Na počátku byla běžná schůzka s "dávnými zdroji". V tomto případě šlo o Jiřího Štylera a Petra Lukeše, v době vzniku reportáže starosta a místostarosta Prahy 11. V minulosti ale byli občanští aktivisté, kteří bojovali proti podivným prodejům obecního majetku a nevhodné výstavbě v Praze 11.

Točila jsem na toto téma několik reportáží. Běžnou součástí mé práce jsou i schůzky s lidmi, se kterými jsem v minulosti točila. Dozvím se nové podněty, z některých mohou vzniknout reportáže (většinou jen malá část podnětů stojí za další zpracování).

Pan Štyler a Lukeš byli dlouho v opozici proti starostovi Daliboru Mlejnskému. Pak se ale situace změnila. Bývalí aktivisté se dostali do vedení radnice. Politicky se začali angažovat po roce 2000 v Občanském sdružení Chodov. Dlouhodobě upozorňovali na nevýhodné prodeje městského majetku či podezřelé zakázky.

Pražské Palermo

V té době se Praha 11 proslavila jako pražské Palermo. Do povědomí celé republiky se dostala například kauzou sledování politické konkurence, to prováděla firma ABL. Měla sledovat právě politické oponenty Dalibora Mlejnského, objednatel sledování však nebyl nikdy prokazatelně odhalen.

V té době byl i fyzicky napaden Jiří Štyler před svým domem (někdo jej ochromil paralyzérem a následně zmlátil). Nikdy se však nepodařilo prokázat, že by to bylo v souvislosti s jeho tehdejší opoziční činností. Policie pachatele nenašla a případ odložila.

U lidí, kteří přináší jakákoli témata či podněty, je nutné vždy zvažovat jejich motivaci. Tady je zřejmá, chtějí poškodit svou politickou opozici. Proto je nutné vybírat pouze takové podněty, na které se dají dohledat zcela jednoznačné podklady. Ty musí být průzračné a nezpochybnitelné. Téma také musí být dostatečně silné.

Při této schůzce jsem se od pánů Jiřího Štylera a Petra Lukeše dozvěděla zhruba deset různých podnětů. Šlo o staré kauzy prodejů pozemků či různých staveb. Padla zde zmínka i o domě, ve kterém bydlí Dalibor Mlejnský. Na radnici se mluvilo o tom, že "bydlí nad poměry" a že luxusní dům dříve vlastnila firma, která mohla mít co do činění s radnicí. Žádné dokumenty ale nebyly k dispozici, v této fázi to byly pouze dlouho tradované drby.

Dálkový přístup do katastru

Téma majetku současných či bývalých politiků je mi blízké, dlouhodobě mapuji majetky různých vysokých činitelů. K těmto věcem se dají dohledat jasné podklady na katastru nemovitostí. Proto mě zaujal právě tento podnět a začala jsem se jím zabývat.

Nejprve jsem ověřila základní fakta: tedy, že Dalibor Mlejnský skutečně vlastní uvedený dům. To mohu udělat sama díky dálkové přístupu ke katastru nemovitostí. V České televizi máme dále předplacenou službu dálkového přístupu. V rámci této placené služby (platí se za konkrétní požadované informace) mohu zjistit celou řadu věcí nad rámec veřejně přístupného dálkového přístupu.

Je to výborný pomocník pro každou redakci. Pro tyto informace bych jinak musela osobně na katastrální úřad v daném místě. Šetří tedy čas. Už z těchto informací mohu zjistit, zda stojí za to se tématem zabývat. Z placeného dálkového přístupu vyčtu: kdy koupil daný člověk nemovitost, zda na ní vázne zástavní právo. Mohu také získat přehled vlastnictví (tedy soupis veškerých nemovitostí daného člověka či firmy) a dohledat předešlé majitele objektu.

Podezřelé smlouvy

Po nahlédnutí do katastru je definitivně jasné, že téma bude zajímavé. Zjistila jsem totiž, že v minulosti vlastnil dům pan Tomáš Lochman a před ním firma Pátá investiční. Na firmu si hned dělám rešerši – především v mediálním archivu zjišťuji, že je to firma, která s městskou částí Praha 11 spolupracovala právě v éře Dalibora Mlejnského.

