Isabela Kastilská se narodila v roce 1451 do rodiny krále Jana II. Kastilského a jeho druhé ženy Isabely Portugalské. Tehdy bylo Španělsko rozdrobeno na několik částí a jedné z nich - Kastilii - vládl pravě Jan II.

Isabelino šťastné dětství po jeho boku ale netrvalo dlouho. Tři roky po jejím narození král zemřel a Isabele nastaly krušné časy. Vlády se ujal její nevlastní bratr Jindřich, který ji spolu s matkou a bratrem Alfonsem poslal do vyhnanství.

S krásnou dívkou se na trůn nepočítalo

I přes toto příkoří bylo Isabele dopřáno vzdělání hodné princezny. Dostalo se jí hodin rétoriky, filozofie, historie i malování. Během studií se ale musela vyrovnat i s postupující matčinou psychickou nemocí a převzít péči o mladšího bratra.

Během dospívání Isabela snila o titulu královny, i když její šance byly takřka nulové. Zvlášť poté, co se Jindřichovi narodila dcera Jana. Už tehdy se ale spekulovalo, že dítě není jeho. Královo první manželství bylo totiž roky bezdětné. Svého (ne)otcovství si možná byl vědom i samotný Jindřich, který povolal zpět ke dvoru Isabelu a Alfonse. Chtěl mít mladší sourozence pod kontrolou.

Do rodinné situace se vložila i šlechta zpochybňující dědičný titul právě narozené princezny - a částečně dosáhla svého. Jindřich udělil dědičný titul i svému nevlastnímu bratrovi Alfonsovi, který ale rok nato zemřel. Isabela neváhala a Jindřicha přesvědčila, aby ji uznal jako svou legitimní nástupkyni. Zároveň si uvědomila, že potřebuje i vhodného manžela, a na bratrovi si doslova vydupala povolení k sňatku s dědicem aragonského trůnu – Ferdinandem Aragonským. Svatba se konala v roce 1469 a manželé na nástupnictví nečekali dlouho. Po smrti nevlastního bratra Jindřicha, který zemřel v roce 1474, se Isabela stala královnou Kastilie. A to přesto, že svůj nárok na trůn uplatňovala i Jindřichova dcera Jana. O trůn se vedla občanská válka a nakonec zvítězila Isabela.

První úspěch královského páru – sjednocení Španělska

Nová královna Kastilie se vladaření ujala zodpovědně a nebojácně. Pustila se zejména do ekonomických a soudních reforem, které měly vést k nastolení pořádku. Po smrti svého otce se královského žezla ve své rodné Aragonii ujal v roce 1479 i Ferdinand a spolu s manželkou začali pracovat na sjednocení obou území.

K tomu, aby bylo Španělsko zcela sjednocené, museli z dalších oblastí Pyrenejského poloostrova vytlačit Araby (tehdy nazývané Maury) vyznávající islám. Isabela s Ferdinandem si uvědomovali, že je čeká nelehký úkol, a proto iniciovali vznik španělské inkvizice, která ale tehdy s honem na čarodějnice ještě neměla nic společného. Cílem inkvizice byla ochrana křesťanství proti Židům a Maurům. Prvním inkvizitorem se stal dominikánský mnich a zároveň královnin zpovědník Tomás de Torquemada. Židé a Mauři měli na výběr: buď přijmou křesťanství, nebo opustí Pyrenejský poloostrov. Ti, kteří novou víru přijali, byli pak inkvizitorem kontrolováni, zda ji opravdu praktikují.

Ačkoli se královským manželům podařilo Maury vypudit z většiny území, jedna oblast jim vzdorovala dlouhých 10 let – Granada. Tuto poslední maurskou pevnost se jim podařilo dobýt až v roce 1492. Maurové přišli o veškerou nadvládu a stali se etnicko-náboženskou menšinou v křesťanském státě. Španělsko bylo plně sjednocené.

Druhý úspěch – moc a bohatství díky zámořským objevům

Isabela Kastilská proslula také díky spolupráci s mořeplavcem a objevitelem Kryštofem Kolumbem, jíž se ale zpočátku bránila. Kolumbův cíl se jí zdál nereálný a odmítla ho hned dvakrát. Povolila až v roce 1492, kdy se po přímluvě svého zpovědníka a převora kláštera La Rábida ve španělské Andalusii Juana Péreze rozhodla Kolumbovu cestu financovat.

Mořeplavec při své první výpravě dosáhl břehů amerických ostrovů – Guanahani v dnešních Bahamách a Hispanioly (Dominikánská republika a Haiti). Domníval se, že objevil Indii, a domorodé obyvatele pojmenoval indiány. Královská veličenstva byla nadšena, Kolumbus přivezl do Španělska neznámé plodiny (např. koření, aloe vera), zlato a domorodce.

Sjednocené Španělsko díky tomu rychle bohatlo a získávalo moc. Během dalších výprav se ale královna doslechla znepokojivé zvěsti o svém mořeplavci: K obyvatelům kolonií se choval brutálně a z těch, kdo jeho běsnění přežili, udělal otroky. Takový přístup křesťanka Isabela odmítala. Podle ní měli pouze přijmout víru, a ne být zneužívaní jako nejnižší lidská síla. Kolumbus se na její příkaz musel vrátit do Španělska.

Úspěch i v manželství

Isabela do manželství vstoupila kvůli spojení s územím Aragonie, přesto se dočkala i rodinného štěstí. Do svého muže Ferdinanda se záhy zamilovala a porodila mu pět dětí. Mezi nejznámější potomky patří Kateřina Aragonská, která se stala první manželkou anglického krále Jindřicha VIII. Do historie vstoupila i další dcera Johana s přízviskem Šílená.