Advent za dveřmi: Kde chodí Mikuláš bez čerta a kdo by vás kdysi pěkně vyděsil?

MAGAZÍN - Magazín autor: Šárka Novotná

Advent je za dveřmi a s ním, kromě pečení, nákupů a u některých disciplinovanějších i předvánočního půstu, i několik adventních svátků. Jaké legendy i tradice se k nim vážou? Mnohdy tuze krvavé...

Socha svaté Barbory na hradě Grabštejn.

Socha svaté Barbory na hradě Grabštejn.,zdroj: Ota Bartovský / MAFRA / Profimedia

K nejznámějším světicím patří Barbora, byť se o jejím životě nezachovaly historické zprávy. Její den připadá na 4. prosince.

Právě v tento den dívky trhávaly třešňové větvičky a věřily, že pokud jim do Štědrého dne vykvetou, do roka se vdají. V předvečer svátku Barbory také chodívaly takzvané barborky - dívky v bílých závojích nebo s vlasy staženými přes obličej, které metlami ťukaly na okna, rozdávaly dětem nadílku a říkalo se, že je z nebe spouští svatý Petr po zlatém provazu.

Svatá Barbora bývá zobrazována s řetězy a věží, která má v ponuré legendě o svaté Barboře důležitou roli.

Podle ní měla být Barbora na přelomu 3. a 4. století našeho letopočtu krásnou dcerou bohatého pohana Dioskurose v maloasijské Nikomédii. Ten ji držel zavřenou ve věži před svody okolního světa. Barbora se však díky jednomu ze sloužících stala tajně křesťankou, nechala ve věži prorazit třetí okno jako symbol Svaté Trojice, učinila slib panenství a následně odmítla nabídku k sňatku, což jejího otce velice rozezlilo.

Barbora uprchla a úkryt našla ve skále, která před ní zázrakem pukla. Později byl však její úkryt prozrazen a dívku odvlekli a krutě mučili. Bičovali ji, avšak po mučení se její rány zázračně zahojily. Později ji dle legendy i drásaly hřebeny, bili do hlavy a nakonec jí i potupně uřezali prsy, načež ji dovlekli městem na popraviště. Tam ji její vlastní otec sťal - a poté ho zasáhl blesk a jeho tělo zachvátily plameny.

Kromě milenců je tak Barbora též patronkou horníků, pyrotechniků, dělostřelců, ale třeba také stavařů, architektů a matematiků. Zároveň jí bylo přisouzeno, že chrání před ohněm, bouřkou, morem a nemocemi a bývá též vzývána jako pomocnice v nouzi či v přání dobré smrti. Den této světice někdy též slaví takzvaná riziková povolání, jako například vojáci nebo horníci. Velkolepý chrám svaté Barbory v Česku ostatně najdeme právě v Kutné Hoře.

profimedia-0161572173

Chrám svaté Barbory v Kutné Hoře je zapsán na seznam světového dědictví UNESCO.,zdroj:Profimedia.cz

Zachránil dívkám život

To legenda o svatém Mikuláše není zdaleka takový drasťák. I když...

Muži, který se narodil v Lýkii do dobře zajištěné rodiny řeckých křesťanů a byl vychováván k lásce k bližnímu, je každopádně připisována řada dobrých skutků. Nejznámějším příběhem je bezesporu ten, kdy zachránil tři dcery zchudlého šlechtice, jimž hrozila prostituce. Po tři noci házel do jejich domu sáček z penězi - věno, které je vyvedlo z bídy. Když přišel naposledy, přistihl ho otec dívek, a Mikuláš ho žádal, aby o jeho skutku nikomu neříkal. A dle legend to nebyl jediný případ, kdy pomohl nemajetným lidem.

profimedia-0327913201

Svatý Mikuláš vhazuje tři zlaté koule do domu chudých dívek. Gentile de Fabriano,zdroj:Profimedia.cz

Podle jiného příběhu prý Mikuláš také uklidnil rozbouřené moře a zachránil posádku lodi před hroznou smrtí, tudíž je i patronem námořníků. Jindy zas pokácel strom posedlý démonem a také oživil tři děti, které řezník rozsekal a naložil do láku. Podle jiné verze šlo o studenty, které z chamtivosti stejným způsobem zabil muž, jenž jim poskytl přístřeší. A Mikuláš též zachránil před popravou tři nevinně odsouzené muže.

Biskupem se stal po návratu z pouti do Svaté země. V Myře tehdy biskup zemřel a kněží se rozhodli, že jeho nástupcem bude člověk, který vkročí jako první do chrámu. A tím byl právě Mikuláš mířící na ranní modlitbu. I on byl prý nicméně během velkého pronásledování křesťanů za císaře Diokleciána mučen, vězněn či poslán do vyhnanství a zpátky se dostal až během vlády císaře Konstantina. Zúčastnil se prý také nikájského koncilu.

Svatý Mikuláš je vedle námořníků i patronem dětí, cestujících, hasičů, rybářů, soudců, studentů, obchodníků, kameníků a zajatců. Je vnímán jako ochránce na cestách, před zloději, strachem i vodními pohromami. Též je patronem Ruska, Apulie, Sicílie, Řecka a Lotrinska.

Co se života tohoto biskupa týče, známo je zhruba pouze datum jeho úmrtí - tedy polovina čtvrtého století našeho letopočtu. Zemřel prý v Myře na území dnešního Turecka právě 6. prosince. Nejstarší písemné zmínky vážící se k tomuto světci pocházejí ze šestého století, kdy už vzkvétal jeho kult, který prý vznikl velice brzy po jeho úmrtí.

