Jen před pár týdny skončilo v Maďarsku vyšetřování případu společnosti Elios, do níž je zapleten i zeť maďarského premiéra István Tiborcz a která české Čapí hnízdo v něčem připomíná.

Tiborczova firma Elios v zemi modernizovala veřejné osvětlení – za peníze EU. Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) desítky těchto veřejných zakázek prozkoumal, a našel v nich "vážné nesrovnalosti".

Maďaři nic netuší 

O významu tohoto pojmu v jeho anglické verzi (irregularities) se vedla na začátku roku debata i v Česku, když média zveřejnila první anglickou verzi zprávy OLAF ke kauze Čapí hnízdo.

I když OLAF na svých pochybnostech vůči zakázkám firmy Elios trvá, maďarské úřady v tom problém nevidí a vyšetřování uzavřely s jasným výsledkem: "Žádné důkazy o trestné činnosti".

Novinář Gábor Kardos ale nevěří, že se vyšetřovatelé alespoň pokusili získat k případu relevantní dokumenty v obcích a městech, kde pochybné zakázky na osvětlení proběhly. Maďaři podle něj navíc o kauzách tohoto typu většinou ani nevědí.

"Můžeme o tom psát jak chceme, ale k lidem se to prostě nedostane, pokud se dívají jen na státní televizi a nehledají si jiné zdroje na internetu. Vy se mě ptáte na kauzu Elios, a to jste Čech. Já bych si nevsadil ani na to, že jméno té společnosti bude znát víc než čtvrtina Maďarů," říká pro HlídacíPes.org.

Soros odešel. A co dál? 

Že se jakákoli kauza spojená s Orbánem podaří vyšetřit v zemi, kterou má premiér tak pevně pod kontrolou, je skutečně krajně nepravděpodobné. Dobře to ukazuje maďarská mediální scéna.

"V Maďarsku dnes nenajdete ani jeden tištěný deník, který by byl zcela nezávislý na vládě. Nepřeháním, ani jeden," popisuje Kardos realitu mediálního trhu v Maďarsku, kde se jeho web snaží zůstat jedním z posledních nezávislých hlasů, které přitom mají dopad na relevantně velké publikum.

Orbán se stal po volbách letos v dubnu počtvrté maďarským premiérem. V návaznosti na zákony z roku 2017 namířené proti neziskovým organizacím se zahraničním financováním pokračoval i v tažení proti americko-maďarskému finančníkovi Georgi Sorosovi, jehož organizace Open Society Fund také nedávno oznámila odchod z Maďarska do Berlína.

Stěhovat se kvůli nepřátelským zákonům, omezování akademické svobody (zákaz genderových studií na maďarských univerzitách) a byrokratické šikaně chystá i Středoevropská univerzita, a to z Budapešti do sousední Vídně.

Jaké problémy čekají ty nezávislé instituce, které se naopak rozhodnou zůstat, ukazuje i příklad webu 444.hu, který se stejně jako další zbylá nezávislá média v zemi musí vyrovnat se stále přísnějšími – a absurdnějšími – zákony.

Kdo porazí Goliáše 

"Například takzvaný zákon proti obtěžování či 'harašení', který novinářům zakazuje mluvit s politiky mimo jejich pracovní dobu. V parlamentu je prostor pro novináře omezený na jednu jedinou místnost. Když jste tam, nemáte šanci politiky oslovit, protože když nechtějí, tak tam prostě nejdou. Takže je musíte oslovit jindy a jinde. Ale ten zákon to zakazuje," vypočítává Gábor Kardos.

Jiná norma zase zakazuje demonstrace před domy politiků, další "chrání soukromí" jejich příbuzných, ve skutečnosti ale podle Kardose brání novinářům, aby rozkryli třeba korupční kauzy jako zmiňovaný Elios spojený s Orbánovou rodinou.

Protože nemají k politikům přístup, jsou maďarští nezávislí novináři odkázáni hlavně na podávání žádostí o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím.

I tuhle možnost ale zřejmě brzy omezí či úplně zruší nově vznikající soudní komora, která o podobných žádostech bude v konečné instanci rozhodovat. Se soudci nominovanými právě Orbánovou vládou.

Mediální manažer Kardos to nevzdává, k optimismu má ale daleko: "Tu bitvu jsme na té nejvyšší úrovni už prohráli, touha po svobodě ale samozřejmě zůstává. Je to nicméně souboj Davida s Goliášem."

Vojtěch Berger pro Ústav nezávislé žurnalistiky