Si Ťin-pching byl do funkce prezidenta Čínské lidové republiky instalován loni v březnu. Od té doby stihl zatřást jak úřednickým aparátem země, tak nejvyššími kádry komunistického politbyra. Jeho charisma a pragmatismus vytváří koktejl vlastností někdejších pekingských autokratů Mao Ce-tunga a Teng Siao-pchinga.

Přes to, že byl jako první čínský prezident zvolen širším stranickým aparátem, po nástupu do funkce konsolidoval svoji moc rychle a pevně. Od dob Tenga tak není jen nejmocnějším mužem v zemi, ale patrně i nejmocnějším člověkem celé planety. Zároveň má před sebou reformy, které Čína potřebuje a které bez síly nejspíše ani realizovat nejdou.

Velice se zrcadlící historie

Když se Teng Siao-pching v roce 1978 ujímal vlády nad nejlidnatější zemí světa, stál před největší výzvou od počátku Mao Ce-tungovy revoluce. Zbídačená a zpustošená Čína byla pod tíhou megalomanských projektů jako Velký skok vpřed a Kulturní revoluce na rozcestí. Zemi hrozil sociální kolaps vyvolaný možnou destabilizací komunistické správy nad Čínskou lidovou republikou. Teng se tak po vzoru singapurského premiéra Lee Kuan Yewa rozhodl zemi přeorientovat z centrálně plánovaného, egalitářského socialismu více na tržní a tvrdý kapitalismus.

Ačkoli šlo o extrémně rizikový krok, Teng v podstatě s transformací ekonomiky neměl příliš na výběr. Následná tři desetiletí dvojciferného růstu hrubého domácího produktu země potvrdily, že se Teng rozhodl správně. Nejlidnatější zemi světa poslal na postupnou trajektorii největší ekonomiky planety. Dnes Čína stojí na obdobném rozcestí a Si Ťin-pchingovi nezbývá, než stejně jako kdysi Teng započít reformní a očistný proces čínské samosprávy.

 Si Ťin-pchingovy reformní čistky

Čínskému modelu, který stojí na levné pracovní síle a zahraničním odbytu zboží, dochází dech. Byrokratická neefektivita a všudypřítomná korupce dnes už zastaralý ekonomický model do budoucna ještě víc podkopávají. Tengovy transformační reformy napomohly vzniku speciální třídy úředníků, kteří se těší zvláštním privilegiím.

Díky možnosti kontrolovat obchodní dění skrze byrokratický aparát se jim naskytla jedinečná možnost osobně profitovat na každém úředním kroku. V kdysi rovnostářské Číně vyrostla výrazně bohatší a mocnější nadtřída, která paralyzuje ekonomiku a škodí společnosti. 

Novodobá elita - stejně jako zkostnatělý aparát, který kontroluje - nerespektuje cenovou volatilitu, ale hlavně také brzdí vnitřní trh a poptávku. Si Ťin-pching proto transformuje ekonomiku země založenou na podnicích z velké míry vlastněných státem na ekonomiku vlastnictví soukromého. Zároveň uvolňuje daňová pravidla a demontuje sociální výhody třídy byrokratů, která se proti tomu mnohdy vzpouzí a transformaci privilegií a moci odmítá. 

Hned na začátku svého prezidentování Si Ťin-pching poslal svým nepřátelům jasný vzkaz. "V boji s korupcí mi nezáleží na životě a smrti nebo na poškození vlastní reputace," nechal se slyšel lídr země s více než 1,3 miliardy Číňanů. Na 180 tisíc funkcionářů bylo následně dle dostupných informací podrobeno "disciplinárnímu řízení" pekingských autorit. Si Ťin-pching to s transformací na tržně orientovanou ekonomiku myslí vážně. Jeho plány jsou však dalekosáhlejší.

Nekompromisní čínský sen

Odhodlání čínského generálního tajemníka je cítit přímo v nejvyšších patrech čínské politiky. Kdysi obávaný šéf vnitřní bezpečnosti Čou Jung-kchang byl na sklonku uplynulého roku zadržen a obviněn mimo jiné z rozsáhlé korupce. Přitom už v průběhu loňského roku mu byl zabaven majetek v hodnotě desítek miliard dolarů.

Při poslední domovní prohlídce měly státní složky z Čouova domu odvážet peníze po tunách. Čou patří mezi takzvané "tygry", tedy vysoce postavené představitele režimu, kteří mají zároveň patří k těm nejzkorumpovanějším.

Není to tak dlouho, co za obdobných okolností skončil za mřížemi Po Si-laj, který měl společně s Čouem bránit Si Ťin-pchingovu nástupu k moci. V poslední době se začíná mluvit o tom, že další na řadě jsou prezidentovi bezprostřední předchůdci Chu Ťin-tchao a Ťiang Ce-min.

Si Ťin-pching chce ze země opět vytvořit středobod východní Asie. Důsledně tak likviduje jakoukoli případnou politickou opozici a odmítá sebemenší debatu o emancipaci Hon-Kongu či územních sporech s Japonskem a Indií. Si Ťin-pchingova neobvykle rychlá konsolidace moci nezůstala bez povšimnutí ani v Bílém domě, kde ji prezident Barack Obama označil za nebezpečnou.

Nový čínský vůdce rozehrál ještě nebezpečnější hru než kdysi Teng Siao-pching. Cenou za případné vítězství bude téměř absolutní moc nad Čínou a ekonomická nadvláda nad regionem.