Předvečer svátku svatého Mikuláše je v Česku tradičně jakousi generálkou na Štědrý večer. Ačkoliv v některých zemích Mikuláš vystupuje jako Santa Claus a naděluje až o posledním prosincovém týdnu, podobně jako Češi a Slováci vítají Mikuláše počátkem měsíce například Němci, Rakušané, ale též Nizozemci. Právě v Nizozemsku nicméně Mikuláše jako pomocník doprovází takzvaný Černý Petr. V Rakousku a Německu jsou pak dobře známi děsiví Krampusové, kteří občas expandují i k nám.

profimedia-0306833842

Mikuláš a Krampus v Kaprunu,zdroj:Profimedia.cz

Mimochodem: víte, že u nás tradičně nechodili třeba "jen" Svatý Mikuláš s českými čerty, případně andělem, ale někde obcházel rodiny i světec s obecním policajtem?

Lucky vymetaly kouty

Trochu ve stínu mikulášské tradice je v současnosti 13. prosinec, ačkoliv někde tradice spjaté s dnem svaté Lucie obnovují a ve folklorních oblastech zřejmě ani nevymizely.

Ostatně dělo se při nich ledacos. Primárně se v den svaté Lucie nesmělo šít či prát. Pokud byly "luckami", tedy dívkami obcházejícími stavení, ženy při této činnosti přistiženy, dočkaly se nejrůznějších zlomyslností. Zároveň se však o luckách mluví jako o ženách, které kontrolovaly, jak je naklizeno, a vymetaly kouty metlami.

Lucky byly také postrachem i radostí pro děti. Zatímco někdy jim hrozily rozpáráním břicha, pokud se o adventu nebudou postit, jinde naopak obdarovávaly mrňata drobnostmi.

Co se kostýmu lucek týče, zprvu zřejmě nevypadaly moc příjemně - chodily v bílém, s namaskovanou tváří a někdy u sebe nosily i nože, minimálně dřevěné. Postupně však na děsivosti ubraly a nakonec se tradice vyvinula do divadla a šprýmů. Počátkem 20. století totiž byly lucky pověstné tím, že "přepadaly" muže a vyváděly jim různé poťouchlosti. Například je posypaly moukou.

Taká svatá Lucie, stejně jako Mikuláš a Barbora, žila podle legendy na přelomu 3. a 4. století, a to v Syrakusách za Diokleciánova pronásledování křesťanů. Stejně jako svatá Barbora pocházela ze zámožné rodiny a jako křesťanka oddaná Bohu se odmítla vdát. Poté, co se její matka po vykonání pouti uzdravila, rozdávaly svůj majetek chudým. Podle jedné z legend však odmítala obětovat pohanským bohům, a tak ji odsoudili k prostituci. Avšak vůz, který ji měl odvézt do nevěstince, se nehnul z místa. Lucie byla oslepena a nakonec jí podřízl hrdlo rozezlený kat.

V jiné verzi Lucii udal jako křesťanku odmítnutý snoubenec, který ji nakonec sám podřízl hrdlo. V různých legendách Lucie také přišla o oči - buď jí byly vypíchnuty, nebo si je sama vydloubla a nechala poslat odmítnutému nápadníkovi. Proto bývá někdy zobrazována právě s vypíchnutýma očima.

Před svou smrtí Lucie vyřkla dle legendy proroctví, že pronásledování křesťanů brzy ustane, což se také stalo - roku 313 bylo křesťanství v Římské říši povoleno.

Před nástupem gregoriánského kalendáře připadal dle kalendáře juliánského zimní slunovrat právě na 13. prosinec, tudíž byl její svátek také "oslavou světla". Tento den se slaví v řadě zemí - a obzvlášť populární je svatá Lucie ve Skandinávii.

Zde se mladé dívky oblékají do bílých šatů s rudou šerpou, jež je symbolem mučednictví, a v rukou - a někdy i na hlavách - mají zapálené svíce a zpívají písně.

profimedia-0308310342

Oslavy dne svaté Lucie ve Stockholmu,zdroj:Profimedia.cz

Právě oslavy tohoto dne prý vnášely více radosti do dlouhých severských zim a ve Švédsku v tento den také pečou speciální pečivo lussekatter, neboli "Luciiny kočky".

Oslavy se samozřejmě váží i k některým severoitalským regionům, ale také Sicílii, Kalábrii a chorvatské Dalmácii. Na severu Itálie přináší svatá Lucie v noci z 12. na 13. prosince dětem dárky. V domech se pak symbolicky nechává jídlo a seno na osvěžení pro Lucii a jejího oslíka.

A právě s oslíkem také v některých italských městech Lucie chodí v předvečer svého svátku a rozdává sladkosti. Lucii pak oslavují například také křesťané na Filipínách, kde před svátkem drží takzvanou novénu. Procesí v čele s obrazem svaté Lucie chodí po devět dní do kostelů, kde je zakončeno mší.

Svatá Lucie je patronkou slepých, kajících se nevěstek, sklářů i švadlen - a prý také světlušek ve skautských oddílech.

Tagy: Česko zahraničí domácí Vánoce advent katolická církev zvyky a tradice víra a náboženství svátky a výročí

Zdroje: Novinky.cz,vlastní,Wikipedia.org,Catholica.cz