Musím tedy na katastr nemovitostí, kde mohu dostat kupní smlouvy. Hledám celkem tři smlouvy. První, ve které je kupující Pátá investiční, je zcela standardní. Mluví o částce jedenáct a půl milionu korun. Druhá je na první pohled podezřelá. Již dva měsíce po prvním nákupu prodává firma Pátá investiční dům panu Lochmanovi. Tentokrát ale o tři a půl milionu levněji – tedy za osm milionů korun.

Další smlouva již je mezi panem Lochmanem a Daliborem Mlejnským. I ta je na první pohled zcela nestandardní. Cena je stanovena na osm a půl milionů korun. Splatnost je stanovena tak, že prvních pět milionů má kupec hradit do pěti měsíců po uzavření kupní smlouvy z hypotečního úvěru, zbývající část je odložená splátka až na termín za dva roky.

Fakticky tedy v době přípravy reportáže Dalibor Mlejnský zaplatil pouze pět milionů korun za dům, který má hodnotu jedenáct a půl milionu. Smlouva je naprosto nestandardní už na první pohled. Působí to, že pan Lochman zde hraje pouze roli prostředníka, mezičlánek. Figuruje zde pravděpodobně proto, aby starosta nebyl v přímém obchodním vztahu s firmou, která s městskou částí spolupracovala.

Nyní je tedy důležité zjistit, kdo je pan Tomáš Lochman a kdo stojí za firmou Pátá investiční. Z obchodní ho rejstříku se dozvídám, že v Páté investiční figuruje Vladimír Zavadil, který právě s panem Lochmanem úzce spolupracuje. Jsou spolu ve statutárních orgánech dalších firem. Jejich spojení je tedy z veřejných zdrojů zcela průkazné.

Optika angažovaného svědka

Na radnici Prahy 11 máme nyní otevřené dveře. Je tedy snadné najít další podklady. Radnice je nám nakloněna, je ale nutné si udržovat odstup. Na veškeré tvrzené informace proto potřebuji doklady. Pokud se jedná o provedenou práci, jsou to objednávky a faktury. Pokud jde o prodeje nemovitostí, jsou to kupní smlouvy, doklady k výběrovým řízením, materiály ze zasedání zastupitelstva či rady…

Veškeré tyto informace musí porovnat s tvrzením respondentů. Mnohdy se stává, že respondenti i v rozhovorech říkají věci nepřesně. Na to musím být připravena. Věcně musím znát fakta lépe než oni a nesmím v reportáži ani z jejich úst nechat zaznít nepřesnost (proto je na to i během natáčení rozhovorů musím mnohdy – velmi taktně – upozorňovat).

Nejde o to, že by nás lidé chtěli mást. Jsou prostě v příbězích příliš osobně angažovaní. Vidí je svou optikou, mnohdy tedy informace podle toho zkreslují. Vždy ale musím dbát na to, že za faktickou správnost ve finále ručím já.

Zjišťujeme dvě věci. Vladimír Zavadil je právník, který spolupracoval s Daliborem Mlejnským. Za poradenství mu radnice proplatila okolo tří milionů korun. Nejsou však k dispozici podklady pro to, jakou práci skutečně odvedl. Z veřejných zdrojů pak zjišťuji, že je to muž, který neférovým způsobem zasáhl do prezidentské předvolební kampaně. V den voleb nechal otisknout pomlouvačné inzeráty o Karlu Schwarzenbergovi.

I tato informace je pro reportáž zajímavá. Vykresluje totiž jeho osobnost. Dále na radnici Prahy 11 získávám informace o prodeji pozemku firmě Pátá investiční, který se dokonce stal příčinou trestního stíhání. Městský pozemek byl prodán bez řádné soutěže firmě Pátá investiční za zhruba třetinovou cenu. Nyní případ prodeje řeší policie.

Kdo má promluvit

Nyní už mám veškeré podklady pro natáčení reportáže. Vše potřebuji mít potvrzené od odborníků. Smlouvy na prodej domů mi tedy posuzuje právník, který se zabývá realitami. Potvrzuje, že jsou smlouvy neobvyklé. Cenu pozemku, který koupila firma Pátá investiční, posuzuje realitní makléř. I on potvrzuje, že je prodejní cena zhruba třetinová.

