Velbloudy do Nigeru dovezli z celé země i ze sousedního Alžírska a ze střech svých aut závod napjatě sledovalo množství chovatelů a fanoušků, napsala agentura AFP.

Slávu nakonec sklízel syn křovinatého kraje Tchintabaraden z oblasti Tahoua, který tráví dlouhé horké dny pastvou otcova dobytka. Moussa nechodí do školy, zato na velblouda ho posazují od tří let.

Závodit začal v sedmi, předtím se sám na velbloudovi sedět bál. A teď sní o skvělé budoucnosti, v níž bude majitelem mnoha velbloudů a hlavně bude vítězit v dalších závodech.

Ten, který právě zajel tak výborně v Ingallu na severu Nigeru, je součástí místních pasteveckých slavností lidí ze Sahary, z kraje nacházejícího se v oblasti, kde bojují islámští radikálové.

V Ingallu se na to ale nemyslí, je čas na zábavu. „V Evropě mají fotbal, tady máme velbloudí závody,“ říká majitel závodních zvířat Khamid Ekwel. V sobotu ráno se už za úsvitu stovky chovatelů tlačily u zátarasů stadionu s pětikilometrovou dráhou vytyčenou bíle natřenými kameny a čekaly na závod.

Čím lehčí jezdec, tím lépe

Na strategických místech byly zaparkovány dodávky, z jejichž střech je dobře vidět. Jiní závod sledovali ze hřbetu svého velblouda. Vyčkávali, zatímco na obloze stoupalo slunce, a sázeli se, který z 25 závodníků vyhraje.

Borci se brzo objevili na startu za zeleným provazem. Na každém velbloudu seděl jezdec, většinou velmi mladý hoch. Čím lehčí, tím rychleji zvíře poběží.

Lahsanne Abdallah Najim je členem poroty, ale zároveň i majitelem jednoho z favoritů. Musí dohlížet na organizaci závodu, ale to hlavní, co ho zajímá, je výsledek jeho velblouda. Když se blíží start, nasedne do svého auta a ukáže asi 15 lidem dozadu. Upraví si šál zakrývající nos a čeká, až se zvedne startovací praporek. Najimovo auto startuje s desítkou dalších, zvedá se prach a brzo není vidět nic, protože zvířata už jsou moc daleko.

Najim se v autě usmívá. "Někteří teď sprintují, ale skončí poslední, zrychlit je potřeba až ve druhém kole," říká.

Závod je dlouhý, dvě pětikilometrová kola. Po prvním jsou v čele čtyři velbloudi a Najimův je mezi nimi. Najim pod svým šálem odříkává súry koránu.

Řidiči aut a motocyklů pokřikují na jezdce na dráze, ale ti nemohou dělat nic jiného, než zvířata pobízet ke konečnému sprintu ranami.

„Tento velbloud je vítězný“

Brzy k tribuně, na níž sedí prezident Mohamed Bazoum, doráží vedoucí čtveřice. Moussa se široce usmívá, na svém Mahokatovi (neboli Šílenci) ostatní porazil o fous. „Tak to byl hrozný finiš a ještě horší pro mne, protože můj velbloud skončil čtvrtý,“ říká Najim.

Mahokatův trenér Mohamed Ali je šťastný, ale ne překvapený. Před závodem říkal: „Tenhle velbloud je vítězný velbloud a bude i dnes, když dá bůh.“ To on každý den sedá Mahokatovi na hřbet a trénuje ho. Dává mu proso, což je drahé krmení, na než všichni chovatelé nemají.

Tito mimořádní velbloudi sice žijí v poušti, ale jsou v kraji známí. Vítězí od závodu k závodu. Jejich majitelé jsou bohatí, ale nejde jim o peníze, nýbrž o saharskou slávu.

„Jistěže jsou ceny, ale ty nás nezajímají. Nás zajímá vítězství. Jde nám jenom o radost a slávu,“ říká chovatel Hassan Mohamed.