Není dnes asi viditelnější člen nebo členka vlády za sociální demokracii než ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. Témat, díky nimž je o ní slyšet, je řada. Ať už je to důchodová reforma, změny sociálních dávek na bydlení, zálohované výživné, eNeschopenky anebo nejnověji znovuzavedení regulovaného nájemného, za které se ministryně rovněž postavila.

Na své facebookové stránce minulou neděli napsala: "Nájmy zvednuté v posledních letech o desítky procent jsou děsivé. Stát musí začít stavět nájemní byty a více podporovat družstevnictví. Je potřeba se bavit o přísné regulaci Airbnb. Turisté patří do hotelů, ne do bytů. Protože my nechceme centra měst bez místních obyvatel, kteří se z nich museli odstěhovat! Měli bychom se proto dočasně vrátit k regulaci nájemného."

Maláčová hýří aktivitou a ve veřejném prostoru se její vystoupení nedají přehlédnout. Přesto - nebo právě proto - na ni padá kritika ze všech možných směrů a zatím to nevypadá, že by její úsilí bylo sociálním demokratům nějak zvlášť ku prospěchu.

Silné kritické ohlasy vyvolala například novela dávek v oblasti bydlení (mimo jiné podmiňující výplatu přídavku na bydlení plněním předškolní a školní docházky dětí) či novela zákona o zaměstnanosti, která zpřísňuje podmínky pro uchazeče o zaměstnání, jenž neplní některé své povinnosti vůči úřadu práce.

Leckoho si ministryně pro změnu popudila svými výroky o tom, že OSVČ by nemusely dosáhnout ani na základní důchod v nultém pilíři "spravedlivé varianty" úpravy důchodového systému, kterou sociální demokracie v osobě Maláčové prosazuje, pokud na sociálním pojištění nebudou výrazně odvádět více než dnes.

Programový kemp a zklamaní příznivci

Souběžně s tím vším preference ČSSD stagnují, nebo dokonce klesají. Podle posledního průzkumu agentury Kantar CZ by strana získala jen pět procent hlasů. Je pravda, že v lednovém šetření CVVM sociální demokraté sice měli 8,5 procenta, důležité ovšem je sledovat celkovou tendenci ve vývoji voličské podpory.

Podíváme-li se na průzkumy CVVM, agentury Kantar CZ, STEMu a společnosti Median, více než deset procent hlasů obdržela sociální demokracie naposledy loni v dubnu, kdy podle CVVM dosáhla na 12,5 procenta. Od té doby měla maximálně 10 procent. Kantar CZ nepřisoudil ČSSD od loňského dubna lepší výsledek než 6,5 procenta, respektive chceme-li najít, kdy podle této agentury měla partaj více, musíme jít ještě hlouběji do minulosti až do září 2018, kdy měla sedm procent hlasů.

Sociálním demokratům se jejich vládní působení prozatím úplně nevyplácí. A pokud vyjdeme z toho, že jejich vlajkovou lodí je právě sociální politika, je to v první řadě zpětná vazba pro ministryni práce a sociálních věcí a místopředsedkyni strany Maláčovou, byť se nedávno na sociálních sítích chlubila tím, že v resortu už má splněno zhruba 70 procent vytyčených úkolů.

A co víc, ČSSD aktuálně připravuje nový program na následujících pět let. V lednu partaj uspořádala celodenní programový kemp v Hradci Králové, kde o něm debatovaly na tři stovky členů a členek sociální demokracie. Programový dokument přitom vzniká pod vedením ministryně Maláčové. Sociální demokraté mají o programu dále jednat i v regionech s příznivci a odborníky a výsledek má být představen v létě na programové konferenci.

Ministryně práce a sociálních věcí je zkrátka pro budoucí vývoj ČSSD klíčová postava. Strana na ni vsadila svoji budoucnost minimálně v horizontu několika příštích let. A nutno dodat, že navenek Maláčová opravdu reprezentuje sociální demokracii mnohem viditelněji než její předseda Hamáček.

Jestli sázka na Maláčovou vyjde, se ukáže velmi záhy: Nejpozději příští rok po sněmovních volbách, leccos ale naznačí již letošní krajské volby. Výše zmíněnými dvěma novelami ministryně zklamala, případně si rovnou proti sobě poštvala některé levicové příznivce, což nemusí být fatální, pokud Maláčová zároveň svou politikou partaji přinese voliče nové nebo dokáže přimět k návratu ty staré, kteří ČSSD přestali volit už dříve.

Národní investiční plán a nově vytvořené mýty

Minimálně stejně důležité je, jakým směrem se bude vyvíjet program sociálních demokratů, jaké programové priority bude Maláčová vyzdvihovat a hlavně, v jaké podobě je představí – nakolik budou připravené a skutečně promyšlené a propracované.

