Trestní stíhání Andreje Babiše pokračuje, a stejně tak i jeho vláda, v jejímž čele zůstává a jejíž existenci nadále umožňuje sociální demokracie. Tím, že nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman vrátil trestní stíhání premiéra Babiše zpátky do fáze policejního vyšetřování, se pro ČSSD zjevně nic nemění. Dál chce setrvávat ve vládě a snažit se v ní prosazovat svůj program.

Minulý týden byl schválen státní rozpočet na rok 2020 a předseda sociálních demokratů Jan Hamáček k tomu na svém facebookovém profilu napsal: "Důchodci dostanou průměrně o 900 korun měsíčně více. Rodičovský příspěvek se navýší o 80 tisíc korun. Porostou platy zaměstnanců ve veřejné sféře. Více dostanou i menší obce na opravy a výstavbu škol a bytů. Dobrá práce! #CSSD."

Tak by se dala s lehkou nadsázkou v několika větách shrnout politika, na kterou sociální demokracie sází a kvůli jejímuž prosazování chce být součástí vlády s hnutím ANO a jeho předsedou - bez ohledu na to, jaký je aktuální vývoj kolem Babišova trestního stíhání.

Otázka, která s tím úzce souvisí, zní, zda voličům stojí za to udržovat v Poslanecké sněmovně stranu, která klade důraz především na opatření tohoto typu. Stačí to k tomu, aby si ČSSD obhájila svoji sněmovní existenci?

Skutečně by politika, kterou by realizovala vláda hnutí ANO, v níž by nefigurovala sociální demokracie, vypadala natolik odlišně? Právě o tom musí Hamáčkova partaj přesvědčit veřejnost. Dokázat, že její absence ve vládě a případně i v dolní komoře by byla opravdovou ztrátou. Nakolik se jí to povedlo, se ukáže nejpozději v příštích sněmovních volbách.

Nezastupitelná role ČSSD a ochrana dolních deseti milionů

Podle volebních průzkumů se k tomu občané zatím nestaví zcela jednoznačně. V některých šetřeních má ČSSD méně než pět procent (například v průzkumu Kantar TNS zveřejněném na začátku listopadu dosáhla jen 4,5 procenta). V jiných získala lehce pod deset procent (třeba v listopadovém průzkumu CVVM obdržela devět procent). Čas, který sociálních demokratům zbývá na to, aby voliče utvrdili, že nejsou nadbytečnou partají, se krátí.

Zdá se, že ČSSD schází především dlouhodobá vize, která by přesahovala jednotlivá opatření ve stylu: Tomu přidáme a tomu taky, tuhle daň zavedeme a tamtu taky. O žádném sociálním demokratovi neplatí, že by si u něho člověk mohl říct, že má celkovou představu, kam chce Českou republiku vést a jak by měla v následujících letech a desetiletích vypadat, aby to jako celek fungovalo, naše země se dál vyvíjela a měla před sebou nějakou jasnou perspektivu.

Stejně tak ale mezi sociálními demokraty chybějí lidé, kterým by se dalo věřit, že jsou schopní vize napsané na papíře realizovat, že si dovedou vytyčit jednotlivé kroky a opatření, bez kterých se nedají naplnit, a systematicky je budou uplatňovat a organizovat vše potřebné. A hlavně budou neustále myslet na to, že musí jít o provázaný celek.

Podobně nelze zapomínat na to, že jednotlivé oblasti se navzájem ovlivňují, vše spolu na různých úrovních souvisí a nelze dělat změny v jedné oblasti a nemyslet přitom na to, jak se to promítne do oblasti jiné. Často se tak mohou dostavit různé nezamýšlené důsledky původně dobře myšlených návrhů a někdy zkrátka méně může být více. Nedomyšlené a polovičaté zásahy mohou být jednoduše horší než žádné.

U příležitosti 30. výročí znovuobnovení sociální demokracie u nás napsala ministryně práce a sociálních věcí a místopředsedkyně ČSSD Jana Maláčová na svůj facebookový profil, že v každé svobodné společnosti má sociální demokracie nezastupitelnou roli. Dodala, že dnes sociální demokraté čelí populistům a oligarchům a nesmějí vyklízet pole.

Následně Maláčová zdůraznila: "Ochrana slabších, ochrana zájmů 'dolních 10 milionů' a ochrana svobody a demokracie. Za to bojujeme už přes 140 let. V následujících 30 letech ale čekají sociální demokraty na celém světě další velké úkoly – ať už jde o zvládnutí dramatických změn na trhu práce, stárnutí populace, migrace, nebo třeba ekologické problémy. Je jasné, že NIKDO jiný to za nás neudělá!"

