslavu svítila tři noci (poněkud stereotypně) růžově. Až do neděle se vedly vzrušené diskuse Novozélanďanů o možném jméně. A symfonici nahráli verzi Brahmsovy Ukolébavky v maorštině.

A nakonec se jazyk domorodých Novozélanďanů odráží i ve jméně miminka. Tři dny po porodu totiž šťastní rodiče předstoupili před novináře a oznámili, že dcerku pojmenovali Neve Te Ahora. Te Ahora v maorštině znamená láska a bylo mezi jmény, které manželům nabídli právě Maoři. Neve pak vybrali proto, že znamená sníh (holčička se narodila v nejkratší den roku, uprostřed tamní zimy) a také jasná nebo zářivá.

Tak, ať je zářivá i její budoucnost.

Tagy: Porod zahraničí Pákistán Nový Zéland kariéra mateřská dovolená emancipace celebrity a slavní dějiny a fakta děti a rodina populace a společnost

Zdroje: BBC,CNN,The New York Times,Telegraph.co.uk,The Independent,www.stuff.co.nz,Wikipedia.org