Zrodil se z kovářských jisker a lidské vynalézavosti v srdci Budapešti, a to není jen obraz, ale skutečnost. V roce 1895 Imre Uhri založil malou kovárnu a dílnu na karoserie (Imre Uhri’s Blacksmith Workshop and Coach Factory). Právě tam začíná příběh, který postupně přerostl hranice jedné dílny.

Z té malé dílny rostl stroj, který propojoval města i generace. V meziválečném období firma začala vyrábět karoserie pro vozy, nákladní automobily i autobusy, často na šasích značek Ford, Mercedes nebo FIAT. Po znárodnění v roce 1948 se proměnila v továrnu Ikarus Karosszéria- és Járműgyár, která začala vyrábět první legendární autobusy pod vlastním jménem.

Autobus stojící na nábřeží Dunaje v Budapešti, Maďarsko, 60. létazdroj: Profimedia

Od kovářského kladiva ke světové značce

V době komunistické éry se Ikarus stal fenoménem východního bloku. Jeho autobusy tvořily páteř veřejné dopravy v Maďarsku, Československu, Polsku, Sovětském svazu i dalších spojeneckých zemích. Exportoval se dokonce i na Kubu či do Egypta, a v 80. letech se pod hlavičkou projektu Crown-Ikarus dostal i do USA. Modely Ikarus 200, 250, 256 a zejména kloubový 280 se staly synonymem spolehlivosti. Každý, kdo někdy cestoval po socialistické Evropě, si pamatuje to typické zasyčení dveří a horké plastové sedačky, které měly svou zvláštní vůni – vůni dětství, výletů a prázdnin.

Nová éra: tišší, čistší, ale se stejnou duší

Po pádu železné opony se zdálo, že Ikarus už svou cestu dojel. Trh se změnil, státní zakázky zmizely a továrna přišla o odběratele. Jenže legenda neumírá – jen na chvíli zastaví motor.Dnes se značka Ikarus znovu zvedá, tentokrát s moderními elektrickými modely jako Ikarus 120e. Maďarsko tak znovu oživuje svou hrdost – tiše, bez kouře, ale s respektem k tradici.A příběh? Ten má pořád na tachometru spoustu kilometrů – od jisker v kovářské dílně po elektrickou budoucnost, která ctí minulost.

V roce 2019 se konala s Ikarusem výletní jízda po Budapeštizdroj: Profimedia

Pradědečci na čtyřech kolech stále žijí

A i když se dnes výroba Ikarusů dávno proměnila a nové modely brázdí města tiše na elektřinu, některé z jejich pradědečků na čtyřech kolech ještě pořád můžete vidět. Stále je možné narazit na zachovalé kusy legendárních sérií Ikarus 200, 250 nebo 280, které přežily svou dobu a dnes dělají radost sběratelům i muzeím dopravy po celé Evropě. Tyto autobusy, kdysi páteř veřejné dopravy v zemích východního bloku, zůstaly symbolem poctivé strojírenské práce – a často ještě dnes spolehlivě nastartují. Jak píše Daily News Hungary, „Ikarus nebyl jen dopravní prostředek, byl to kus historie, který přežil všechno – i své vlastní století.”

Legenda, která nikdy nezastavila motor

Ikarus přežil všechno – světové války, změny režimů i tržní otřesy. Když ostatní značky mizely, on zůstal v paměti. Možná se už neřítí po silnicích s charakteristickým bručením motoru, ale jeho jméno má stále sílu. Stal se symbolem doby, kdy se cestovalo pomaleji, ale opravdověji. Kdy cesta měla význam, a ne jen cíl.

Dnes se Ikarus vrací v nové podobě – tišší, ekologičtější, elektrický. Ale jeho příběh je pořád tentýž: o poctivé práci, vynalézavosti a hrdosti, která přežila celé století. A možná právě proto se mu podařilo to, co jiným ne – nikdy nezastavil motor.