Zápas s populisty a oligarchy a potřebný a vítaný společník

Pokud sociální demokraté chtějí skutečně čelit populistům a oligarchům, musí vůči nim vytvářet zřetelnou, odlišitelnou a pokud možno komplexní alternativu. Daří se to ČSSD ve vládě Andreje Babiše? Anebo se už od začátku ocitli v roli spolupracovníka trestně stíhaného miliardáře, který mu kryje záda a drží ho u moci?

Nezastupitelná role sociální demokracie tak dnes spočívá především v tom, že kdyby v Poslanecké sněmovně nebyla, těžko si představit, kdo by spolu s hnutím ANO vládl – pokud by premiér Babiš nebyl ochotný svou vládu založit na podpoře Okamurovy Svobody a přímé demokracie. A nikdo jiný než Babiš by zřejmě vládní koalici nebyl schopný dát dohromady.

Tahle nezastupitelnost sociálních demokratů je však pouze dočasná a po příštích volbách do dolní komory už může být s velkou pravděpodobností passé. Roli potřebného a vítaného společníka a partnera ve vládě, jejíž hlavní silou bude opět hnutí ANO, pak zřejmě převezme někdo další.

Jak si tedy sociální demokraté svůj zápas s populisty a oligarchy představují? Mají za to, že k tomu dostačuje, když si na premiérovi Babišovi vyvzdorují tu větší navýšení minimální mzdy, tu například digitální daň nebo pár miliard na to či ono? A k tomu budou tlačit na zavedení bankovní daně a tvářit se u toho, že to všechno je ochrana slabších a zájmů 'dolních 10 milionů'?

Takhle však nad populisty a oligarchy vyhrát nelze – vyvzdorovat na nich sem tam nějaké ústupky a předkládat je voličům jako něco, co se představitelům ČSSD podařilo vybojovat poté, co podstoupili řadu nelítostných bitev a prali se za zájmy těch slabších. Ale co dál? Co dalšího tam partaj, která loni oslavila 140 let, ještě má?

Humanizace změny a ambicióznější cíl

Sociální demokracie by jako sůl potřebovala představit nejen sérii opatření, jejíž základ spočívá v tom, co se zvýší a co se zdaní, nýbrž i co se vytvoří, do čeho se investuje a co se vymyslí. Protože to, aby se oněch pověstných dolních 10 milionů lidí mělo dobře, nelze založit na pouhém přelívání peněz. Takových prostředků je vždycky málo, případně když se někde vezmou, budou jinde scházet a nakonec dojdou.

Je třeba mít plán, jak budovat prosperující společnost, na čem tuhle prosperitu zakládat, jaká odvětví a jakým způsobem podporovat, jak překonávat překážky, které tomu stojí v cestě, jak začít, jak pokračovat a jak přesvědčit ty, kteří o tom pochybují atd.

Když ministryně Maláčová hovoří o tom, že před sociální demokracií jsou takové úkoly jako zvládnutí dramatických změn na trhu práce, stárnutí populace, migrace či ekologické problémy, jde v první řadě o to, co si pod jejich zvládnutím představit.

Někdejší předseda vlády a šéf ČSSD Vladimír Špidla v nedávném rozhovoru pro Tiscali.cz. mluvil o tom, že v současné době se odehrává radikální společenská změna vlivem ekologických limitů a nástupu umělé inteligence a digitalizace a úkolem sociální demokracie je tuhle změnu humanizovat.

I tak se dá sociálnědemokratická vize uchopit a popsat. Jenže nemohli by mít sociální demokraté i větší cíl? A nepřistupovat k tomu, co se blíží a co případně hrozí, jako k přírodní katastrofě, jejíž dopady se pokusí zmírnit a jaksi zlidštit životní podmínky, které se jejím vlivem možná zhorší?

Namísto toho by mohli přijít s něčím pozitivním a nezastavit se u humanizace změny, defenzivního reagování na různé potíže a hrozby, které jsou na obzoru, a chránit dolních 10 milionů. Proč by sociální demokracie nemohla být mnohem ambicióznější a místo toho, aby lidem poskytovala ochranu a různá přilepšení, jim nemohla nabídnout nové možnosti? Možná právě to občané chtějí. A dokud to ČSSD nedokáže, bude stranou, která postupně vyklízí pozice a je stále menší a menší.