Sidi Bou Said se na seznam turistických míst dostalo díky bílým domům a palácům, které zdobí do modra zbarvená okna, dveře, balkóny i zábradlí. V této kombinaci jsou vyvedené i místní restaurace a kavárny s modrými slunečníky a židlemi.

Modrá a bílá symbolizují dva tradiční tuniské prvky. Bílá národní rostlinu jasmín, která zdobí zdejší zahrady a jejíž vonná esence se používá coby přísada do parfémů, mýdel a dalších kosmetických výrobků. Modrá reprezentuje barvu moře a nebe. Modrobílé stavby stojí v úzkých a kouzelných uličkách, které návštěvníka dovedou na řadu vyhlídek, z nichž je vidět Středozemní moře a Tuniský záliv a za jasného počasí i italský ostrov Sicílie.

Ačkoli se první zmínky o Sidi Bou Said objevují už ve 13. století, romantické podobě se těší teprve od 16. století, kdy si území zabrali Arabové vyhnaní ze Španělska a na vyvýšeném místě si začali budovat svůj nový domov.

Kombinace arabských a španělských architektonických prvků zaujala i Evropany. Zejména francouzského barona a odborníka na orientální umění a arabskou hudbu Rodolpha d'Erlangera, který se do Sidi Bou Said přestěhoval a zasadil se o to, aby původní ráz městečka zůstal zachovaný.

Vysoce postavené úředníky přesvědčil, aby neudělovali stavební povolením stavbám, které nejsou v souladu s místním arabsko-andaluským stylem. A sám šel příkladem, důkazem je jeho modrobílý palác Ennejma Ezzahra, jehož výstavba byla dokončená v roce 1921. Dnes v něm sídlí Muzeum arabské a středomořské hudby. Není divu, že se jeho zásluhou město dostalo na seznam památek UNESCO.

Po stopách odvážné Angeliky

Malebné městečko proslavily také dva historické filmy ze ságy o odvážné Angelice, kterou ztvárnila francouzská herečka Michèle Mercierová. Herci a filmaři zde strávili čas mezi roky 1967 a 1968 a půvabnému Sidi Bou Said dali velký prostor.

Například ve čtvrtém díle Nezkrotná Angelika přijíždí půvabná markýza coby otrokyně na místní tržiště, kde má být prodána za co nejvyšší cenu. Ve filmu je místo vydáváno za Candii, území tehdejší Kréty. S krásami Sidi Bou Said se seznámil i její manžel Peyrac při svému útěku z vězení, kdy překonával několik zdejších střech a probíhal místními uličkami.

Tuniské městečko si zahrálo i v následujícím a zároveň posledním snímku Angelika a Sultán, kdy se hrdinka dostala do harému marockého sultána. Lokací sultánova paláce se stal už zmíněný palác Ennejma Ezzhra, a to i se svými krásnými zahradami, které jsou ale ve skutečnosti mnohem menší než ve filmu. Zkušené oko kameramana si dokázalo poradit i s tímto faktem. Ostatní záběry se natáčely také v Tunisku, například v městečku Monastir či v historickém El Jem.

Rodiště Claudie Cardinalové

Sidi Bou Said proslulo také jako rodiště světoznámé herečky Claudie Cardinalová, která se tu narodila rodičům sicilského původu. Půvabná kráska vynikala tak, že v roce 1957 získala titul nejkrásnější Italky v Tunisku. Kromě titulu vyhrála také zájezd na Benátský filmový festival a odtud už byl jen krůček nejen k dobytí filmového plátna, ale i k přesunu do Evropy. S Tuniskem je ale stále spjatá, coby velvyslankyně UNESCO se zaměřila na ochranu ženských práv ve své rodné zemi.