Tradiční čínská rodina stojí na hlubokých etických hodnotách konfucianismu, kde otec má neotřesitelnou autoritu nad synem, který je povinen mu ve všem vyhovět. Zároveň však má otec povinnost chovat se ke svému synovi tak, jak by se otec správně chovat měl. Pokud tento závazek nedodrží, může očekávat, že bude pro své okolí i celou společnost terčem posměchu a pohrdání.

Stejný rodinný princip fungoval i v čínské politice. Vládce měl absolutní autoritu nad svými poddanými, zároveň se k nim však musel chovat s respektem. Pokud tento morální závazek porušil, přišel o svůj "božský mandát" vládnout a lidé měli právo se s ním vypořádat podle své vůle.

Jak se vládci učili správně vládnout, aby je takový osud nepotkal? Jednoduše, memorováním textů. Úředníci na všech postech byli vybírání podle testu zběhlosti v konfucianismu. Jeho znalost jim měla pomoci stát se dobrými vůdci.

Většinu čínské historie dokázal tento tradiční morálně-politický model přestát zvenku přicházející vlivy. Ať už šlo o budhismus z Indie, nebo mongolské a mandžuské nájezdníky či obchodníky z Blízkého východu putující po Hedvábné stezce.

Až příchod průmyslového Západu tuto praxi rozbořil. Vítězství Britů vybavených moderními děly v polovině 19. století Čínu šokovalo. Jenže šok se změnil na hluboké ponížení, když na konci století Japonci – dle konfuciánské tradice označovaní jako civilizace "mladších bratrů" – drtivě porazili za použití západních zbraní čínské vojsko.

Jednou z prvních čínských reakcí na britská děla byla modernizace jejich vlastních, avšak takový proces nutně vyžadoval získání znalostí západní vědy. Jenže, kvůli tomu bylo potřeba modernizovat celé čínské školství podle západního vzoru, přesněji tedy učit se západní jazyky a cestovat do zahraničí.

Řada čínských filosofů tehdy volala po transformaci z tradičního modelu konfuciánské země na zemi ve stylu západních států. Avšak místo toho se Čína začala řídit heslem Mao Ce-tunga "zahraniční věci pro čínské použití". To jí umožnilo zachovat si tradiční jádro a naroubovat na něj nové zkušenosti.

Mezitím do Říše středu dorazily další výdobytky západní civilizace: elektřina, železnice, letectví, diplomacie, počítače, internet. Čínští představitelé se kromě hmatatelných vynálezů Západu museli vypořádat také s příchodem nových myšlenek a názorů.

Slova jako demokracie či lidská práva si však čínské politické špičky vyložily po svém a budovaly Čínu ve jménu "lidové demokratické diktatury" za pomoci "demokratického centralismu". Ačkoliv se nám tyto kombinace mohou zdát jako z kuchyně Pejska a kočičky, jejich původ vychází z prosté snahy čínských politiků svést se na populární vlně liberalismu, avšak při zachování tradičního autoritářství.

Nejnovějším přírůstkem do snahy o skloubení původního morálně-politického modelu s moderním světem je oficiální čínská filosofie "čínského snu", kterou prezident Si Ťin-pching představil v roce 2013.  Jejími opěrnými pilíři jsou především bohatství, národní hrdost a poslušnost k autoritám.

Média a školy denně zdůrazňují ideu patriotismu, v kterém je kladem důraz na "lásku k vlasti", jež často přechází až do "lásky ke komunistické straně". Zmiňovány jsou sice také myšlenky demokracie, lidských práv a modernizace, avšak vždy s dovětkem "…s čínskými vlastnostmi".

Cílem "čínského snu" je vize návratu Číny na její místo ve středu světa. Přestože jde o vizi daleké budoucnosti, už nyní lze spatřit její první plody. Kromě finančních půjček africkým státům, lze v poslední době pozorovat i zvýšenou emancipaci čínské zahraniční politiky (například v jihovýchodní Asii) či na poli vědy a techniky.

Čína si tak v poslední době začala pohrávat s plány na stavbu nejdelší rychlodráhy na světě vedoucí z Moskvy do Pekingu (do níž chce čínská vláda podle nedávných zpráv investovat až pět miliard dolarů), nebo na další rozvoj vojenského námořního programu, od kterého Peking očekává, že do roku 2030 předstihne Spojené státy.

Emancipace čínské zahraniční politiky v kombinaci s "čínským snem" a rozvojem vědy a techniky ovšem může v budoucnu představovat hrozbu nejen pro okolní země. Jaké hodnoty Čína může exportovat, naznačuje skutečnost, že už nyní pro řadu mladých lidí v čínských městech jsou bližší myšlenky materialismu, nacionalismu a agresivity, než ideje demokracie a lidských práv brutálně potlačených na Náměstí Nebeského klidu v roce 1989.