Volný pád akcií Deutsche Bank, který děsil Německo i celou Evropu, se zastavil. Akcie největší německé banky se zase vydaly vzhůru. Není to však žádná sláva, vystoupaly z deseti ke dvanácti eurům. Ještě před rokem se přitom jejich cena pohybovala kolem pětadvaceti eur.

Generální ředitel banky, Angličan John Cryan, tvrdí, že Deutsche je "pevná jako skála". Jenže i skála se může zhroutit. Stačí, když nasákne vodou. Deutsche je nasáklá finančními deriváty (cennými papíry krytými akciemi, dluhopisy, půjčkami nebo hypotékami) a nikdo, kromě několika lidí v bance, patrně neví, kolik z nich je rizikových.

Léčba za 236 miliard

Češi mají se vzletnými metaforami bankéřů, ujišťujících o síle svých institucí zkušenosti, stejně jako s krachy bank hodně zkušeností. 

V české kotlině jich zkrachovaly dvě desítky, padla tam před šestnácti lety i "nejsilnější" šelma ve světě financí – lev, kterého si dala do znaku Investiční a poštovní banka (IPB). Kolaps této banky připravil stát o 170 miliard korun. Na desetimilionovou zemičku nepochybně hromada peněz.

Celkový účet za léčbu tuzemských bank je však ještě děsivější. Od počátku 90. let vytáhla z kapes daňových poplatníků na 236 miliard korun.

Miloš Zeman ve volbách v roce 1998, které ho vynesly do čela vlády, ujišťoval, že od něj banky neuvidí ani korunu. V příštích letech však jeho vláda sanovala český bankovní sektor desítkami miliard. Převzetí IPB byl její největší zásah v této oblasti. 

Smrt krále zvířat

IPB se představovala sloganem "lev ve světě financí". Manažeři banky si opravdu počínali jako smečka šelem. V dubnu 2000 měli zálusk na Českou spořitelnu. Za necelé tři měsíce však bylo vše jinak. Prosákly zprávy o podlomeném zdraví IPB, které odstartovaly run na banku. Klienti IPB masově vybírali své úspory, denně až šest miliard korun. (Nepatřili jste mezi ně?)

Run nemůže žádná banka ustát. Důvod je nasnadě: v systému částečných rezerv, ve kterém obchodují, mají banky jen zlomek peněz, které rozpůjčovaly nebo investovaly. Banka tedy může zkrachovat, i kdyby byla nejhezčí, největší, nejlépe kapitalizovaná, anebo prostě Deutsche. Stačí, aby v ni klienti ztratili důvěru. 

Zemanova vláda chtěla riziku krachu zabránit a ruku v ruce s Českou národní bankou zatáhla za ruční brzdu. ČNB uvalila na IPB nucenou správu, vláda ji vyvlastnila a hned nato za dvě miliardy prodala ČSOB, potažmo belgické skupině KBC. Sama se však zaručila zárukami na ztráty do výše 180 miliard korun.

Důvod k zásahu byl silný: IPB byla systémově důležitou bankou. Přes své dcery a investiční fondy ovládala významnou část českého průmyslu a úvěrovala klíčové firmy, třeba Škodu Plzeň. Hrozilo, že je stáhne do propasti.

Záchranný kruh pro Deutsche

Také Deutsche Bank je řazena mezi banky příliš velké na to, aby je vláda nechala padnout. Je ale mnohonásobně větší než IPB a nadto je důležitá nejen v národním, ale i v evropském a globálním měřítku.

Její velikost a zadluženost u některých ekonomů vyvolává obavy, zda by její záchrana nerozvalila spolkové finance, zda by si ji vláda mohla dovolit. Německo je silné, má vyrovnaný rozpočet. Jenže táhne za sebou dluh ve výši 60 procent ročního výkonu ekonomiky. (Zemanova vláda měla při převzetí IPB výhodu – nebyla zadlužena).

Výhodou Deutsche je nicméně to, že má za sebou mocnou Evropskou centrální banku – věřitele poslední instance, od kterého může čerpat úvěry. Na rozdíl od IPB ji také podrželi její klíčoví klienti – takoví giganti jako Daimler, Siemens, BASF, RWE nebo E.ON. Označili banku za spolehlivého partnera. Co víc, Deutsche podpořil i její významný konkurent – americká velkobanka JPMorgan. "Banka má na to, aby se dostala z problémů," řekl šéf banky James Dimon v rozhovoru pro televizi CNBC

Není obvyklé, aby vám konkurence hodila záchranný kruh. Jenže JPMorgan k tomu má v případě Deutsche pádný důvod. Velké banky spolu obchodují, jsou provázány a pád jedné z nich by ostatním způsobil problémy.

Angelina volba

Pro Angelu Merkelovou je krize Deutsche nebezpečná. Obdobně jako kdysi Zeman, kancléřka před třemi roky ve volební kampani ujišťovala, že finanční krize je pryč a že její vláda žádné další peníze za záchranu utrácet nebude.

Němečtí analytici se shodují, že pomoc Deutsche by udělala tečku za její kariérou. Jenže mohla by ji kancléřka bance odepřít, pokud by hrozil její krach? Deutsche je gigant s aktivy (majetek a peníze, které vytváří zisk) ve výši 1,63 bilionu eur (přes 44 bilionů korun). To je polovina ročního výkonu německé ekonomiky. Deutsche financuje klíčové německé podniky.

Jistě, německá vláda by se musela vypořádat se směrnicí evropské bankovní unie, která státní pomoc zapovídá, pokud náklady na záchranu před tím nenesli akcionáři, držitelé dluhopisů a střadatelé. Určitě však znáte pořekadlo o výjimkách potvrzujících pravidlo.

Také směrnice o vypořádání ztrát bank připouští výjimky. Je například přijatelné, když se stát spojí se soukromým investorem a vstoupí spolu do banky za rovných podmínek.

Německý propadlík

V uplynulých dnech se kolem Deutsche vyrojily dobré zprávy. Banku podpořila vlivná korporátní klientela i mocný konkurent. Americké ministerstvo spravedlnosti navíc naznačilo, že je ochotno zahladit žalobu na Deutsche za prodej nadhodnocených derivátů za 5,4 miliardy dolarů (původně požadovalo 14 miliard).

Jenže dobré zprávy se časem vyčerpají. Banka přitom musí obstát i v časech špatných zpráv a Deutsche přes ujištění německých průmyslníků v dobré kondici není, potřebuje posílit kapitál, aby horší doby ustála.

Poměr vlastních zdrojů staré dámy Deutsche (narozena 1870) na celkových aktivech (ukazatel leverage ratio) je 2,7 procenta. To je nejnižší číslo ze všech velkých bank. Dokazuje, že Deutsche je nebezpečně zadlužena. Na tom žádné prohlášení průmyslníků nebo bankéřů nic změnit nemůže. Zdravá banka by měla mít kolem deseti procent.

Nedávným zátěžovým testem Evropského bankovního úřadu prolezla Deutsche s odřenýma ušima a v testu odolnosti americké centrální banky (Fedu) její zaoceánská divize dokonce propadla. A s vizitkou propadlíka se byznys dlouho dělat nedá.