Na svém facebookovém profilu místopředsedkyně ČSSD minulý týden zdůraznila: "Mojí vizí totiž je národní investiční plán nikoli do věcí, ale do lidí. To na nich stojí stát i ekonomika. Proto chceme vedle důchodů a platů řešit i zálohované výživné nebo kapacitu mateřských škol a jeslí."

Maláčová si zřejmě myslí, že investiční plán do lidí (byť se tedy má investovat jen do některých lidí) může zabrat a přitáhnout k sociální demokracii voliče. Ve skutečnosti se strana celou dobu, co je ve vládě, snaží prosazovat investiční plán do lidí, ovšem voličskou přízeň jí to nepřináší.

Pokud má ministryně Maláčová tuto vizi, nemusí to být nutně špatný nápad. Investovat do občanů může mít velký smysl. Záleží však na tom, jak si takovou investici představujeme. V případě místopředsedkyně ČSSD jde především o investici do zvýšení životní úrovně a spotřeby občanů.

Je otázka, zda v tomto případě vůbec můžeme hovořit o investici. Možná by šlo říct, že je to investice do spokojenější a sociálně vyrovnanější společnosti. Stěžejní je ale to, z čeho se má zaplatit. Hlavní problém národního investičního plánu do lidí podle Maláčové se ukazuje třeba i na spravedlivém scénáři důchodové reformy, za který se ministryně bije.

Na svém facebookovém učtu ministryně vyvrací mýty spojené s důchodovou reformou. Jeden zní například takto: "Důchodová reforma bude stát 300 miliard." Ministryně k tomu napsala: "Tak na to zase zapomeňte, je to úplně jinak." Pravda je podle ní následující: "Rozdíl mezi současným stavem a spravedlivou variantou je 10 miliard korun. Většinu z nich pokryje aktuální výběr pojistného."

Ambiciózní plány a sektorové progresivní daně

Zásadní je, že oněch 10 miliard se vztahuje pouze k prvnímu roku, kdy bude důchodová reforma spuštěná. V těch dalších, hlavně až půjdou do penze početné ročníky ze 70. let, to bude více. A jak sama ministryně přiznává, pak si budou důchody žádat nové příjmy. Maláčová zmiňuje jednak progresivní daň z příjmů pro velké firmy ve výši 25 procent (získalo by se tak prý 19,4 miliardy korun) a rovněž navrhuje hledat úspory v rozpočtu nebo upustit od ambiciózních plánů, jako jsou dvě procenta HDP na armádu. Už dříve také hovořila o zdanění kapitálu a nadnárodních korporací.

Podobně když se mluví o zrušení tzv. superhrubé mzdy, Maláčová říká, že sociální demokracie je pro, nejprve je však třeba vymyslet, z čeho nahradit prostředky, které tak budou scházet ve státním rozpočtu (jde o 33 miliard ročně). Sama dává ke zvážení bankovní daň či vyšší daňovou progresi.

Vypadá to, že místopředsedkyně ČSSD vychází z toho, že všechno se dá zaplatit z daní korporací a velkých firem. Není proto nic jednoduššího než investovat do lidí. Stačí zdanit velké, zavést sektorové daně a tam, kde není, upravit daňovou progresi. Stejně tak řešení drahého bydlení se v pojetí Maláčové zdá být snadné a jasné jako facka. Pokud tomu tak je, proč s tím už sociální demokraté něco neudělali? Ve vládě jsou s krátkou pauzou od ledna 2014. To, o čem teď ministryně hovoří, mohli prosazovat již dávno.

Všechno je přitom odvislé od provedení. Strana by měla přijít s konkrétními návrhy a propočty a nežonglovat s něčím, co se lehce řekne, ovšem realizuje se to mnohem obtížněji. A to nejen proto, že čelí odporu koaličního partnera či jiných politických stran, nýbrž proto, že opatření, která se na papíře jeví prostě, pak v praxi narážejí na řadu překážek a mají všelijaké negativní a komplikující doprovodné efekty.

Je to stejné, jako když předseda ČSSD Hamáček v rámci debaty o novém stranickém programu na kempu v Hradci Králové prohlásil: "Pětidenní pracovní týden byl kdysi jenom snem, než jej naši předchůdci prosadili, a dnes je to pro všechny samozřejmost. Sociální demokracie přicházela vždy s odvážným řešením, proto se neobávejme prosazovat do budoucna, aby se do práce chodilo čtyři dny."

Sociální demokracie může navrhovat ledacos a nezáleží to ani na odvaze. Jestli strana uspěje a získá důvěru voličů s něčím takovým či dalšími opatřeními, se kterými ještě ministryně Maláčová či předseda Hamáček asi přijdou, se odvine od toho, zda to nebudou jen od reality odtržená prázdná slova. Do té doby by se Maláčová a její partaj neměly divit, že jejich preference klesají.