Mýtická Hedvábná stezka znovu ožívá. Čínský Marshallův plán pro 21. století?

MAGAZÍN - Magazín autor: Miloš Krejčí

Čína zažívá zlaté ekonomické období. Její HDP od zavedení prvních ekonomických reforem v roce 1978 vzrostlo třicetinásobně a z poměrně zaostalé Říše Středu se během dvou generací stala největší ekonomika světa. Aby si Čína tuto pozici světového lídra udržela i v budoucnu, oživuje bájnou Hedvábnou stezku, která spojovala Čínu s Evropou. 

Marco Polo na Hedvábné stezce, katalánský atlas ze 14. století

Marco Polo na Hedvábné stezce, katalánský atlas ze 14. století,zdroj: Profimedia.cz

Základem tohoto plánu, který čínský prezident  Si Ťin-pching představil už před několika lety, jsou dvě enormní obchodní a infrastrukturní sítě.

První – nazvaná Nová Hedvábná stezka – vede po souši a víceméně kopíruje průběh původní Hedvábné stezky.

Zatímco druhá – Námořní Hedvábná stezka – povede po moři z čínského Ťiang-su přes Vietnam, Indonésii, Srí Lanku a Indii do Íránu, Ománu a Jemenu, kde se rozdělí na dvě větve. "Severní" větev zamíří skrz Suezský průplav do Evropy, druhá "jižní" povede kolem divokých břehů Somálska do Tanzanie.

Dle nedávno zveřejněného akčního plánu si Peking od tohoto projektu slibuje, že "díky rozvoj států ležících na obou stezkách dojde ke změně světového politického a ekonomického prostředí". A nejen to, Si Ťin-pching na letošním 'Boao Forum for Asia' prohlásil, že jeho země očekává, že během pouhých deseti let roční objem přepraveného zboží přesáhne 2,5 bilionu dolarů.

Současně s představením Nové Hedvábné stezky spustila Čína i jeden z největších developerských projektů v historii zaměřený na podporu rozvoje států ležících na stezkách. Například do Pákistánu z Číny přiteče až 45 miliard dolarů, které půjdou na jeho energetické projekty a infrastrukturu. Stejně tak státy, které dlouhodobě leží mimo hlavní tok světových finančních proudů, jako je Srí Lanka či Uzbekistán a Tádžikistán, se mohou těšit na příliv čínských peněz.

A nemusí zůstat pouze u státu se "šťastnou polohou". V souvislosti se založením nové Asijské banky pro investice do infrastruktury (AIIB) lze očekávat, že čínské peníze získají i další země, třeba Afghánistánu, Indonésie, Irák či Turecko. Portál Want China Times odhaduje, že celková hodnota Nové Hedvábné stezky dosáhne po dokončení astronomických 21,1 bilionu dolarů.

Z Číny do Evropy za 11 dnů

Pro Evropu bude vznik Nové Hedvábné stezky znamenat především vznik alternativní obchodní trasy, která se vyhýbá území Ruska. Už nyní se mezi Evropskou unií a Čínou pohybují denně tisíce tun zboží v hodnotě přes jednu miliardu dolarů. Většina z tohoto objemu cestuje mezi oběma konci Eurasie po moři. Avšak z důvodu stále rostoucího zahlcení čínských přístavů a ucpání kritických průlivů a průplavů se zboží z Číny na evropské pulty dostane až za 40 dnů.

Oproti tomu suchozemská Nová Hedvábná stezka spojující autonomní oblast Sin-ťiang s východní Evropou tuto dobu zkrátí na pouhých 11 dnů.

Jelikož však nic není tak křišťálově čisté, jak se na první pohled může zdát, tak i zde se pod povrchem ukrývá ďábel. Pro Čínu představuje námořní i suchozemská hedvábná stezka možnost posílit svou politickou pozici ve světě. Ve státech, ve kterých dojde díky čínským penězům k rozvoji tolik potřebné infrastruktury, lze očekávat, že jejich vládnoucí garnitura bude Čínu považovat za svého patrona a ochránce spíše než za hrozbu.

Úskalí čínských investic už na vlastní kůži vyzkoušely africké státy, které si od Pekingu půjčily peníze a Čína po nich následně začala požadovat například většinu dolů na rudy 

K čemu takový špatný úsudek může vést, lze demonstrovat na příkladu afrických států, které si od čínské vlády půjčily peníze. Zezačátku se Čína tvářila jako největší kamarád a ochránce, aby nakonec požadovala například většinu dolů na vzácné zeminy či obrovské zemědělské plochy. A tak podle některých informací až třetina Madagaskaru už patří čínským firmám, které tam pěstují plodiny pro svůj domácí trh.

Peking přirozeně využívá své silné finanční situace, aby posílil vlastní pozici v zahraničí. Projekt Nové Hedvábné stezky tak značně připomíná americký Marshallův plán po skončení 2. světové války. V obou případech chce vznikající světová velmoc využít svého výhodného ekonomického postavení k naplnění svých zahraničněpolitických cílů.

Marshallův plán pomohl Spojeným státům stát se světovou velmocí 20. století. Nová Hedvábná stezka může z Číny učinit světovou velmoc 21. století.

Tagy: Čína Afrika zahraničí svět mezinárodní politika hedvábná stezka

Zdroje: Vlastní