• Jaká je podle vás role odborů? Nakolik se v čase proměňuje a jaká je úloha odborů třeba ve srovnání s dobou před dvaceti lety, s 19. stoletím?

Zaměstnanci se spojili, aby společně bojovali za svá práva, a to dodnes zůstává klíčovým posláním odborů. Samozřejmě, že vývoj odbory posunul dále a jejich role je mnohem širší, ale ta pravá podstata hájit zájmy zaměstnanců a bojovat o lepší podmínky pro ně tady pořád zůstává.

Východní země byly postižené tím, že v době komunismu role odborů byla deformovaná, neměly právo na stávku, nemohly kolektivně vyjednávat. Byly zneužity komunistickým režimem, ale ta doba je už naštěstí za námi a dnes už opět odbory mohou plnit svoji původní roli a plnohodnotně hájit zaměstnance.

• Když říkáte, že role odborů je dneska širší než jen hájit práva zaměstnanců, můžete to rozvinout? Připadá mně, že se dnes trochu rozostřuje to, kdo je vlastně ten zaměstnanec, máme tady různé druhy pracovních kontraktů, lidi, kteří pracují přes digitální platformy atd.

Nejčastěji jsou členy odborů zaměstnanci v pracovním poměru. Zpravidla v tom běžném, který známe jako poměr na dobu neurčitou, ale možnost být odborářem mají dnes i třeba osoby samostatně výdělečně činné, které nezaměstnávají další osoby nebo studenti. Každý, kdo je naším členem, má právo využívat všech služeb, které odbory poskytují, a to bezplatně pouze za členský příspěvek.

• A vyvíjí odbory nějaké speciální úsilí, aby vyšly vstříc a začlenily takové ty novodobé digitální nádeníky, lidi, kteří jsou opravdu závislí na krátkodobých kontraktech, nebo je to spíš tak, že kdo přijde a stane se členem odborů, toho zájmy pak odbory zastupují?

Odbory jsou v českých zemích jednou z organizací, možná jedinou, která se aktivně chopila tématu digitalizace, digitální doby, průmyslu 4.0. Poukázali jsme na to, že bez sociálního rozměru nemá digitální ekonomika budoucnost a průmysl 4.0 musí být rozvíjen současně s tématy práce 4.0 a společnost 4.0. Vnímáme, že nastupující 4. průmyslová revoluce bude také revolucí dovedností.

Odbory mají bytostný zájem, aby ve vzdělanostní ekonomice našlo uplatnění co nejvíce zaměstnanců. Takže je nám jasné, že se doba mění, že se mění i typy zaměstnávání. Jsme si vědomi toho, že je třeba i z hlediska pracovního práva připravit se na ochranu zaměstnanců, kteří budou pracovat v nových formách zaměstnání.

• Vidíte v tom změnu oproti minulosti, že odbory mají více než třeba v 90. letech tendenci uchopovat témata celospolečenského zájmu a nejenom ta týkající se přímo členů? Například problematika levné pracovní síly, kampaň Konec levné práce, kterou odbory vedou, to je opravdu celorepublikové téma, snaha zvedat mzdovou hladinu jako takovou.

Obecně téma mezd a platů je téma celospolečenské, ať chcete nebo nechcete, odráží se to úplně ve všem i v tom, jak velké budou důchody. Vždycky je to o tom, jaký má člověk výdělek, takže pokud bude mít lepší mzdu, bude mít potom i lepší důchod. S růstem mezd a platů roste také spotřeba domácností a aktuálně je růst HDP z velké části pozitivně ovlivňován právě jejich spotřebou.

Základ práce odborů v oblasti odměňování spočívá v kolektivním vyjednávání na podnikové úrovni. Dále je tady oblast rozpočtová. Zde je důležité jednání s vládou a jednání o státním rozpočtu, kde se řeší platy zaměstnanců ve veřejné sféře. Že jsme téma mezd a platů uchopili jako celospolečenské, že jsme zahájili kampaň Konec levné práce, jenom vytáhlo na světlo práci odborů. Ta je nyní díky kampani mnohem, mnohem lépe vidět.

Radka Sokolová | zdroj: René Volfík/Tiscali.cz

To je jedna část, která se týká výše odměny za práci, kterou považujeme za důležitou, protože když se podívám, za jaké platy nastupují mladí lidé, kteří si mají v dnešní době pořídit bydlení, zakládat rodiny, je to opravdu smutné. A hlavně když se podíváme na země kolem nás, zejména na západ vidíme tu obrovské rozdíly. Po revoluci nám přece bylo slibováno, že se velmi rychle přiblížíme západnímu světu. To se nestalo a je tedy potřeba, abychom naše síly opravdu věnovali boji za lepší mzdy a další podmínky pro zaměstnance.

• Zmínili jsme kampaň Konec levné práce. Můžete víc popsat, co všechno zahrnuje, jestli se nepletu, běží několik let. Jaké má další vyhlídky? Co se v rámci ní povedlo?

