Ostrov je vlastně taková nudle: 15 kilometrů dlouhý, 500 metrů široký, leží 25 kilometrů od známé Zátoky sviní a původně se jmenoval Cayo Blanco del Sur. Je neobydlený, jsou tu nádherné písečné pláže, palmy a mangrovníky.

Během státní návštěvy bývalé Německé demokratické republiky v roce 1972 jej kubánský vůdce Fidel Castro daroval tomuto komunistickému státu a přejmenoval jej na Ostrov Ernsta Thälmanna (německy Ernst-Thälmann-Insel, španělsky Cayo Ernesto Thaelmann) a jednu z pláží na Pláž Německé demokratické republiky (Playa República Democrática Alemana).

Pamětníkům jistě není třeba dlouze představovat komunistického předáka Ernsta Thälmanna, kterého v roce 1933 zatklo gestapo a který byl v roce 1944 zavražděn v koncentračním táboře v Buchenwaldu. Po vzniku NDR se stal jakýmsi východoněmeckým národním hrdinou. Jeho portrét byl všudypřítomný a bylo po něm pojmenované kdeco, včetně pionýrské organizace (to byli ti pionýři s modrými šátky).

V srpnu 1972 byla na ostrově slavnostně odhalena Thälmannova bysta (kterou v roce 1998 poškodil hurikán Mitch), klipy tu natáčely východoněmecké popové hvězdy Frank Schöbel a Aurora Lacasaová (pamětníkům důvěrně známí z pořadu Ein Kessel Buntes) a v roce 1980 na ostrov během státní návštěvy Kuby zavítal i sám východoněmecký vůdce Erich Honecker. Ostrov se zkrátka stal jakýmsi symbolem kubánsko-východoněmeckého přátelství.

Ale každé kamarádství má své meze a trvalo jen do té doby, dokud byli v NDR u moci komunisté. Po sjednocení Německa mohli tamní obyvatelé na vlastní ostrov v Karibiku zapomenout. Kubánské úřady totiž prohlásily, že dar ostrova byl pouze symbolický akt a Německo na něj nemůže uplatňovat územní nárok. A také jej neuplatňovalo.

Pravda ovšem je, že přejmenování ostrova bylo v roce 1972 oficiálně zakotveno v kubánském prezidentském dekretu. Takže možná by to německá diplomacie mohla ještě jednou zkusit nějak uhádat. Takové Mallorce, která je kvůli tradiční záplavě německých turistů už takřka německým územím, by se pak alespoň trochu ulevilo.