Su Ťij, vůdkyně barmské opozice a laureátka Nobelovy ceny za mír, ještě před začátkem summitu Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN) svolala oficiální tiskovou konferenci. "Přechod na demokratický systém se zastavil," varovala. Ačkoli neuvedla, co přesně tím myslí, její slova nebylo těžké dosadit do místního mocenského kontextu.

Politická paralýza

Prezident Thein Sein, někdejší generál, který v Barmě před čtyřmi ledy zahájil liberalizační proces, je pod soustavnou palbou kritiky za neschopnost dostát svým politickým slibům. I když se navenek mluví o nutnosti urychlit demokratické reformy, Seinův kabinet je de facto paralyzován. Zemi navíc nadále obchází strašák občanské války.

Politická paralýza trápí zemi rok před volbami, tedy v období, kdy mají mocenské špičky tendenci jít si po krku víc než obvykle. Vůdkyně Národní ligy pro demokracii (NLD) Su Ťij spojila síly s předsedou dolní komory Šwe Mannem - není sice jasné, zda kvůli volební kampani či ve snaze přimět Seina k hlubším politickým reformám, v každém případě to politickou krizi ještě prohloubilo.  

Demokracie naoko, diktatura doopravdy

Vojenská junta, která zemi do února 2011 spravovala bez jakékoli hry na demokratickou soutěž, se k dnešnímu dni těší značnému vlivu a postavení. Běžné jsou případy ilegálního zabírání půdy. Svoboda tisku je pod útokem. Dalším problémem je samotná ústava země, která armádním špičkám garantuje řadu vrcholných pozic a v podstatě tak odpírá opozici možnost dostat svého kandidáta do prezidentského křesla. Pro změnu ústavy je potřeba 75 procent hlasů v parlamentu, což je u politického tělesa, ve kterém dodnes dominují právě vojenské složky, takřka nemyslitelné.

Prezident Thein se mezitím téměř úplně stáhl do útrob vládního paláce a s nikým se nestýká. Zemi tak řídí jeho top ekonomičtí poradci a skupina šesti speciálních ministrů, kteří měli původně za úkol koordinovat demokratický proces. V současné době mají pověst autoritativních vládců, kteří si v ničem nezadají s někdejší juntou vrchního velitele Thana Šweie.

Množí se díky tomu hlasy, že Theinovi a jeho kabinetu o proces demokratizace země ve skutečnosti vůbec nešlo a jeho vláda je jen zástěrkou pro odvolání zahraničních ekonomických sankcí, které těžce pocuchaly místní ekonomiku. Kvůli pozastaveným reformám se také začínají tenčit aktivity zahraničních investorů v zemi.

Nejpalčivějším problémem Barmy však zůstává lidskoprávní otázka. Etničtí Rohingyové žijící převážně v severní části Arakanského státu v západní Barmě jsou zavíráni do novodobých koncentračních táborů. Tam je jim odepírána možnost zdravotní péče a základních lidských potřeb. Dětem je zamezen přístup do škol.

Rohingyové žijící mimo tyto tábory jsou soustavě diskriminování a za posledních několik měsíců se stali opakovaně terčem útoků ze strany armády a buddhistických mnichů. Jádro problému tkví opět v barmské ústavě, která Rohingyje nepovažuje za své občany. Nemají tak žádná práva. Mezinárodní a nevládní organizace sice neúnosnou situaci dlouhodobě kritizují, ale zatím zcela bezvýsledně. 

Volební kampaň za nesvobodné volby

Vláda se soustředí na populistické kroky, které mají za úkol nahnat politické body a vyhrát jí příští rok volby. Mezitím se vyhrocuje boj o nástupce prezidenta Seina. Mezi favority je i Šwe Mann, který platí za schopného vyjednavače. Tomu se nejspíš postaví armádní velitel Min Aung Hlaing, který patřil mezi nejvyšší pohlaváry armádní junty a na vojenskou sílu a podporu se spoléhá dodnes.

Současná ústava povoluje hlavě armády převzít správu nad zemí z důvodu "národní bezpečnosti". Opozice se proto obává, že se armáda chopí vlády a volby bude oddalovat. I v případě, že svobodné volby nakonec uskuteční, Su Ťij ani v případě vítězství nejspíš nezíská parlamentní většinu, bez níž se nemůže stát hlavou státu. Barmská politická malátnost nejspíš jen tak neskončí.

Káravá slova o porušování základních práv a svobod stovek tisíc obyvatel země zazněla naposledy právě na zmíněném summitu ASEAN, který Barma letos hostila. Rohingyové patřící převážně k muslimské minoritě jsou však většinovou populací natolik nenáviděni, že se jejich problému nechce nikdo chopit ani pod nátlakem a před volbami.

Hrozba zavedení nových sankcí a zastavení humanitárních programů pro Barmu nemá valný efekt. Vzhledem k tomu, že Rohingyové nemají volební právo, se na jejich stranu nestaví ani Su Ťij. Západem obdivovaná šampionka lidských práv se kvůli nepohodlným obyvatelům země nechce připravit o volební vítězství. O nedemokratičnosti ústavy se pro jistotu už ani nemluví.

Barma tak zůstává bez větší naděje na pozitivní změnu a blýskání na lepší časy nenaznačují ani blížící se volby. Otazník navíc visí i nad samotným hlasováním. Barmské politické špičky začínají mezinárodní obec žádat o větší pochopení a více času k uskutečnění "barmského demokratického snu", který prozatím zůstává jen v kategorii snění.