My jsme tu kampaň vyhlásili v roce 2017 na manifestačním mítinku, kterého se zúčastnilo na 1500 lidí z odborových organizací, chtěli jsme dát argumenty, inspiraci a odvahu těm, kteří začnou vyjednávat nové kolektivní smlouvy. Vlastně to byla nová forma startu kolektivního vyjednávání. V té době si ani nikdo tady u nás, natož kdokoliv jiný nepředstavoval, že z toho bude tak úspěšná velká kampaň, která bude trvat několik let. Jak veřejnost, tak média téma nízkých mezd a platů začaly vnímat mnohem intenzivněji než do té doby.

Využívali jsme i další prostředky, nejen běžná média, ale také sociální sítě, kde naši kampaň vedeme. Ovšem naše kampaň není jenom o mediálním prostoru, je i o řadě jednání, která musíme vést v rámci naší práce.

Žádná velká hitparáda  

• Častá námitka, která se objevuje ohledně zvyšování mezd, je, že mzdy se můžou zvedat až ve chvíli, kdy se zvyšuje produktivita práce, a že je to vždy souhra těch dvou faktorů. Takže u nás nemohou být tak vysoké mzdy jako třeba v Německu, protože tam je práce s větší přidanou hodnotou než u nás. Na to byste reagovala jak?

Argumentů, proč nejde zvedat mzdy obecně, je tady samozřejmě celá řada, ale pokud se podíváme na argument, který jste konkrétně zmínil, naším cílem je mimo jiné tlačit na zaměstnavatele, aby šli cestou technického pokroku, kdy budou modernizovat a kdy se tady budou zavádět takové výroby, které mají větší přidanou hodnotu, takže tohle určitě moc dobře víme. Na druhou stranu jsou i srovnatelné práce, kde třeba prodavačka sedí u pokladny v supermarketu a odbavuje zákazníky, tam rozdíl v přidané hodnotě asi úplně nenajdeme.

Setkáváme se s mnoha argumenty, proč nezvedat mzdy a zase nejsme takoví blázni, že bychom chtěli za každou cenu mít za rok mzdu, jakou mají v Německu nebo v Rakousku, a vždycky při kolektivních vyjednáváních vycházíme ze situace dané firmy.

• Aktuální téma je zvyšování mezd státních zaměstnanců, kde právě chcete plošné navýšení, kdežto premiér Andrej Babiš namítá, že by se platy měly zvyšovat s ohledem na konkrétní sektory. Argumentuje například GIBSem, kde jsou mzdy vysoké a kde není potřeba, aby dále rostly. Proč u státních zaměstnanců mzdy navyšovat plošně?

Průměrná mzda ve státní správě není nijak závratná a diferenciace je dána samotnými tabulkami, které jsou různé, podle náplně práce. A pokud si uvědomíme, že většina zaměstnanců v tomto sektoru jsou vysokoškoláci, ať už pedagogové, zdravotnický personál, tak u vysokoškolsky vzdělaných lidí, když nastupují za dvacet, za jednadvacet tisíc, to fakt není žádná hitparáda, takže jsme toho názoru, že ve veřejné sféře je stále ještě potřeba platy zvedat plošně.

• To znamená, kdyby se zvyšovaly platy jenom tam, kde je třeba nedostatek zaměstnanců nebo kde jsou opravdu nízké mzdy, jako například ve školství, byl by to podle vás nesystémový krok, který by šel proti tomu, že už v rámci tabulkových platů je ta diferenciace dostatečná?

Ale v tom požadavku plošného navyšování konkrétně už tenhle rozdíl, na který jste poukázal, je, protože chceme deset procent pro všechny státní zaměstnance a patnáct procent pro pedagogy.

• Další požadavek, se kterým odbory přišly, je snížení pracovní doby na 37,5 hodiny týdně. Proč zrovna o půl hodiny denně? Jaké jsou k tomu důvody?

Pokud se podíváme na mezinárodní srovnání délky pracovní doby, například na Českou republiku a Německo, tak u nás zaměstnanec odpracuje o několik set hodin ročně více. A ta půl hodina denně je v této fázi z našeho pohledu velmi rozumný požadavek, protože velká část firem, kde fungují odbory, už dnes pracovní dobu 37,5 hodiny má sjednanou v kolektivní smlouvě. Takže je jasně vidět, že to není žádný zásadní problém a naším cílem je, aby 37,5 hodiny platilo plošně.

Radka Sokolová | zdroj: René Volfík/Tiscali.cz

• Takže je to něco, co si firmy už dnes mohou bez problému dovolit a co podle vás ekonomika bez obtíží zvládne?

Rozhodně ano. Když se podíváme na přehled o kolektivním vyjednávání a informaci, kolik kolektivních smluv zkrácenou pracovní dobu obsahuje, mnohaletá zkušenost ukazuje, že ta půl hodina určitě nemůže ekonomice ublížit.

• A důvod, proč by to mělo být v zákoně? Proč to nenechat jen na firmách, když už k tomu stejně řada z nich dobrovolně nebo na základě kolektivního vyjednávání přistupuje?

Jednak odborové organizace nepůsobí ve všech firmách, a především v českých zemích je základní normou, která upravuje práva a povinnosti zaměstnanců zákoník práce, a proto chceme, aby i délka pracovní doby, protože konec konců je tam upravena, se snížila o ty 2,5 hodiny týdně.

