Když sir Gregor MacGregor (1786-1845) spustil své vyprávění o Poyais, sálalo z něj nadšení. Tato středoamerická země prý oplývá úrodnou půdou (o mléku a strdí nemluvě), podnebí je tu mírné, zásoby zlata nepřeberné. V metropoli Saint Joseph zasedá parlament, mají tu operu i katedrálu i četnou britskou komunitu. Není divu, že toto barvité líčení Londýňany zaujalo.

Skot MacGregor sám sebe označoval za poyaiského náčelníka, prodal za 200 tisíc liber poyaiské státní dluhopisy a zlanařil osadníky, kteří mu předem zaplatili za své nové pozemky ve vysněné zemi. Dokonce jim ochotně vyměnil jejich tvrdě vydřené peníze za poyaiské dolary, které si nechal ve Skotsku natisknout. V roce 1822 pak vypluly první dvě osadnické lodě. Jaké ale bylo zklamání pasažérů, když dorazili na pobřeží Nikaraguy – a o nějakém Poyais ani vidu ani slechu, všude kolem jenom džungle. Více než polovina nových osadníků zde zemřela.

Je sice pravda, že MacGregor v této oblasti delší dobu pobýval, dokonce se v roce 1812 ve Venezuele zapojil do bojů za nezávislost, dotáhl to až na generála... ale onu zaslíbenou zemi zvanou Poyais si prostě vycucal z prstu.

Generál MacGregor byl obyčejný podvodník a hochštapler, který se později pokusil svůj trik zopakovat i ve Francii. Tam skončil na pár měsíců ve vězení, byl obžalován, ale nikoliv odsouzen. A nepotrestali jej ani v Londýně. Jeho monstrpodvod mu zkrátka prošel. Posledních pár let života pak strávil ve Venezuele, kde pobíral generálskou rentu až do roku 1845, kdy v 58 letech zemřel. Pohřben byl v Caracasu se všemi vojenskými poctami.