Nehostinná oblast ještě na začátku dvacátého století prakticky nikoho nezajímala. Kdo by dobrovolně - kromě domorodých Aboroginců - cestoval do pustiny, kde v létě teploty prakticky neklesnou pod 40 stupňů?

Až do osudového dne v roce 1915, kdy čtrnáctiletý chlapec v oblasti objevil kus opálu - jednoho z nejdražších a nejvzácnějších drahokamů. Do roka se na místo začali sjíždět horníci z celé Austrálie a vzniklo město Coober Peddy, odvozené od aboriginského výrazu kupa-piti, tedy "díra bílého muže".

Horníci lační bohatství, které "hlavní město opálů" nabízí, totiž na nevlídné přírodní podmínky zareagovali víc než originálně - domy si místo na povrchu, začali hloubit v zemi, případně v byty měnit bývalé šachty. Díky tomu mají doma stabilně příjemných 24 stupňů.

Jen si musí zvyknout na život krtka a koukat na hodinky mnohem častěji než lidé žijící na povrchu Země. Pro první osadníky, kteří se rekrutovali z veteránů první světové války zvyklých na hloubení zákopů, to takový šok nebyl. Ostatní si s vidinou rychlého zbohatnutí rádi zvykli...

V největším rozmachu těžby, v 70. a 80. letech 20. století, ve městě žilo více než tisíc horníků, často s rodinami. Dnes jich tu je "jen" kolem stovky. Vyhloubené byty a domy, ale slouží dál. Některé jsou stále obývané, jiné se pronajímají, některé se změnily v krámky, hotely, restaurace a zajít si lidé mohou i do některého z místních podzemních kostelů.

Mimochodem, doupě vykopané v kopci si tu stále mohou zájemci pořídit - nora o rozměrech klasického 3+1 vyjde zhruba jako průměrný stejně velký dům. Jen je čeká drobný problém s vodou - nejbližší zdroj pitné vody je dvacet kilometrů daleko, takže tu z kohoutků teče nejdražší voda na celém kontinentě. Na druhou stranu, odhaduje se, že v Coober Peddy se nachází 70 procent světové produkce opálů, takže na zaplacení stočného stačí párkrát po snídani kopnout do zdi vedle postele...