Nástup robotů a snížení pracovní doby 

• S výhledem do budoucna se obecně mluví o tom, že vlivem digitalizace, automatizace, robotizace by mělo dojít ke zmenšení počtu pracovních míst nebo minimálně v rámci určitého přechodného období, než se tomu ekonomika přizpůsobí, jak na to podle odborů reagovat?

Právě délka pracovní doby je jeden z nástrojů, který bude nezbytné použít. Velmi usilovně pracujeme na tom, abychom s politiky a zástupci zaměstnavatelů debatovali o dopadech, které s sebou digitální doba přinese. A nejsou to jen diskuse o délce pracovní doby, je to také o dalších systémových změnách, které postupně budou přicházet.

Například také o systému vzdělávání, protože je nutné se připravit na to, že některé typy prací budou rušeny, budou pomalu ustupovat, jiné však zase budou nastupovat. Trh práce musí být připraven, aby dokázal z těch, kteří by se stali nezaměstnanými, vyškolit zaměstnatelné lidi, protože pro nás je prioritou, aby člověk měl šanci se na trhu práce uplatnit nejen dnes, ale samozřejmě i v době digitální. 

• A třeba snížení pracovní doby na čtyři dny v týdnu, je to podle vás něco, co začne být aktuální ve chvíli, kdy nezaměstnanost naroste?

I tohle může nastat, ale to se teď dá těžko předvídat. Snížení pracovní doby, aniž by se snižovaly mzdy zaměstnanců, je samozřejmě na místě v době, kdy nezaměstnanost zásadním způsobem poroste.

• A mají už dnes třeba odbory v dlouhodobých cílech, například v horizontu dvaceti nebo třiceti let, že budou usilovat o čtyřdenní pracovní týden?

Ne, v tuto chvíli to určitě není téma, které by tady rezonovalo. Nemáme nastavený deadline, do kterého chceme prosadit čtyřdenní pracovní týden, ale je to téma, kterým se v budoucnu budeme určitě zabývat. V souvislosti s digitální dobou si myslím, že se k tomuto tématu a jeho prosazování určitě dostaneme.

• Jedna z možných reakcí na přicházející změny, která se objevuje, jak v levicovém prostředí, tak například u Pirátů, ale i u některých středových nebo dokonce pravicových ekonomů, je zavedení nepodmíněného příjmu. Jak opatření tohoto druhu vnímáte?

Zavedení nepodmíněného příjmu si myslím, že v tuhle chvíli není úplně na pořadu dne, ale odbory na evropské úrovni se do této teoretické diskuse zapojily. Samozřejmě je tam celá řada otázek, jaká má být jeho výše, jakým způsobem potom motivovat k práci, musí zůstat motivace k tomu, že se vyplatí pracovat.

• Jiný návrh, o kterém se často mluví, je zdanění robotů, práce vykonávané roboty v tom smyslu, že zdaněním robotů by se mohl zbrzdit i jejich nástup, kdy se používáním robotů vlastně obchází placení daní z příjmu a placení odvodů. Jak se k tomu staví odbory?

Myslím si, že tohle je ještě na velké debaty a není to věc, která by úplně spadala do mého portfolia. To opravdu nejsou věci, kterými se zabývám, ale každopádně v situaci, kdy s novou dobou bude tzv. robotických "zaměstnanců" přibývat, je potřeba řešit, jakým způsobem budou upraveny daně, jakým způsobem bude plněn státní rozpočet, protože veřejné služby potřebují zdroje, aby je bylo možné poskytovat.

Pokud většinu práce budou vykonávat roboti, je otázka, jestli trh práce zajistí, že skutečně velká většina lidí, kteří chtějí pracovat, budou moci pracovat a jestli jejich příjmy třeba i na zkrácené úvazky dokáží naplnit státní rozpočet.

To je otázka pro ekonomy, aby jednotlivé modely rozebrali, aby se podívali do podniků, kde už technologický pokrok je o pár let jinde, než v jiných podnicích a začali pracovat na modelech, aby se našel ten ideální, který by se následně implementoval. Postupně budeme muset dojít k tomu, aby se našla změna v daňovém systému.

• Do jaké míry změny, o kterých se bavíme, proměňují samotnou odborovou činnost? Vypadá to, že se pracovník čím dál víc odděluje od pracovního prostoru, pracovního místa. Není pak těžší ty lidi zachytit a vtáhnout je do odborové činnosti ve chvíli, kdy se mění sama organizace práce?

Oddělování zaměstnanců od pracovního místa v podniku je bezesporu forma práce, která je náročnější na odborovou organizovanost. Je pravda, že už dnes je celá řada lidí, kteří pracují mimo pracoviště, a práce s nimi je mnohem obtížnější. Ale již dnes řada našich odborových svazů nabízí i individuální členství, kde to tedy není tak, že člověk musí být nutně zaměstnaný v prostorách nějakého podniku, takže pracujeme s tím a samozřejmě si plně uvědomujeme, že s tím budeme muset pracovat mnohem intenzivněji s měnícím se trhem práce.