Má čtyři děti a do práce chodí likvidovat miny. Musím krmit rodinu, říká pyrotechnička

MAGAZÍN - Magazín autor: art

Na jejím místě by se bál ocitnout kdejaký muž, ona to přitom dělá už 20 let. Likviduje miny, které v její zemi zůstaly po občanské válce. Doma na ní čekají čtyři děti, každý odchod do práce proto i po letech prožívá. 

Hledání min poblíž Sarajeva. Ilustrační snímek

Hledání min poblíž Sarajeva. Ilustrační snímek,zdroj: Profimedia.cz

Jela Šafradinová je matkou čtyř dětí a k tomu členkou týmu zabývajícího se likvidací nevybuchlých nástražných zařízení, který spadá pod bosenskou civilní ochranu. Po boku svých kolegů každý den vyráží do terénu a odstraňuje miny, které zůstaly v zemi po občanské válce z let 1992 až 1995. Šafradinová, která je jednou z pyrotechniček v muslimsko-chorvatské Federaci Bosny a Hercegoviny, svou prací boří předsudky.

Tuto práci dělá už 20 let a od roku 1997 se kromě práce pyrotechnika naučila pomáhat při povodních nebo sesuvech půdy a ve svém týmu působí i jako medička.

"Při každé práci zažijete lepší i těžší chvíle. Nejhůře mi bylo v roce 1997, když jeden kolega zahynul přímo v terénu, a ještě v čerstvé paměti mám případ z roku 2005, kdy další z kolegů utrpěl těžká zranění. Moje práce je pro ženu plná stresu, ale časem přejde člověku do krve. Jako školák jsem o podobné kariéře nepřemýšlela, ale někdo to dělat musí," říká Šafradinová, kterou cituje bosenský server Klix.ba.

Šafradinová i všechny ostatní ženy, které se staly pyrotechničkami, mají se svými mužskými kolegy profesionální vztahy. Jako matka čtyř dětí ale každý odchod do práce velmi prožívá.

Smrtelné nebezpečí

"Na začátku to bylo těžší, ale časem si člověk život zorganizuje. Mám doma čtyři děti, ale člověk práci potřebuje, musíme z něčeho nakrmit rodinu," přiznává pyrotechnička, která podobně jako její kolegové svůj elán čerpá z naděje, že jejich země bude jednou vyčištěná od min. Ty dodnes představují smrtelné nebezpečí.

"Stačí pomyslet na to, že díky naší práci bude země vyčištěná a že už nebudou žádná zranění. To se pak hned cítíme lépe. Ale nikdy si nemůžeme být úplně jisti, že už miny nikomu neublíží v lesích ani na loukách. Důležitá je prevence, o nebezpečí výbušných zařízení musíme učit děti ve školách, ale i dospělé. Všichni by si měli dávat pozor na místa označená jako minová pole, říká v rozhovoru Šafradinová.

Šéf jejího týmu Igbal Sefer se odminování věnuje také od roku 1997 a říká, že muži i ženy svou práci odvádějí stejně kvalitně, ženy-medičky ale podle něj lépe reagují v případě nehody.

"V podobných případech jsou ženy často schopnější, zejména když se stane nějaké neštěstí. Jsou klidnější a uvážlivější. My muži máme tendenci reagovat zbytečně unáhleně. Medičky mají navíc hodně povinností kolem hlídání zdravotního stavu svých kolegů, musejí objíždět místa odminování a plánovat, jak v případě nehody na místo co nejlépe dopravit pomoc," říká Sefer.

Množství min a dalších nástrah, které Šafradinová a její kolegyně během let odstranily, už nikdo nepočítá. Rukama jim prošly stovky, tisíce a desetitisíce kusů munice, díky jejich práci je Bosna bezpečnější a lidé mohou s klidem chodit do lesů nebo na túry v horách. Pyrotechničky jsou hrdinky všedního dne, které nasazují svůj život pro bezpečnější budoucnost druhých.

Tagy: zahraničí Bosna a Hercegovina balkán jugoslávie bývalá Jugoslávie válka v Jugoslávii Bosenská válka

Zdroje: ČTK,Klix.ba