Dnes je čtvrtek 25. dubna 2024., Svátek má Marek
Počasí dnes 10°C Polojasno

Mašina, co dělá z prcků dlouhány

Mašina, co dělá z prcků dlouhány
James Naismith | zdroj: Profimedia

James Naismith se proslavil především jako vynálezce basketbalu. Málo se už ví, že vymyslel i způsob, jak pro tuto novou sportovní disciplínu „vyrábět“ odpovídající vysoké hráče. O jeho vynálezu se tisk poprvé zmínil přesně před 116 lety.

Naismith (1861-1939) učil tělocvik na jedné vysoké škole v americkém Springfieldu. V roce 1891 jej požádali, aby vymyslel nějaký kolektivní sport, který by se na menším prostoru (konkrétně v tělocvičně) mohl provozovat i v době, kdy je venku ošklivo.

Pan učitel (mimochodem kanadského původu) dumal a dumal a podle kanadské dětské hry Duck-on-a-Rock nakonec na něco přišel. Na protilehlé strany tělocvičny přitloukl do výšky kolem tří metrů koše na sběr broskví a sepsal třináct pravidel nové hry, dnes známé jako basketbal, potažmo košíková. Samozřejmě se tomu ještě musely vychytat mouchy. Zpočátku například stál na obou stranách tělocvičny na žebříku studentík, který mičudy lovil z košů, protože ty ještě měly pevné dno.

Nový sport si brzy získal oblibu a začal se šířit nejen po Spojených státech, ale i v zahraničí. V roce 1893 se hrál ve Francii, 1896 v Brazílii a v roce 1897 i u nás. V roce 1936 v Berlíně pak byl basketbal zařazen na pořad olympijských her, od roku 1976 je olympijským sportem i ženský basketbal.

Jenže baskeťáka nemůže dělat kdejaký skrček, ideální jsou pochopitelně vysocí hráči. A tak pan doktor Naismith ještě navrch vymyslel stroj na prodlužování dětí. Šestého dubna 1907 o jeho vynálezu poprvé informoval deník Lawrence Daily World.

Naismith se domníval, že nejlepší doba na protahování budoucího sportovce je od pěti měsíců do jednoho roku věku. V této fázi vývoje je tělo víceméně pružné, čehož lze správným použitím přístroje využít. Protahováním tělíčka třicet minut denně po dobu šesti měsíců lze prý trup prodloužit o dva palce, tedy zhruba o pět centimetrů. Během experimentu, který měl trvat do konce školního roku, byl pan doktor ochoten natáhnout (míněno snad jen tělesně, nikoliv finančně) každého, kdo si přál.

Naismith později dělal basketbalového trenéra a byl uveden do basketbalové Síně slávy. Do jaké míry se ale osvědčil jeho skřipec, není známo. Naismith každopádně absolutně nepochyboval o tom, že jeho zařízení funguje, ba právě naopak: Obával se, že by mohlo fungovat až příliš dobře a že by pacient mohl růst moc rychle. Dokonce do té míry, že by růst nebylo možné zastavit. 

Zdroje:
Vlastní, www2.kusports.com