Neobvyklá atmosférická záře nad Evropou: kdyby přišla v létě, spálila by nás
7. 11. 2025 – 6:47 | Magazín | Žanet Ka
Nad Evropou se rozlila neviditelná záře tepla. Vlna vzduchu ze severní Afriky vtrhla do hor a údolí, zvedla teploty na letní hodnoty a proměnila listopad v zvláštní, téměř snový úkaz. Meteorologové varují, že podobné anomálie už nejsou vzácností, ale obrazem měnícího se klimatu.
Vysoko nad Alpami se tento listopad odehrává úkaz, který meteorologové popisují jako teplotní anomálii. Vlna horka, která se do střední Evropy probojovala ze subtropů, přinesla do hor počasí připomínající začátek léta. V nižších polohách to znamená dvouciferné teploty. V listopadu, kdy by měly vládnout mlhy a studený vítr, se zdá, že se nebe rozhodlo rozehrát jinou partituru- teplou, jasnou, nečekaně radostnou.
Meteorologové popisují, že v nadmořské výšce okolo 1500 metrů dosahují teploty kolem +12 °C, což je výrazně nad normálem pro toto období. Z hlediska atmosféry se nad Evropou vytvořil hřeben teplého vzduchu, který působí jako neviditelné topení. Jeho zdroj leží hluboko na jihu v severní Africe a západním Středomoří, odkud silné jihozápadní proudění vhání mírný, suchý vzduch do srdce Evropy.
„Je to, jako by příroda na okamžik přepnula kanál,“ poznamenávají meteorologové. Blokující tlaková výše funguje jako přirozené tepelné čerpadlo, které zahřívá horské hřebeny i údolí.
Co by tato vzduchová masa způsobila v létě?
Kdyby tato stejná vzduchová masa dorazila v červenci, změnila by střední Evropu v pec. Při tehdejším postavení slunce vysoko nad obzorem by se teploty u země vyšplhaly na 30 až 35 °C, v městských kotlinách i více. Zatímco nyní působí tato „atmosférická záře“ jako příjemné prodloužení babího léta, v letních měsících by šlo o spalující vlnu veder s tropickými nocemi a přehřátými ulicemi.
Rozdíl je v energii slunce. V listopadu je jeho záření slabé, dny krátké a půda už vychladlá. Teplý vzduch z výšek tak sice dorazí, ale nemá sílu proměnit zemi v rozpálený kotel. Naopak, inverze a mlhy často udrží chlad při zemi a teplý proud zůstane nad nimi jako tichá, neviditelná deka.
Podzimní paradox tepla a ticha
Tento kontrast ukazuje, jak jemně naladěný je vztah mezi ročním obdobím, slunečním zářením a prouděním vzduchu. To, co by v létě přineslo únavu a vedro, se teď projevuje jako lehké pohlazení tepla- dar, který nám příroda posílá na prahu zimy.
Zároveň ale tento jev otevírá i vážnější otázku: jak moc se naše klima mění? Stále častější anomálie a extrémy, ať už jde o nečekané listopadové teplo nebo srpnové bouře s rozsahem tropických uragánů, to vše naznačuje, že atmosféra planety ztrácí rovnováhu, kterou kdysi znala.