V reportáži mi jako respondenti mluví i pánové Jiří Štyler a Petr Lukeš. Tedy političtí oponenti Dalibora Mlejnského. Proto je vždy nutné zvažovat, jaký a zda vůbec dát konkurentům prostor. Mohou mít tendenci i lacině kritizovat, protože jim to může přinést ekonomický či jiný prospěch. Obecné pravidlo na to není. Jde vždy o novinářský cit.

Jednoduše se dá říct, že není dobré jen tak si někoho nechat "přihřát polívku". V tomto případě ale vnímám tyto pány jako lidi, kteří dlouhodobě pracovali pro městkou část bez osobního prospěchu (snad kromě toho, že se stali známí) a v minulosti rozkrývali důležité kauzy. Přesto se ale v mnoha případech ptám na názor dramaturga. Zde jsme se shodli, v mnoha jiných případech mi ale jiné respondenty vetoval.

Marné hledání Dalibora Mlejnského

Nejdůležitější je formálně správně oslovit bývalého starostu Dalibora Mlejnského. Musí dostat regulérní prostor na reakci. Nejprve mu tedy posílám mail se žádostí o rozhovor a stručným popisem tématu. Na tento mail ale nereaguje a já tak nemám potvrzení, zda jej četl. Pokouším se ho také kontaktovat telefonicky. Nezvedá telefon ani nereaguje na sms.

Po několika pokusech tedy stále nemám jistotu, zda mé vzkazy dostal. Ve veřejných zdrojích také není dohledatelná žádná kancelář, kde by bylo možné zanechat vzkaz či ho tam zastihnout. Nemá ani datovou schránku (ta má tu výhodu, že pokud člověk vzkaz přečte, dostanu potvrzení o přečtení).

Veškeré kontakty musím dokumentovat. Telefony nahrávám, sms či maily archivuji. Měl by být ale přítomen na zasedání zastupitelstva, je stále zastupitelem Prahy 11. Proto tedy plánuji natáčení na tento termín. Na zastupitelstvo ale Dalibor Mlejnský neodrazil. Dá se předpokládat, že byl o přítomnosti štábu informován od některých kolegů.

Vyčerpala jsem tedy všechny možnosti, jak jsem mohla tohoto politika kontaktovat. Proto je na řadě poslední možnost – jít zazvonit na jeho dům.

Zvonit je trestné?

Před domem ale začínám řešit dilema: Zvonek není na brance, ale u vchodových dveří. Ze svých zkušeností již vím, že vstoupit na soukromý pozemek se mi nemusí vyplatit. Je to totiž jedna z věcí, za které mě mohou popotahovat – na cizí pozemek se jednoduše vstupovat nesmí. Rozhodla jsem se ale riskovat.

Jiný způsob, jak pana Mlejnského kontaktovat či prokazatelně zanechat vzkaz, již není. Vzhledem k tomu, že je branka již otevřená, vstupuji dovnitř a zvoním. Reaguje manželka Dalibora Mlejnského, které se mi podařilo předat vzkaz a své telefonní číslo. Dalibor Mlejnský nakonec napsal pouze stručnou zprávou, vysvětlení odmítl.

Pak již mám vše připravené na střih a odvysílání reportáže. Mé obavy z toho, že vstupuji na pozemek, se ukázaly jako oprávněné. Po několika měsících mě totiž předvolává policie. Manželka Dalibora Mlejnského na mě podala trestní oznámení pro porušení domovní svobody. V takovém případě vždy záleží na názoru toho, kdo případ řeší.

V tomto případě mi dali policisté zapravdu, že zvonit na zvonek bylo oprávněné. Vzhledem k tomu, že zvonek je pouze vedle domovních dveří, ani nebyla jiná možnost, než vstoupit na pozemek. Za jiných okolností to ale může být výrazný problém.

Lidé, o kterých točíme, se brání všemi prostředky. Často se snaží kriminalizovat naopak novináře. Je tedy nutné přemýšlet i nad zdánlivými maličkostmi. Co se týče samotného obsahu reportáže – případ trvá dodnes. Od svých zdrojů u policie jsem se dozvěděla, že policie prošetřuje okolnosti právě nákupu domu Dalibora Mlejnského. Je tedy pravděpodobné, že se budu k případu ještě v budoucnu vracet.

Jana Neumannová pro Ústav nezávislé žurnalistiky

Autorka je reportérkou pořadu Reportéři ČT