Kde se psala historie jednoho z nejrozšířenějších jazyků světa?

MAGAZÍN - Magazín autor: Šárka Novotná

Před více než tisíci lety se začínala (doslova) psát důležitá další kapitola příběhu jednoho z nejrozšířenějších jazyků světa - španělštiny. Stalo se tak v klášteře San Millán de Suso na severu Španělska.

San Millán de Yuso

San Millán de Yuso,zdroj: Profimedia.cz

Španělština, neboli kastilština, má původ v hovorovém nářečí latiny. Ta se na Pyrenejský poloostrov dostala během druhé punské války ve třetím století před naším letopočtem a místní ji promísili se zdejším jazykem.

S psanou podobou kastilštiny je pak o mnoho století později zásadně spojen právě klášter San Millán de Suso v oblasti La Rioja na severu Španělska.

V desátém století tu jeden z místních mnichů začal překládat kázání a modlitby z mnohým nesrozumitelné latiny do místního dialektu - především pro další mnichy. Při práci si psal poznámky po okrajích latinských textů, a právě ty se staly jedním z nejstarších zápisků kastilštiny a středověké baskičtiny. Teprve před několika lety začaly být za ještě starší zaznamenanou stopu tohoto jazyka považovány kopiáře z Valpuesty.

Další významný příspěvek jazyk v klášteře San Millán de Suso získal během 13. století. Zásluhu na tom měl Gonzalo de Berceo - vysvěcený duchovní, který zde tehdy působil jako notář a správce.

Muž považovaný za prvního známého španělského básníka používal ve svých dílech slova, která nebyla nikdy předtím zaznamenána. Odhaduje se, že během svého života takto obohatil slovník až o dva tisíce výrazů! Což už je slušná nadílka.

V básních věnovaných především náboženským tématům "propagoval" i některé místní světce - svatého Emiliána, svatého Dominika ze Silosu či svatou Áureu. Mohl tak přilákat pozornost a příspěvky pro klášter. Na svou dobu se dožil poměrně vysokého věku, zřejmě se mu podařilo překročit šedesátku.

Později se španělština rozšířila i do dalších oblastí současného Španělska a počátkem raného novověku začala expandovat i dále do světa.

V současnosti je mateřštinou 480 milionů lidí ve dvaceti zemích.

Krásný kout na severu

I díky tomu, že se stal kolébkou španělštiny, patří San Millán de Suso už více než 20 let pod ochranu světového dědictví UNESCO. A s ním i jeho "mladší dvojče" San Millán de Yuso.

San Millán de Suso, neboli horní klášter, má počátky už v šestém století a patří k nejstarším klášterům země. San Millán de Yuso, klášter spodní, pochází z 16. století.

Název získaly po svatém Emiliánovi, neboť první z klášterů byl údajně vystaven při poustevně, kde tento patron historické Kastilie žil. Od eremitského, neboli poustevnického mnišství, došel zdejší vývoj postupně k benediktinskému společenství. V místním skriptoriu vznikla koncem 11. století také část iluminovaného rukopisu San Millán Beatus.

V 19. století byly kláštery opuštěny - horní natrvalo, do dolního se ovšem později mniši vrátili. V současnosti tu sídlí augustiniáni a část památky slouží jako hotel. Oblast je ostatně proslulá i svými vinicemi a nedaleko vede trasa známé pouti do Santiaga de Compostela.

Tagy: Španělsko zahraničí středověk katolická církev klášter zajímavosti a kuriozity dějiny a fakta

Zdroje: BBC,Wikipedia.org